ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.168.2017:154
sp. zn. 10 As 168/2017 - 154
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Heineken Česká
republika, a. s., se sídlem U Pivovaru 1, Krušovice, zast. JUDr. Milanem Kyjovským,
advokátem se sídlem Poštovská 455/8c, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového
vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, za účasti osob zúčastněných
na řízení: I) Plzeňský Prazdroj, a. s., se sídlem U Prazdroje 7, Plzeň, zast. JUDr. Karlem
Muzikářem, LL. M. (C. J.), advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, II) Pivovar
Samson, a. s., se sídlem V Parku 2326/18, Praha 4, proti rozhodnutí předsedy žalovaného
ze dne 20. 12. 2013, čj. O-165319/D21720/2013/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, čj. 8 A 39/2014-87,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, čj. 8 A 39/2014-87, se ru š í
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2013 prohlásil žalovaný za neplatnou ochrannou známku
č. 241498 ve znění „RADLER“, jejímž vlastníkem je žalobkyně – společnost Heineken Česká
republika. Učinil tak na návrh společnosti Plzeňský Prazdroj (nyní osoby zúčastněné na řízení,
dále též „navrhovatelka“). Neplatnost byla vyslovena s účinky ex tunc, protože podle žalovaného
nemá označení rozlišovací způsobilost, je tvořeno výlučně druhovým označením, které se navíc
stalo obvyklé v běžném jazyce [§4 písm. b), c) a d) a §32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb.,
o ochranných známkách]. Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí pak zamítl předseda
žalovaného dne 20. 12. 2013.
[2] Žalobě, kterou žalobkyně napadla rozhodnutí o rozkladu, městský soud vyhověl
a rozsudkem ze dne 27. 4. 2017 toto rozhodnutí zrušil. Soud vyjádřil názor, že v současnosti
je již slovo radler označením druhovým; žalovaný však podle něj nesprávně zodpověděl otázku,
zda tomu tak bylo i ke dni podání přihlášky ochranné známky, tj. k 14. 3. 2001. Jednotlivé listiny,
které v řízení předložila navrhovatelka a které předseda žalovaného rozebral ve svém rozhodnutí,
se totiž v naprosté většině netýkají českého trhu, ale rakouského či německého. O dostupnosti
nápoje radler v České republice v té době se zmiňují pouze dva články.
II. Kasační stížnost žalovaného, vyjádření žalobkyně a vyjádření navrhovatelky
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Městský soud podle něj neposoudil provedené
důkazy v celkovém kontextu: vybral si pouze dva, které označil za nedostatečné, a nevysvětlil,
proč nemohou obstát ostatní důkazy. Úvaha soudu, podle níž se předložené články z českého
tisku povětšinou netýkají českého trhu, je zavádějící, neboť i články, které informují o druhu
nápoje radler (nízkoalkoholického nápoje sestávajícího z piva a ovocné limonády) oblíbeného
v sousedních zemích, mohou utvářet vnímání českého spotřebitele (jde tu o česky psané články
v českém tisku). Pro závěr o rozlišovací způsobilosti není rozhodné, zda byl tento druh nápoje
v roce 2001 v ČR běžně dostupný. Užívání konkrétního označení na českém trhu by bylo třeba
zkoumat v jiném typu řízení (zrušení ochranné známky pro její neužívání, vznik rozlišovací
způsobilosti v důsledku užívání označení), ne však zde.
[4] Žalobkyně má za to, že kasační stížnost by měla být zamítnuta. Upozornila na to,
že autoři článků, které se zmiňovaly o nápoji radler, vždy pro potřeby českých čtenářů vysvětlili
význam slova. Z toho lze usoudit, že průměrní spotřebitelé nevnímali toto označení
jako druhové, popisné či běžné, ale spíše jako označení fantazijní. Stěžovatel podrobil přihlášku
ochranné známky v letech 2001–2002 formálnímu i věcnému průzkumu a neshledal nedostatek
rozlišovací způsobilosti. Známku mohl prohlásit za neplatnou i z vlastního podnětu v rámci
řízení, kterým bylo navrženo zrušení známky pro její neužívání, neučinil to však.
[5] Navrhovatelka, společnost Plzeňský Prazdroj, se naopak ztotožnila s argumentací kasační
stížnosti. Nad rámec toho uvedla, že městský soud založil svůj rozsudek na odlišném hodnocení
důkazů (listin), které ale patrně neměl k dispozici: v rozsudku se totiž o těchto listinách jen
stručně zmínil. Navíc navrhovatelka při nahlížení do správního spisu v průběhu kasačního řízení
zjistila, že ani NSS tyto listiny neobdržel. Městský soud dále pochybil tím, že se nezabýval
důvodem zrušení ochranné známky podle §4 písm. d) zákona o ochranných známkách, ačkoliv
žalovaný známku prohlásil za neplatnou i z tohoto důvodu. Zároveň městský soud nepřípadně
smísil důvody neplatnosti podle §4 písm. b) a c) zákona o ochranných známkách.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Na úvod NSS předesílá, že skutkové obdobný případ již posuzoval,
a to pod sp. zn. 10 As 169/2017. V této věci, ve které vystupovali totožní účastníci, prohlásil
žalovaný za neplatnou ochrannou známku ve znění „RADLER.CZ“. Rozhodnutí o rozkladu
následně městský soud zrušil ze stejných důvodů jako v nyní posuzované věci. Rozsudkem
ze dne 26. 7. 2018, čj. 10 As 169/2017-153, NSS rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Obdobné vady napadeného rozsudku shledal NSS i v nyní posuzované věci.
[8] NSS zároveň podotýká, že rozsáhlá podání navrhovatelky a žalobkyně v kasačním řízení
představují spíše vzájemnou polemiku než reakci na kasační námitky. Navrhovatelka správně
podotkla, že pro soud je užitečné seznámit se s postoji různých účastníků sporu, neboť to může
přispět k promyšlenějšímu a kvalitnějšímu rozhodnutí. NSS se tedy se všemi zmíněnými
podáními seznámil, nepokládá však za účelné je tu rekapitulovat a vyjadřovat se k jejich
argumentaci nad rámec kasačních námitek.
[9] Vyjádří se pouze ke sporu o úplnost správního spisu, který se mezi navrhovatelkou
a žalobkyní rozhořel až v kasačním řízení. Navrhovatelka při nahlížení do spisu v lednu
a únoru 2018 zjistila, že správní spis není úplný a že v něm chybí nejdůležitější důkazy,
na nichž bylo založeno stěžovatelovo rozhodnutí. To, že správní spis byl takto neúplný i v řízení
před městským soudem, dovozuje navrhovatelka ze skutečnosti, že městský soud nevyjmenoval
tyto listiny ve výčtu důležitých podkladů na str. 5 svého rozsudku a že na str. 10 je ani tak
sám nehodnotil, jako spíše přejímal argumenty žalobkyně. Již jen pro tuto vadu by mělo
být rozhodnutí městského soudu podle navrhovatelky zrušeno. Žalobkyně pak popírala
navrhovatelčina tvrzení a vyjadřovala přesvědčení, že městský soud měl k dispozici úplný
správní spis.
[10] S navrhovatelkou lze souhlasit jen v tom, že rozhodování bez úplného správního spisu
je vadou, ke které NSS hledí i bez námitky. Její zbylé úvahy jsou ale jen spekulacemi. Městský
soud totiž po skončení řízení o žalobě vrátil správní spis stěžovateli. Stěžovatel předložil správní
spis NSS dne 6. 6. 2017. Poté, co navrhovatelka při nahlížení do spisu upozornila na chybějící
listiny (přílohy k podání účastníků správního řízení), vyžádal si je NSS od stěžovatele.
Stěžovatel předložil chybějící přílohy na CD dne 19. 3. 2018.
[11] Z toho je zřejmé, že zpětně nelze spolehlivě zjistit, jaké podklady měl či neměl městský
soud k dispozici. Správní spis byl městskému soudu předložen bez soupisu jednotlivých
spisových položek (předkládat takový soupis soudu ani není běžné) a Nejvyššímu správnímu
soudu jej nepředkládal přímo městský soud, ale stěžovatel, k němuž se spis v mezidobí vrátil.
Závěr, že městský soud se v řízení neseznámil s určitými listinami, nemůže být postaven
ani na tom, že se o nich výslovně nezmínil v rozsudku, ani na nedostatečnosti či nevyhovující
kvalitě jeho argumentace. Protože je ale kasační stížnost důvodná, bude městský soud o věci
rozhodovat v každém případě znovu, tentokrát s již nepopiratelně kompletním správním spisem,
který mu zašle přímo NSS.
[12] NSS dále posoudil, zda rozsudek netrpí nepřezkoumatelností, a dospěl k závěru, že tomu
tak není. Lze konstatovat, že vlastní odůvodnění rozsudku je velmi strohé. Jeho značnou část
tvoří obecné pasáže o rozlišovací způsobilosti a citace judikatury NSS i Soudního dvora EU.
Přesto je z něj patrný názor městského soudu na spornou právní otázku, tj. na to,
zda navrhovatelka prokázala existenci důvodů neplatnosti již v roce 2001. Městský soud
se zde dopustil nepřesnosti spočívající v záměně důvodů neplatnosti podle §4 písm. b) a písm. c)
zákona o ochranných známkách, neboť směšuje pojmy nedostatek rozlišovací způsobilosti a druhový
charakter označení. Podstata úvahy městského soudu je ale i tak srozumitelná a přezkoumatelná.
[13] Z obdobného důvodu neshledal NSS důvodný ani argument navrhovatelky,
že je rozsudek nepřezkoumatelný, neboť se městský soud nevyjádřil k důvodu neplatnosti
podle §4 písm. d) zákona o ochranných známkách. Ačkoliv městský soud jasně neodděloval
posouzení jednotlivých důvodů neplatnosti, jeho argumentace se vztahuje na všechny
a je v tomto ohledu přezkoumatelná. Ostatně je poměrně běžné, že v jednotlivých případech
si jsou důvody neplatnosti podle §4 písm. b), c) a d) relativně blízké (srov. např. Koukal, P.,
Charvát, R., Hejdová, S., Černý, M.: Zákon o ochranných známkách. Komentář, Wolters Kluwer,
Praha, 2017, k §4 bod 80).
[14] Městský soud založil svůj závěr na tom, že až na dva předložené články z doby
předcházející zápisu netýkají českého trhu a nápoj radler se v ČR v té době běžně neprodával.
Nelze tedy podle městského soudu tvrdit, že průměrný český spotřebitel již tehdy věděl,
že radler je pouhý druh nápoje vzniklého smícháním piva a limonády.
[15] Tuto úvahu považuje NSS ve shodě se stěžovatelem za nesprávnou a zkratkovitou.
Stěžovatel v napadeném rozhodnutí hodnotil celkem devět článků z let 1997–2001
(pro věc přitom není podstatné, že se tak stalo až v rozhodnutí o rozkladu, a nikoli v rozhodnutí
prvního stupně). Podrobně se zabýval každým z nich. U těch, které neinformovaly přímo
o prodeji nápoje radler v ČR, uvedl, v čem spatřuje jejich vztah k českému prostředí
a proč i tyto články mohly utvářet povědomí českého spotřebitele o významu pojmu radler.
Vysvětlil, že i když se články většinou týkaly německého či rakouského prostředí,
byly publikovány v českém tisku a byly určeny českým čtenářům. Pro ty nejsou takové informace
ničím odtažitým, protože Rakousko či Německo jako sousední země patří k častým zahraničním
cílům Čechů. Podle stěžovatele nelze podceňovat ani dopad článků v regionálním tisku
(ostatně navrhovatelka předložila i údaje o nákladu těchto tiskovin), tím spíše, pokud jde o články
s atraktivní tématikou piva. Rovněž články z celostátního tisku se věnovaly čtivým tématům
(cestování, olympiády, dachsteinské ledovce) a mohly oslovit značné množství čtenářů.
[16] Žalobkyně se věnovala tomuto hodnocení novinových článků v části VIII žaloby
a poukazovala na to, že článků je málo, netýkají se českého trhu, označení radler se v té době v ČR
nepoužívalo, význam označení je tu čtenářům vysvětlován, nápoj se v ČR prakticky nedal koupit.
Tuto část žaloby shledal městský soud důvodnou a právě jen na základě této námitky zrušil
stěžovatelovo rozhodnutí; jeho argumentace však nemůže obstát.
[17] Městský soud nesprávně vyšel z předpokladu, že rozebírané články se musely týkat
českého trhu. Tak tomu ale není. I český spotřebitel si může vštípit představu o označení
či povaze určitého výrobku na základě informací, které nepopisují právě trh český,
ale jiný - zejména pokud se tyto informace týkají sousedních zemí, s nimiž mají Češi intenzivní
pouta obchodní, turistická apod. Pro úvahu, zda se český spotřebitel mohl seznámit s označením
jistého druhu nápoje, tedy není rozhodné, jestli si takový nápoj mohl v rozhodné době zakoupit
přímo v České republice, resp. zda si jej mohl zakoupit jen ojediněle na pár místech. Podle NSS
není ani důležité, že význam označení radler byl v některých článcích vysvětlován – tím se totiž
právě označení dostávalo do povědomí čtenářů, a to jako označení typu nápoje, který má vždy
podobné charakteristiky.
[18] K vyjádření samotné žalobkyně lze dodat, že neplatnost ochranné známky lze vyslovit
i tehdy, jestliže přihláška ochranné známky prošla úspěšně formálním i věcným průzkumem
a ochranná známka byla (i po řadu let) zapsána. Ostatně bez toho by postrádala smysl existence
§32 odst. 1 zákona o ochranných známkách, který umožňuje vyslovit neplatnost ochranné
známky i z důvodů, pro které neměla být vůbec zapsána do rejstříku (srov. k tomu rozsudek NSS
ze dne 25. 8. 2016, čj. 4 As 19/2016-51). Námitka, podle níž čeští spotřebitelé považovali
v rozhodné době označení radler za fantazijní, je založena na přesvědčení žalobkyně, že označení
nebylo spotřebitelům prakticky známo a že si pod ním nemohli představit nic konkrétního;
to ale NSS právě vyvrátil.
[19] NSS proto nesouhlasí s výhradami městského soudu k úvahám na str. 30–33 rozhodnutí
o rozkladu, kterými stěžovatel hodnotil novinové články z let 1997–2001. Stěžovatelovy úvahy
v tomto bodě jsou podrobné a podložené argumenty. I podle NSS je dobře možné,
aby čeští spotřebitelé nabyli povědomí o významu určitého pojmu i na základě informací,
které se týkají jiného než českého trhu, a i bez ohledu na to, jestli výrobek takto označený
byl na českém trhu v rozhodné době běžně (široce) dostupný.
[20] Rozsudek městského soudu je tedy nesprávný v části, v níž shledal důvodnou námitku
v části VIII žaloby.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] NSS zrušil napadený rozsudek a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm bude městský soud vázán vysloveným právním názorem
NSS (§110 odst. 4 s. ř. s.), a bude tedy vycházet z toho, že námitka obsažená v části VIII žaloby
není důvodná. V dalším řízení se městský soud bude věnovat i dalším žalobním námitkám,
jejichž hodnocení však nemůže NSS předjímat, neboť to nebylo předmětem kasační stížnosti.
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu