ECLI:CZ:NSS:2018:10.AFS.169.2016:44
sp. zn. 10 Afs 169/2016 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců
Ladislava Derky a Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Horizont ISPL, v.o.s., IČO: 28599373,
se sídlem Koněvova 177/61, Ostrava Heřmanice, insolvenční správce dlužníka ABK – Hutní
servis, s. r. o., IČO 28851757, se sídlem Vodárenská 22, Pardubice – Nemošice, proti
žalovanému: Finanční úřad pro Pardubický kraj, se sídlem Boženy Němcové 2625, Pardubice,
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2015, čj. 1058788/15/2801-50524-604284,
čj. 1058823/15/2801-50524-604284, čj. 1058854/15/2801-50524-604284, čj. 1058885/15/2801-
50524-604284, čj. 1058908/15/2801-50524604284, čj. 1058946/15/2801-50524-604284, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky
v Pardubicích, ze dne 21. 6. 2016, čj. 52 Af 37/2016-68,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou dne 20. 6. 2016 u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky
v Pardubicích, se žalobce (insolvenční správce dlužníka ABK – Hutní servis, s. r. o.,
IČO 28851757, vůči kterému bylo zahájeno dne 20. 1. 2015 insolvenční řízení, dne 3. 4. 2015
byl zjištěn úpadek a dne 24. 6. 2015 byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka) domáhal
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2015, kterými byla žalobci vyměřena daň
z přidané hodnoty za období červen a listopad 2013 a leden, únor, březen a červenec 2014.
Proti těmto rozhodnutím podal žalobce odvolání, nicméně odvolací správní orgán o nich dosud
nerozhodl, neboť vyšel z předpokladu (dle žalobce nesprávného), že odvolací řízení
bylo v souladu s §243 odst. 2 zák. č. 280/2009 Sb. (daňového řádu), dne 26. 2. 2016
(v den, kdy proběhlo zvláštní přezkumné jednání v insolvenčním řízení) ze zákona zastaveno
a téhož dne napadená rozhodnutí nabyla právní moci.
[2] Krajský soud usnesením z 21. 6. 2016 žalobu odmítl s odůvodněním, že žalobce
nevyčerpal řádné opravné prostředky, a to odvolání proti rozhodnutím - platebním výměrům
z 16. 6. 2015 správního orgánu prvního stupně (žalovanému). Soud učinil závěr, že zmíněné
odvolací řízení nebylo ze zákona dle §243 odst. 2 daňového řádu zastaveno, protože žalovaný
pohledávky z platebních výměrů nepřihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek
dlužníka. Odvolací řízení probíhá a o odvolání žalobce nebylo dosud rozhodnuto.
Odmítnutí žaloby soud odůvodnil ustanovením §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s §68 písm. a) s. ř. s.
[3] Žalovaný podal kasační stížnost, ve které nejdříve požadoval zrušení napadeného
usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti upřesnil
svůj návrh tak, že Nejvyšší správní soud má napadené usnesení zrušit a současně zastavit řízení
dle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §141a zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenčního zákona).
Stížnost odůvodnil tím, že soud vycházel z nesprávné představy, že ustanovení §243 odst. 2
daňového řádu dopadá pouze na pohledávky správce daně, které též byly přihlášeny
do insolvenčního řízení. Kromě toho mělo být řízení zastaveno dle §141a insolvenčního zákona,
neboť řízení u soudu bylo zahájeno v rozporu s §140c insolvenčního zákona.
[4] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je bezpředmětná.
Souhlasí s rozhodnutím krajského soudu. Správní žalobu podal jen z důvodu „procesní jistoty“;
akceptuje závěr soudu, že je nutno vyčkat na rozhodnutí o odvolání vůči platebním výměrům.
[5] Nejvyšší správní soud vědom si toho, že kasační stížnost podal žalovaný,
který byl v předcházejícím řízení o žalobě před krajským soudem procesně úspěšný, se zabýval
nejprve otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
[6] Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož
toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li stanoveno jinak.
Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení
nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.
[7] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015
čj. 5 Afs 91/2012-41, dospěl k následujícímu závěru: „Kasační stížnost podaná účastníkem,
který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci
rozhodnout jinak, je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.“
[8] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že v dané kasační věci stěžovatel namítl,
že krajský soud měl zastavit řízení ve věci žaloby proti němu, avšak aby byl naplněn právní závěr
rozšířeného senátu NSS (že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak),
muselo by se stěžovatelem navrhované kasační rozhodnutí dotýkat práv či povinností stěžovatele
tím způsobem, že by se po vyhovění jeho kasační stížnosti jeho postavení procesně
či hmotněprávně zlepšilo. Jinými slovy, kasační stížnost žalovaného by byla subjektivně přípustná
tehdy, pokud mu rozhodnutím krajského soudu byla způsobena určitá újma na jeho právech
a v důsledku vyhovění jeho kasační stížnosti by tato újma byla odčiněna, byť i jen zčásti.
Tak tomu ale v této věci není - rozhodnutím krajského soudu byla odmítnuta žaloba,
kterou se žalobce jako daňový subjekt domáhal proti stěžovateli zrušení daňových výměrů
vydaných stěžovatelem. Podle názoru stěžovatele měl krajský soud řízení zastavit. Je zřejmé,
že pokud by krajský soud takto postupoval, byl by stěžovatel (žalovaný) neméně procesně
úspěšný, tudíž žádná újma na jeho právech nemohla napadeným rozhodnutím vzniknout.
[9] Jak je z obsahu kasační stížnosti zřejmé, stěžovatel nesouhlasí s právním závěrem
krajského soudu, týkajícím se interpretace §243 odst. 2 daňového řádu. Podle názoru stěžovatele
měl krajský soud zastavit řízení dle §47 písm. c) s. ř. s. s tím, že zastavení řízení stanoví zvláštní
zákon, kterým je podle názoru stěžovatele insolvenční zákon v ustanovení §141a v návaznosti
na §140c insolvenčního zákona. Z uvedeného plyne, že stěžovatel nesouhlasí s důvodem
rozhodnutí a jen s ohledem na svůj odlišný právní názor se domáhá „změny“ rozhodnutí
krajského soudu. Jak již ale Nejvyšší správní soud uvedl výše, podle §104 odst. 2 s. ř. s. je taková
kasační stížnost nepřípustná.
[10] Vzhledem k uvedeným závěrům je kasační stížnost žalovaného nepřípustná
dle §104 odst. 2 s. ř. s., neboť směřuje proti důvodům napadeného usnesení krajského soudu.
NSS proto kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu