ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.232.2017:40
sp. zn. 10 As 232/2017 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobce: J. J., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem,
advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského
kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 21. 10. 2016, čj. KUJCK 139163/2016/ODSH, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2017, čj. 53 A 1/2017-25,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města České Budějovice uznal rozhodnutím ze dne 15. 7. 2016 žalobce vinným
ze spáchání dopravního přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), kterého se dopustil tím,
že dne 30. 1. 2016 v Českých Budějovicích překročil nejvyšší povolenou rychlost minimálně
o 14 km/h v ulici Okružní ve směru jízdy od kruhového objezdu ke křižovatce s ulicí Pražská
třída: silničním radarovým rychloměrem mu v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 50 km/h byla
po odečtu odchylky naměřena rychlost 64 km/h. Za toto porušení uložil magistrát žalobci pokutu
ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Žalovaný zamítl blanketní odvolání žalobce
a rozhodnutí magistrátu potvrdil dne 21. 10. 2016 rozhodnutím uvedeným v záhlaví.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud zamítl,
neboť neshledal důvodnými námitky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu,
konkrétně osoby přestupce, změřené rychlosti, nejvyšší povolené rychlosti na daném úseku
pozemní komunikace a místa spáchání přestupku.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
ve které setrval na své žalobní námitce, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav. Měření rychlosti
jeho vozidla bylo podle jeho názoru provedeno v rozporu s návodem k obsluze, podle kterého
se v okruhu +/- 10° od osy antény nesmějí nacházet žádné překážky, které mohly zapříčinit
rušivé reflexe vysílaného signálu (např. dopravní značky či stožáry pouličního osvětlení). Krajský
soud uvedl, že na snímku z měření nejsou zachyceny žádné rušivé objekty, ačkoliv je na něm
zachycena dopravní značka a kovový sloupek plotu. Není však zřejmé, na základě jakých
podkladů a úvah soud dospěl k závěru, že dopravní značka není v takové pozici, aby mohla
negativně ovlivnit výsledek měření. Osa antény je nadto současně i osou (tedy středem) snímku,
kde se právě nachází zmíněné sloupy plotu i dopravní značka.
[4] Krajský soud dále argumentoval tím, že měření provedla řádně proškolená osoba.
Stěžovatel však nenamítal, že měření neprovedla proškolená osoba, ale že se při něm tato osoba
dopustila chyby. Námitku nesprávného použití rychloměru nevyvrací ani tvrzení soudu,
že měření bylo provedeno za použití ověřeného rychloměru. Ověření totiž platí pouze
za dodržení pokynů uvedených v návodu k obsluze.
[5] Stěžovatel nesouhlasí ani s tvrzením, že by obrazovka měřicího přístroje zobrazila
chybové hlášení a že rychloměr dokáže takovou vadu sám rozeznat. Z návodu k obsluze lze
dovodit, že rušivá reflexe se projeví tak, že měřené vozidlo na snímku buď není vůbec,
nebo je tam pouze zčásti, což je právě stěžovatelova situace. Proto se stěžovatel domnívá,
že výsledek měření rychlosti jeho vozidla není průkazný.
[6] Krajský soud nadto neposoudil (v rozporu se závěry rozšířeného senátu v usnesení ze dne
2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS), zda správní orgány dostály své
povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pokud se totiž fotografie
z rychloměru jeví jako nestandardní (je na ní pouze část vozidla) a současně na ní jsou zachyceny
i rušivé prvky (dopravní značka, sloup plotu), nebyl skutkový stav zjištěn bez důvodných
pochybností. Správnímu orgánu muselo být z úřední činnosti známo, že k reflexi při měření
dochází. Proto stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil napadený rozsudek a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že k rušivé reflexi ani podle návodu
k obsluze nemusí dojít vždy, když se v okolí místa měření nachází potenciální rušivý prvek.
V návodu je také uvedeno, že pokud se při měření vyskytne jakákoliv chyba, objeví
se na obrazovce měřicího přístroje chybové hlášení a měření se vyhodnotí jako chybné.
Ze správního spisu neplyne, že by se vyskytlo chybové hlášení, proto měly správní orgány
za prokázané, že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze. Žalovaný dále nesouhlasí
se závěrem stěžovatele, že osa antény je současně i osou snímku. Podle žalovaného to nelze
ze snímku jednoznačně seznat, neboť na to může mít vliv nastavení kamery. Tento závěr ani
nelze dovodit z návodu k obsluze. Ze snímku je navíc zřejmé, že měření proběhlo v protisměru
jízdy a dopravní značka se nachází až za měřeným vozidlem, což vylučuje její vliv na výsledek
měření. Žalovaný má za to, že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze, a že tak zjistil
skutkový stav bez důvodných pochybností. Navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Stěžovatel správnímu orgánu vytýká nedostatečné zjištění skutkového stavu.
V řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§3 správního
řádu). Ustanovení §50 odst. 3 správního řádu správnímu orgánu ukládá povinnost i bez návrhu
zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu v řízení
z moci úřední správní orgán ukládá nějakou povinnost. Správní orgán hodnotí podklady
pro rozhodnutí podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo,
včetně toho co uvedli účastníci (§50 odst. 4 správního řádu). Samotný postup správního orgánu
při provádění dokazování pak upravuje §51 a násl. správního řádu.
[10] V nyní projednávané věci sloužily jako podklady pro napadené rozhodnutí oznámení
o přestupku podané Policií ČR ze dne 30. 1. 2016; úřední záznam policistů konajících službu
o popisu dané události; záznam o přestupku ze silničního radarového rychloměru AD9 C
(včetně fotografie, na níž je zachyceno vozidlo v okamžiku přestupku) ze dne 30. 1. 2016;
ověřovací list č. 132/15 ze dne 3. 8. 2015, platný do dne 2. 8. 2016, podle něhož silniční radarový
rychloměr AD9 C, výrobní číslo 05/0134, splňuje metrologické a technické požadavky na silniční
rychloměry; a osvědčení zasahujícího policisty J. V. vydané společností Ramet C. H. M., a. s.,
které jej opravňuje k ovládání měřiče rychloměru AD9 C. NSS v rozsudku ze dne 3. 3. 2011, čj. 7
As 18/2011-54, dospěl k závěru, že takové důkazní prostředky (tj. důkazy dodané policií) jsou v
zásadě dostatečné k objasnění skutkového stavu věci, a to zvláště za situace, kdy stěžovatel
zpochybňuje pouze naměřenou rychlost. I tehdy je však třeba přezkoumat stěžovatelovy kasační
námitky co do kvality zjištěného skutkového stavu.
[11] Ohledně možnosti vzniku rušivé reflexe uvedl správní orgán prvního stupně v posledním
odstavci na str. 3 svého rozhodnutí: „Mezi měřičem a měřeným vozidlem není žádná překážka,
která by výsledek provedeného měření mohla ovlivnit.“ Správnímu orgánu tedy byl znám jev rušivé
reflexe, podle jeho názoru však nevznikla a odůvodnění tohoto názoru považuje NSS
za dostačující. Krajský soud pak tento jev okomentoval na str. 5 rozsudku tak, že „dopravní značka,
potažmo plot, které jsou na snímku zachyceny, se zjevně nenacházejí v takové pozici, aby mohly jakýmkoli
způsobem negativně ovlivnit výsledek měření. V případě sloupku plotu se jedná o relativně malý objekt, což platí
i pro dopravní značku, která se navíc nachází v pozadí snímku. (…) vznik [rušivé reflexe] lze sice připustit
i při zasažení dopravní značky, ovšem pouze za situace, kdy se nachází na exponovaném místě“.
Tím stěžovateli oba rozhodující orgány vysvětlily, proč malé předměty, jako je sloupek plotu
nebo dopravní značka, které jsou umístěny až za vozidlem, nemohly ovlivnit výsledek měření.
Rušivou reflexi může vyvolat i menší kovový objekt, který se však musí nacházet
mezi rychloměrem a měřeným vozidlem. S tímto vysvětlením se NSS ztotožňuje, a nepovažuje
proto výše citovaný závěr krajského soudu za nepřezkoumatelný.
[12] Lze souhlasit se stěžovatelem, že rušivá reflexe se projevuje tím, že měřené vozidlo
na fotografii buď není zobrazeno vůbec, nebo je tam zobrazena jen jeho část. V tomto případě
však k žádné rušivé reflexi nedošlo, neboť mezi rychloměrem a vozidlem se nenacházela žádná
potenciální překážka, a reflexe tak nemohla mít vliv na zobrazení měřeného vozidla. Proto ani
není podstatné, že vozidlo stěžovatele není na fotografii zobrazeno úplně celé, jak se domnívá
stěžovatel. Podstatné zde je, že se na fotografii nachází celá jeho přední část a že automobil
je největší – a současně jediný pohybující se – kovový předmět, který se vyskytuje v radarovém
svazku. Jak již uvedl krajský soud, tuto skutečnost mohlo způsobit přiblížení kamery.
Měření provedl proškolený policista ověřeným měřidlem, z ničeho tak nevyplývaly žádné
pochybnosti o správnosti výsledku měření. Není zcela pravdivé tvrzení stěžovatele,
že tyto skutečnosti nemají na řádné provedení měření vliv, neboť pokud by měření prováděl
neproškolený policista nebo by bylo provedeno neověřeným měřidlem, mohly by tyto nedostatky
způsobit chyby v měření, které by se na výsledku projevily. Vzhledem k tomu, že se tu však
nevyskytla ani žádná chyba vyvolaná nesprávným měřidlem či nekvalifikovanou obsluhou,
ani chyba jiného charakteru, bylo měření dostatečně průkazné pro závěr o tom, že se stěžovatel
dopustil přestupku.
[13] NSS poznamenává, že stěžovatel byl po dobu správního řízení převážně pasivní.
To je jistě jeho právo; obviněný z přestupku není povinen se hájit, zejména není povinen uvádět
na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani o nich nabízet a předkládat správnímu orgánu důkazy.
Využije-li však svého práva mlčet, nelze rozšiřujícím výkladem uložit správnímu orgánu
povinnost, aby za obviněného „domyslel“ všechna možná nebo třeba i nepravděpodobná tvrzení
a v rozhodnutí se s nimi vypořádal (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014,
čj. 5 As 126/2011-68, č. 3014/2014 Sb. NSS). Jestliže obviněný ve správním řízení určitou
skutečnost žádným způsobem nezpochybňuje, nejsou správní orgány povinny se jí preventivně
zabývat ani v řízení odvolacím (viz rozsudek ze dne 16. 6. 2017, čj. 6 As 73/2016-40).
Účelem soudního řízení pak není hledat sebemenší pochybení správních orgánů, ale zjistit,
zda stěžovatelovy námitky mohly vyvolat důvodné pochybnosti o správnosti jimi zjištěného
skutkového stavu (viz rozsudek ze dne 22. 2. 2017, čj. 7 As 308/2016-80). Stěžovatel na podporu
svých žalobních tvrzení nepředložil ani nenavrhl žádný důkaz. Odkazoval sice na dokument
„Návod k obsluze“, který však není veřejně dostupný, není ani obsahem správního či soudního
spisu a stěžovatel jej v žádné fázi řízení nepředložil. V tomto světle se proto jeví meritorní
námitky, které stěžovatel uplatnil až v žalobě, jako účelové.
[14] Otázku, zda správní orgány dostály své povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, tedy krajský soud posoudil zcela v souladu s usnesením rozšířeného senátu
ve věci 10 As 24/2015. V rámci žalobních námitek svůj postoj řádně odůvodnil a právem
se ztotožnil se závěry správních orgánů.
[15] Ačkoli jsou věcné závěry krajského soudu správné (správní orgány zjistily skutkový stav
dostatečně a žalobní námitky takto zjištěný skutkový stav nezpochybnily), je třeba uvést
na pravou míru jeho zmínku o aktuální judikatuře NSS (str. 6 rozsudku krajského soudu,
konec prvního odstavce). Krajský soud zde cituje rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2015,
čj. 2 As 215/2014-43, podle nějž nelze projednat nové důkazy před správními soudy, pokud byl
obviněný ve správním řízení pasivní a nepředložil je již tehdy. Tento rozsudek však byl překonán
právě usnesením rozšířeného senátu ve věci 10 As 24/2015, podle nějž je krajský soud povinen
zkoumat, zda správní orgány bez ohledu na způsob obhajoby obviněného v řízení o přestupku dostály své
povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném
pro rozhodnutí o přestupku. Shodou okolností byl rozsudek ve věci 2 As 215/2014 v usnesení
rozšířeného senátu užit k popisu jedné názorové linie v judikatuře; jestliže však už v určité otázce
sjednotil judikaturu rozšířený senát, nelze se dovolávat judikatury malých senátů právě v otázce,
která byla sporná, a kterou navíc rozšířený senát posoudil jinak.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu