ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.213.2018:33
sp. zn. 10 Azs 213/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: H. M. D., zast. JUDr. Irenou
Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2018, čj. OAM-
938/ZA-ZA11-HA12-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 6. 2018, čj. 62 Az 12/2018-40,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím vydaným dne 20. 2. 2018 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí
žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 6. 2018 uvedeným v záhlaví.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje
ve skutečnosti, že u zastupitelského úřadu ČR v Hanoji je velmi obtížné dosáhnout pobytového
oprávnění. Podle stěžovatele není řádně vyhodnocena možnost udělení humanitárního azylu,
neboť žalovaný tuto skutečnost nezahrnul mezi kritéria pro jeho udělení a jeho rozhodnutí
je nepřezkoumatelné. Za nepřezkoumatelný považuje stěžovatel i rozsudek krajského soudu.
Důvod pro udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu spatřuje stěžovatel v tom,
že vietnamští občané, kteří dlouhodobě pobývali v cizině nebo kteří někdy požádali v cizině
o azyl, mohou být šikanováni státní mocí. Stěžovatel v řízení před soudem uvedl, že se v ČR
dne 10. 6. 2018 zúčastnil demonstrace před vietnamským velvyslanectvím, kde projevil
své politické názory (kritiku Vietnamu v otázce ochrany životního prostředí). Obává se,
že účastníci demonstrace mohli být monitorováni a v budoucnu mu kvůli tomu může hrozit
pronásledování. Rozhodující orgány nevěnovaly ani dostatečnou pozornost osobním poměrům
stěžovatele, jehož celá rodina je integrována v ČR, má zde také manželku, která je občankou ČR,
studuje a stěžovatel ji živí. Stěžovatel zde také splácí vysoký úvěr, což by po nuceném vycestování
z ČR dále nemohl.
[3] Žalovaný pokládá své rozhodnutí ohledně §14 zákona o azylu za dostatečné a i rozsudek
krajského soudu je podle něj správný. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl nebo případně
zamítl.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu by zakládala přijatelnost kasační stížnosti,
pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu však NSS
neshledal. Krajský soud se dostatečně věnoval zjištěním žalovaného i tvrzením stěžovatele,
popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně
vypořádal.
[7] Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle §12 a §13 či doplňkové
ochrany podle §14a a §14b zákona o azylu. Během správního řízení uvedl, že do ČR odjel v roce
2009 za studiem, které však ani nezapočal a svůj pobytový status následně změnil na povolení
k pobytu za účelem podnikání. Toto povolení skončilo dne 14. 6. 2017 a nebylo stěžovateli
prodlouženo, neboť včas neodstranil vady žádosti o prodloužení povolení. Proto podal
dne 9. 11. 2017 žádost o azyl (tedy až ve chvíli, kdy mu hrozilo vycestování z území ČR).
Institut azylu však neslouží k legalizaci pobytu cizince na území ČR z ekonomických důvodů
ani kvůli skutečnosti, že stěžovateli nebylo prodlouženo pobytové oprávnění a je obtížné si jej
v zemi původu vyřídit. Ostatně to již stěžovateli dostatečně vysvětlil krajský soud i žalovaný.
Stěžovatel neměl v zemi původu nikdy problémy se státními orgány ani problémy z důvodu rasy,
pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k sociální skupině či z důvodu zastávání politických
názorů. Samotná účast na jedné demonstraci v ČR obecně takové problémy založit nemůže.
[8] K otázce humanitárního azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
čj. 2 Azs 8/2004-55: tento druh ochrany připadá v úvahu typicky u osob zvláště těžce
postižených či nemocných, případně v kombinaci s vysokým věkem, nebo u osob přicházejících
z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory.
Žádný z těchto důvodů však na případ stěžovatele nedopadá. Stěžovatel poukazoval pouze
na skutečnost, že zde má manželku a rodinu, splácí zde úvěr a je obtížné získat na zastupitelském
úřadě ČR v Hanoji pobytové oprávnění. Žádná z těchto skutečností však na první pohled
nemůže být důvodem pro udělení humanitárního azylu, proto nebylo potřeba, aby žalovaný
tuto otázku obsáhle rozebíral. Rozsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného je proto i v tomto
ohledu dostatečný a NSS jej nepovažuje za nepřezkoumatelné. Žalovaný nevybočil z mezí
a hledisek stanovených zákonem pro posuzování možnosti udělit stěžovateli humanitární azyl.
[9] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[10] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu