ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.200.2018:34
sp. zn. 10 Azs 200/2018 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. B., zast. JUDr. Václavem
Liksomerem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 1, Kralovice, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 2. 2018, čj. OAM-7/LE-LE05-LE05-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2018, čj. 60 Az 23/2018-62,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci JUDr. Václavu Liksomerovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která mu bude
proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, státní příslušník Mongolska, požádal dne 12. 1. 2018 v ČR o mezinárodní
ochranu. V pohovoru k žádosti konaném dne 24. 1. 2018 uvedl, že do ČR přicestoval dne
29. 7. 2015 na základě zaměstnaneckého víza. Z Mongolska utekl před svým otčímem.
Pár měsíců před odletem do ČR byl svědkem události, kdy otčím společně s dalšími osobami zajal
aktivistu proti lovu chráněných zvířat. V televizních zprávách se žalobce později dozvěděl, že byl
tento muž nalezen mrtvý. O několik dnů později žalobce napadli dva muži – jedním z nich byl
jeho otčím. Jelikož se nedaleko objevili náhodní kolemjdoucí, museli tito muži útoku zanechat.
Žalobce byl poté převezen do nemocnice s vnitřním krvácením. V nemocnici ho navštívil otčím
a přikázal mu, aby tvrdil, že se popral. Přestože u pokoje po celou dobu hlídkoval policista,
podařilo se žalobci z nemocnice utéct. Následně se skrýval u kamaráda, který mu pomohl zařídit
si pas a vízum. Žalobce je přesvědčen, že pokud se vrátí zpět do Mongolska, otčím ho zabije.
Otčím se ho snaží vylákat vzkazem, že matka leží v nemocnici a umírá. Kamarád však žalobcovu
matku potkal a nic jí není. Žalobce nemá důvěru v mongolskou policii. Sám otčím totiž pracuje
jako policista a jeho udání ze strany žalobce by policie nevěřila. Již v minulosti otčím zabil jeho
mladšího bratra. Žalobce tehdy otčíma udal na místní policii. Následujících šest až sedm měsíců
strávil otčím ve vazbě, poté byl však propuštěn a znovu ho zaměstnali. Žalobce nemůže tuto
situaci vyřešit přestěhováním v rámci Mongolska, jelikož v této zemi žije málo lidí a všichni
se znají. Otčím by se tedy brzy dozvěděl, že je žalobce zpět. Žalovaný se v rámci pohovoru
dotázal žalobce na rozpory jeho aktuálních tvrzení o ohrožení života s jeho výpovědí
poskytnutou po zadržení dne 8. 1. 2018, ve které tvrdil, že se do Mongolska chce vrátit za svou
rodinou, a že mu v návratu nic nebrání a nemá s tím problém. Žalobce se podle svých slov bál,
že pokud se nebude chtít vrátit dobrovolně, tak ho policie vyhostí násilím. Proto nejprve lhal.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný žádost o udělení mezinárodní ochrany
zamítl jako zjevně nedůvodnou, jelikož shledal naplnění podmínek v §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu. V souladu s §16 odst. 3 zákona o azylu žalovaný neposuzoval,
zda žalobcem uplatněné skutečnosti spadaly pod zákonem vymezené důvody pro udělení
mezinárodní ochrany. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným
rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Nesouhlasí s výkladem a aplikací §16
odst. 2 zákona o azylu. Je přesvědčen, že uvedl obsáhle a podrobně konkrétní skutečnosti,
ze kterých vyplývá, že Mongolsko vůči němu nelze považovat za bezpečnou zemi původu,
a že je zde důvod pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Žalovaný se měl
těmito skutečnostmi zabývat, tyto skutečnosti prověřit a obstarat k nim potřebné podklady.
To však neučinil, přestože to bylo jeho povinností (§3, §50 odst. 4, §53 správního řádu).
Není v možnostech stěžovatele, aby tyto skutečnosti prokazoval. Žalovaný si jeho tvrzení
mohl ověřit například provedením příslušných dožádání v rámci mezinárodní justiční či policejní
spolupráce. Žalovaný navíc postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou,
jelikož se nezabýval tím, proč je žádost stěžovatele z hlediska doplňkové ochrany v §14a zákona
o azylu zjevně nedůvodná. Soud se nadto nevypořádal se všemi námitkami stěžovatele
a napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu
a nedostatečného dokazování v řízení o stěžovatelově žádosti o mezinárodní ochranu lze odkázat
na výslovné znění §16 odst. 2 zákona o azylu, podle něhož se předem vybrané země původu
považují za bezpečné, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát
za takovou zemi považovat nelze (srov. např. také usnesení ze dne 14. 3. 2014, čj. 5 Azs 23/2013-19).
NSS v této souvislosti již dříve konstatoval, že „označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě
zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu“ (rozsudek ze dne 30. 9. 2008, čj. 5
Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Mongolsko je podle §2 vyhlášky č. 328/2015 Sb.
na seznamu zemí, které Česká republika považuje za bezpečné. Bylo proto na stěžovateli,
aby prokázal, že v jeho případě tato domněnka neplatí.
[7] Stěžovatel neprokázal, že v jeho konkrétním případě nelze Mongolsko považovat
za bezpečnou zemi. Především totiž neobjasnil, proč mu nemohou poskytnout ochranu
před údajnou hrozbou ze strany otčíma orgány jeho domovského státu (srov. judikaturu
k pronásledování ze strany soukromých osob, např. rozsudek ze dne 27. 8. 2003,
čj. 4 Azs 5/2003-51). Samotné tvrzení, že je otec policista, nemůže obstát. Z této skutečnosti
nelze bez dalšího dovozovat, že policie nebude stěžovateli udání otčíma věřit. Stěžovatel
při pohovoru nebyl schopen detailněji popsat, jakou funkci otčím u policie zastává a co je náplní
jeho pracovní činnosti. Dostačující není ani poukaz stěžovatele na způsob vyšetřování smrti jeho
bratra, kterou otčím údajně způsobil. Stěžovatel neznal detaily vyšetřování vraždy jeho bratra,
jelikož v té době, jak sám při pohovoru uvedl, byl ještě malý. Obecně navíc věrohodnost
stěžovatelových tvrzení učiněných v průběhu azylového řízení narušují jeho rozporná tvrzení
učiněná ihned po zadržení, kdy tvrdil, že se chce do Mongolska vrátit za rodinou a v návratu mu
nic nebrání. Tento rozpor stěžovatel ani následně dostatečně přesvědčivě nevysvětlil.
[8] Pokud jde o námitku, že měl žalovaný posuzovat zjevnou nedůvodnost žádosti konkrétně
také z hlediska doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu, lze odkázat na výslovné znění §16
odst. 3 téhož zákona. Podle tohoto ustanovení jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení
mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, neposuzuje se, zda žadatel splňuje
důvody pro udělení azylu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona o azylu. Judikaturu,
kterou stěžovatel cituje v kasační stížnosti nelze použít, jelikož se vztahuje ke znění §16
azylového zákona předcházejícímu novele provedené zákonem č. 314/2015 Sb., s účinností
od 18. 12. 2015.
[9] Napadený rozsudek není ani nepřezkoumatelný, soud se zabýval všemi žalobou tvrzenými
skutečnostmi. Pečlivě – v souladu s §68 odst. 3 správního řádu – objasnil otázku důkazního
břemene v případě žadatelů pocházejících z bezpečných zemí a vysvětlil, proč se žalovaný
nemusel zabývat zjevnou nedůvodností ve vztahu k udělení doplňkové ochrany podle §14a
zákona o azylu.
[10] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
[12] NSS dále ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování (§35 odst. 9 s. ř. s.).
Jde o odměnu za jeden úkon právní služby (kasační stížnost) v částce 3 100 Kč [§9 odst. 4
písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] a náhradu hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 téže vyhlášky), celkem tedy 3 400 Kč. Přiznaná odměna bude
vyplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu