ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.175.2017:29
sp. zn. 10 Azs 175/2017 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudců
Zdeňka Kühna a Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) P. T. H., b) P. T. T. T., zast. Mgr.
Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutím žalované ze dne 9. 6. 2015, čj. MV-60637-5/SO-2015 a čj. MV-60627-5/SO-2015,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4.
2017, čj. 22 A 68/2015-28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci se domáhali zrušení rozhodnutí, kterými žalovaná zamítla pro opožděnost jejich
odvolání proti rozhodnutím Ministerstva vnitra. Těmi ministerstvo zrušilo platnost povolení
k trvalému pobytu žalobců podle §77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky, a stanovilo žalobcům lhůtu k vycestování z území České republiky.
Žalovaná dospěla k závěru, že jsou odvolání žalobců opožděná. Žalobcům byla rozhodnutí
o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu doručena na adresu hlášeného místa pobytu.
Zde si žalobci rozhodnutí nepřevzali, ani následně je nevyzvedli, a proto došlo k doručení fikcí
podle §24 odst. 1 s. ř.
[2] Žalobci namítali, že jim rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nebyla
řádně doručena, a správní orgán se měl primárně snažit doručit žalobcům jiným způsobem.
Žalovaná zároveň dostatečně neobjasnila důvody, pro které považovala odvolání za opožděná
a její rozhodnutí jsou proto v těchto částech nepřezkoumatelná. Žalobci dále poukazovali
na skutečnost, že ke zrušení pobytu nemělo dojít, neboť nebyly splněny zákonné podmínky.
[3] Vzhledem k tomu, že žalobci jsou manželé, žaloby byly obsahově stejné a napadená
rozhodnutí taktéž, spojil krajský soud obě žaloby ke společnému projednání; následně žalobám
vyhověl, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru,
že rozhodnutí žalované jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Žalobci v odvoláních
předestřeli argumenty, proč k doručení fikcí nemohlo dojít, žalovaná se však jejich tvrzeními nijak
nezabývala. Žalovaná ve vyjádření k žalobám v této souvislosti odkázala na str. 3 – 5 napadených
rozhodnutí s tím, že zde se otázce naplnění podmínek pro doručení fikcí podrobně věnovala.
Napadená rozhodnutí však strany 4 a 5 neobsahují a žalovaná v odůvodnění rozhodnutí pouze
konstatovala, že k doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně došlo dne 31. 7. 2014
fikcí. Takové odůvodnění je nedostatečné.
II. Shrnutí kasační stížnosti
[4] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla včas podanou kasační stížností rozsudek
krajského soudu z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a navrhla, aby NSS napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka napadla celý rozsudek
vyjma výroku I., kterým krajský soud řízení o žalobách spojil.
[5] Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcům vhozeno do schránky dne
4. 8. 2014. Vhozením do schránky byly naplněny požadavky vyplývající z rozsudku NSS ze dne
25. 8. 2011, čj. 7 As 53/2011-77. Žalobci v odvolání tvrdili, že se s obsahem rozhodnutí seznámili
až dne 24. 9. 2014. To ovšem znamená, že se na hlášeném místě trvalého pobytu nezdržovali déle
než 30 dní, aniž by tuto skutečnost správnímu orgánu nahlásili, čímž porušili svoji povinnost
podle §98 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Žalobci věděli, že je s nimi vedeno správní řízení
a že jim mohou být doručovány zásadní dokumenty a rozhodnutí. Je proto nepochopitelné,
proč by nenahlásili své aktuální místo pobytu. Nejen že to bylo v jejich zájmu, ale byla to i jejich
zákonná povinnost. Doručení fikcí nastalo pouze z důvodu pasivity žalobců, nikoliv pochybením
správního orgánu.
[6] I pokud by stěžovatelka akceptovala důvody žalobců jako objektivní, nemohla by je
zohlednit, neboť je žalobci nijak neprokázali. Stěžovatelka postupovala v souladu s §92
odst. 1 s. ř. K důvodům, proč nebylo žalobcům prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání,
a k naplnění podmínek pro doručení fikcí, se žalovaná navíc podrobně vyjádřila v rozhodnutích,
kterými zamítla odvolání žalobců proti rozhodnutím ministerstva, jež žalobcům neprominulo
zmeškání lhůty k podání odvolání.
[7] Žalobci se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] NSS nejprve ověřil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti a shledal,
že je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.), a zaměstnanec
stěžovatelky splňuje podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. NSS proto následně přezkoumal
napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti; neshledal přitom vady, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[9] Krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky pro nepřezkoumatelnost,
neboť se stěžovatelka dostatečně nevypořádala s tvrzeními žalobců ohledně nesprávného
způsobu doručení a nesplnění podmínek pro doručení fikcí. NSS s tímto posouzením souhlasí.
[10] Žalobci proti rozhodnutím o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podali
odvolání, ve kterých předložili argumenty pro jejich včasnost. Žalobci poukazovali
mj. na skutečnost, že ministerstvu prokazatelně sdělili své plány podnikat na území města Josefov
a ministerstvu byla vedle adresy místa pobytu (v obci S.) známa i další adresa v Josefově, na které
se žalobci mohou zdržovat. Žalobci zároveň tvrdili, že nebyly splněny podmínky pro náhradní
doručování vložením zásilky do schránky po uplynutí lhůty pro její vyzvednutí. K této
argumentaci se ovšem stěžovatelka ve svém rozhodnutí nijak nevyjádřila a pouze stručně uvedla,
že „dospěla k závěru, že odvolání proti napadenému rozhodnutí bylo podáno opožděně“. Takové odůvodnění
opožděnosti odvolání je v situaci, kdy žalobci předložili argumenty o jejich včasnosti (bez ohledu
na důvodnost této argumentace), zcela nedostatečné. Jak uvedl NSS např. v rozsudku ze dne
24. 6. 2010, čj. 6 As 66/2009-49, musí být z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu vždy
zřejmé, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal
za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo
jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při
hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (shodně i Vrchní soud v Praze
v rozsudku ze dne 26. 2. 1993, čj. 6 A 48/92-23, č. 27/1994 SJS; zvýraznění doplněno NSS).
Těmto nárokům stěžovatelka nedostála.
[11] Nedostatečnost odůvodnění nemohl zhojit odkaz na rozhodnutí o zamítnutí odvolání
žalobců proti rozhodnutím ministerstva, jež žalobcům neprominulo zmeškání lhůty k podání
odvolání. Jedná se o odlišná rozhodnutí, která se sice týkají totožných účastníků, ale předmětem
rozhodnutí není totožná otázka. Prominutí zmeškání lhůty (§41 s. ř.) a doručování (§19 a násl.
s. ř.) jsou odlišnými instituty upravenými v jiných částech správního řádu. Správní orgán zkoumá
na základě odlišných zákonných ustanovení jiné podmínky v případě rozhodnutí o žádosti
o prominutí zmeškání lhůty (resp. rozhodnutí o odvolání proti tomuto rozhodnutí), než v případě
posuzování včasnosti odvolání. Pokud ministerstvo v odůvodnění rozhodnutí,
kterým neprominulo žalobcům zmeškání lhůty (resp. kterým stěžovatelka následně zamítla
odvolání proti tomuto rozhodnutí), uvedlo argumenty týkající se způsobu a včasnosti doručení,
učinilo tak nad rámec předmětu řízení a takový postup nemůže v žádném případě nahradit
chybějící odůvodnění v nyní posuzovaném rozhodnutí stěžovatelky o odvolání žalobců
proti rozhodnutí o zrušení platnosti jejich povolení k trvalému pobytu. Tato námitka stěžovatelky
proto není důvodná.
[12] Ostatní kasační námitky stěžovatelky nezpochybňují důvody, pro které krajský soud
rozhodnutí stěžovatelky zrušil. Pro závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatelky není
podstatné, zda žalobci porušili svoji zákonnou povinnost hlásit změnu místa pobytu či nikoliv.
Stejně tak je nepodstatná argumentace stěžovatelky, že žalobci věděli o správním řízení,
které je s nimi vedeno, a měli proto očekávat doručení rozhodnutí. S důvodem, pro který krajský
soud rozhodnutí stěžovatelky zrušil, se míjí i argumentace stěžovatelky, že žalobci nedostatečně
prokázali svá tvrzení o vadném doručení. Všechny tyto otázky měla stěžovatelka řešit
v rozhodnutích o odvolání a právě skutečnost, že tak neučinila, činí její rozhodnutí
nepřezkoumatelnými. Toto pochybení nelze nyní napravovat v kasační stížnosti (srov. rozsudek
NSS ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008-71).
IV. Závěr a náklady řízení
[13] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl NSS k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jim
v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu