ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.107.2018:36
sp. zn. 10 As 107/2018 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely
Zemanové a soudce Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. L. P., zast. Mgr. Markem
Svojanovským, advokátem se sídlem Dvorek 16, Laškov, proti žalovanému: Krajský úřad
Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 8. 2017, čj. KUOK 79798/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 2. 2018, čj. 72 A 40/2017-24,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 2. 2018,
čj. 72 A 40/2017-24, se ruší.
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2017, čj. KUOK 79798/2017, se ruší
a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení
o kasační stížnosti částku 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám Mgr. Marka Svojanovského, advokáta.
Odůvodnění:
[1] Klíčovou otázkou nyní řešené kauzy je míra účasti soukromé osoby na měření rychlosti
jízdy městskou policií a dodržení požadavků §79a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
[2] Rozhodnutím Městského úřadu Šternberk (dále jen „městský úřad“) ze dne 4. 5. 2017,
čj. MEST 58622/2017, byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu provozovatele
vozidla podle §125f odst. 1 zákona o silničním provozu, ve znění účinném do 30. 6. 2017.
Žalobce v rozporu s §10 zákona o silničním provozu jakožto provozovatel motorového vozidla
nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče
a pravidla silničního provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Konkrétně
se deliktu dopustil žalobce tím, že dne 3. 8. 2016 v 11.55 nezjištěný řidič v obci Šternberk
při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou obecnou úpravou
provozu na pozemních komunikacích na 50 km/h. V měřeném úseku byla vozidlu
prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy
při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích naměřena rychlost 65 km/h.
Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ±3 km/h byla tedy jako nejnižší skutečná
rychlost naměřena rychlost jízdy 62 km/h, což je o 12 km/h více než rychlost dovolená.
Tím nezjištěný řidič uvedeného vozidla spáchal přestupek dle §125c odst. 1 písm. f) bod 4
zákona o silničním provozu. Za to městský úřad uložil žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč a paušální
náhradu nákladů správního řízení. Žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu
potvrdil.
[3] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, v níž zpochybnil s odkazem
na judikaturu zákonnost měření v obci Šternberk. Instalaci a nastavení měřícího zařízení totiž
prováděl třetí subjekt – společnost M & T s.r.o. Tato společnost je hmotně zainteresována
na výsledcích měření. Krajský soud tuto námitku neshledal důvodnou, neboť společnost M & T
prý nebyla s to ovlivnit výsledky měření, měření samotného se nijak neúčastnila.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodu nesprávného právního názoru soudu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Upozorňuje, že společnost M & T profituje na vybírání pokut přesně tím způsobem, jak o tom
hovoří judikatura NSS. Stěžovatel proto navrhuje, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu
a současně zrušil také rozhodnutí žalovaného.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Podle §79a zákona o silničním provozu je za účelem zvýšení bezpečnosti provozu
na pozemních komunikacích policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto
činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.
[8] V rozsudku ze dne 17. 12. 2014, čj. 9 As 185/2014-27, vyložil toto ustanovení NSS tak,
že po městské policii nelze požadovat, aby zaměstnávala techniky schopné instalace a nastavení
stacionárních měřících zařízení. Je proto přípustné, aby tuto instalaci a nastavení prováděl externí
subjekt. „Nelze však připustit, aby byl tento subjekt současně hmotně zainteresován na výsledcích měření
stacionárního zařízení“ (bod 38). V kauze řešené devátým senátem veškerou instalaci, údržbu
a servis stacionárních radarů (včetně jejich nastavení) měl na starosti pronajímatel, tedy subjekt,
který byl dle nájemní smlouvy hmotně zainteresován na postihu řidičů za spáchané přestupky
(bod 36). „S ohledem na skutečnost, že stacionární radary měří rychlost automaticky při průjezdu vozidel,
je jejich správné nastavení stěžejní. Tím, že toto nastavení prováděl soukromý subjekt hmotně zainteresovaný
na výsledcích měření, došlo k porušení §79a odst. 1 zákona o silničním provozu. Ač je totiž měření prováděno
automaticky, měřicí přístroj kompletně instaluje a nastavuje pronajímatel, tedy dle §79a odst. 1 zákona
o silničním provozu k měření nepříslušná osoba. Nic na tom nemění ani to, že umístění stacionárních radarů
určila městská policie, která je také oprávněna stanovit dobu, kdy bude zařízení v provozu, a rozhoduje
o nastavení tolerance zařízení. Co se týče nastavování tolerance zařízení, je nutné rovněž poukázat na to,
že ač městská policie rozhoduje o tom, jaká tato tolerance bude, je to opět pronajímatel (resp. jeho zaměstnanec),
kdo fakticky provede nastavení této tolerance v měřícím zařízení“ (bod 37).
[9] Rovněž v kauze nyní řešené je vlastníkem měřícího zařízení třetí osoba, obchodní
společnost M & T. Tato společnost pronajímá zařízení městu Šternberk jako nájemci,
a to na základě smlouvy o nájmu zařízení a poskytnutí služeb s nájmem zařízení spojených ze dne
21. 5. 2014. Smlouva byla měněna dvěma dodatky. Na základě smlouvy se společnost M & T
jako pronajímatelka zavázala pronajmout městu úplné a funkční zařízení včetně software
pro zaznamenání a zpracování přestupků, a to včetně řádného zaškolení. Pronajímatelka byla dále
povinna poskytovat městu služby související se zajišťováním nepřetržitého provozu zařízení,
zejména standardní servis, pravidelnou údržbu kamery, servis nočního režimu, apod. včetně
ročního update software pro zabezpečení správné funkce. Počínaje 25. 2. 2016 byla dodatkem
č. 2 vypuštěna služba spočívající ve vymáhání pokut pro město pronajímatelkou.
Výběr konkrétního místa pro instalaci jednotlivých zařízení, stejně jako nastavení měřicích
parametrů (tolerance), provádí výhradně město, ať již samo nebo prostřednictvím městské
policie. Pronajímatelka je povinna umístit zařízení na místo určené městem, a to včetně
specifického software pro přenos obrazového záznamu a souvisejících dat (čl. V. odst. 1 ve znění
dodatku č. 2). Podle čl. V. odst. 4 si město Šternberk vyhradilo právo nastavit mezní hodnoty
rychlosti projíždějícího vozidla, při jejímž překročení zařízení pořídí záznam. Město Šternberk
bylo oprávněno kdykoliv změnit nastavenou mezní hodnotu.
[10] Podle článku IX. cena nájmu za užívání pronajatých zařízení je součtem dvou položek.
První položka je pevně stanovená konstantní měsíční výše nájmu dvou zařízení v průměrné výši
99 100 Kč plus DPH. Druhá položka (ve znění dodatku č. 2) „je stanovena v závislosti na míře využití
pronajatého zařízení pro měření okamžité rychlosti a souvisejícího postupného snižování hodnoty pronajatého
zařízení vyjadřujícího opotřebení při jeho provozu a s tím spojenými náklady pronajímatele na související služby,
zajišťující funkčnost pronajatého zařízení,
takto:Cena za jeden zaznamenaný přestupek odeslaný Městskou
policií Šternberk Městskému úřadu Šternberk, odboru dopravy a silničního hospodářství, ke zpracování, je ve výši
65 Kč (slovy: šedesát pět korun českých). Město Šternberk se zavazuje zaslat vždy do 5 pracovních dnů
od ukončeného kalendářního měsíce počet výše uvedených přestupků společnosti M&T s. r. o.“
[11] NSS k tomu předně konstatuje, že smluvní deklarace typu „pronajímatel jako vlastník měřicího
zařízení nemá zařízení při jeho nastavení a činnosti pod svým dohledem a svou činností vykonávanou podle této
smlouvy, spočívající výhradně v údržbě a opravách zařízení za účelem zajištění jeho plné funkčnosti, nijak
neparticipuje na úkonech měření, ani nijak nevystupuje v procesu správního řízení, na jehož konci je postih
za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“, respektive dokonce
právního hodnocení typu „Nejedná se proto o zapojení pronajímatele jako soukromé společnosti do výkonu
veřejné správy“, soud nijak nevážou. Normy zákona o silničním provozu včetně jeho §79a
jsou normy kogentní, tedy normy, od kterých se nemohou smluvní strany odchýlit dohodou.
[12] Smluvně nastavené uspořádání právních vztahů mezi obcí a pronajímatelkou radarového
zařízení se nijak podstatně neliší od věci řešené rozsudkem 9 As 185/2014. Subjekt,
který prováděl instalaci software, jeho upgrade a servis hardware zařízení pro měření rychlosti,
je totiž hmotně zainteresován na výsledcích měření. NSS opakuje, že stacionární radary měří
rychlost automaticky při průjezdu vozidel, proto jejich správné nastavení je stěžejní. Tím,
že instalaci software, jeho upgrade a celkový servis zařízení prováděl soukromý subjekt hmotně
zainteresovaný na výsledcích měření, došlo k porušení §79a odst. 1 zákona o silničním provozu.
Nic na tom nemění ani to, že umístění stacionárních radarů určila městská policie, která je také
oprávněna stanovit dobu, kdy bude zařízení v provozu, a rozhoduje o nastavení tolerance
zařízení. Je to totiž pronajímatelka, kdo každý rok provádí update software, metrologické ověření
a celkově provádí servis zařízení. Jakkoliv vlastní měření probíhá bez zásahu lidského činitele,
fungování měřicích zařízení je automatické, vše odvisí od servisu a update zařízení, prováděného
podle smlouvy pronajímatelkou (viz čl. VIII. smlouvy). Proto skutečnost, že zajištění důkazů
z měření rychlosti vozidel zůstává výhradně v rukách Městské policie Šternberk, je bez významu.
Klíčové je totiž celkové nastavení zařízení, které dle smlouvy pravidelně provádí pronajímatelka.
[13] NSS nerozumí argumentu krajského soudu, že „lze stěží hovořit o participaci a hmotném
zainteresování na výsledcích měření“ ze strany pronajímatelky. Stěžovatel má naprostou pravdu,
že druhá složka odměny ve výši 65 Kč za jeden zaznamenaný přestupek je jasná majetková účast
na výsledku provozu zařízení. To však zpochybňuje objektivitu měření, neboť servis a upgrade
zařízení provádí osoba, která má přímý majetkový zájem na tom, aby zjištěných přestupků bylo
co nejvíce. NSS neříká, že snad pronajímatelka skutečně systém nekale ovlivnila v zájmu zajištění
co nejvyššího příjmu. Ovšem již jen samotná skutečnost, že bylo v jejím obchodním zájmu tak
učinit, a že v rámci práv a povinností stanovených smlouvou tak pronajímatelka činit mohla,
zásadním způsobem problematizuje výpovědní hodnotu důkazů shromážděných spornými
zařízeními.
[14] NSS uzavírá, že nastavení „pronájmu měřícího zařízení“ shora popsaným způsobem
vzbuzuje důvodné pochybnosti o objektivitě celého přestupkového procesu a zákonnosti
získaných důkazů. Proto NSS napadený rozsudek podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. S ohledem
na důvody zrušení rozsudku krajského soudu zrušil také žalobou napadené rozhodnutí
žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §78 odst. 1
a 4 s. ř. s.]. V něm bude žalovaný postupovat podle závazného právního názoru vysloveného
v tomto rozsudku [§110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.].
[15] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. rozhodne NSS v případě, že zruší podle §110
odst. 2 písm. a) s. ř. s. rozhodnutí žalovaného, o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech
řízení před krajským soudem. Stěžovatel měl ve věci úspěch, podle §60 odst. 1 s. ř. s.
mu tedy přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, který ve věci úspěch neměl,
toto právo nemá.
[16] V řízení o žalobě představovaly náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši
3 000 Kč, odměna a náhrada hotových výdajů advokáta. Podle §35 odst. 2 s. ř. s. se pro určení
výše odměny užije vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna náleží celkem za tři úkony
právní služby (převzetí věci, podání žaloby, replika), tedy částku 9 300 Kč. Náhrada hotových
výdajů sestává z paušální částky 900 Kč ( 3 x 300 Kč dle §13 odst. 3 advokátního tarifu).
Protože je zástupce stěžovatele plátcem DPH, zvyšují se náklady řízení o částku 2 142 Kč
odpovídající DPH ve výši 21 % z částky 10 200 Kč. Celkem tedy činí náklady řízení
před krajským soudem částku 12 342 Kč plus 3 000 Kč jako úhrada za zaplacený soudní
poplatek.
[17] V řízení o kasační stížnosti představovaly náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši
5 000 Kč, odměna a náhrada hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za jeden úkon
právní služby (podání kasační stížnosti), tedy 3 100 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává
z paušální částky 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože je advokát plátcem DPH,
zvyšují se náklady řízení o částku 714 Kč odpovídající DPH ve výši 21 % z částky 3 400 Kč.
Celkem tedy činí náklady stěžovatele v řízení před NSS částku 4 114 Kč plus 5 000 Kč
jako úhrada za zaplacený soudní poplatek.
[18] Žalovaný je tedy povinen stěžovateli k rukám jeho zástupce uhradit do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku náhradu nákladů soudních řízení ve výši 24 456 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu