ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.387.2017:37
sp. zn. 10 Azs 387/2017 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: D. T. L., zast. Mgr. Naďou
Smetanovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2015,
čj. OAM-889/ZA-ZA05-HA08-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2017, čj. 4 Az 55/2015-19,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím vydaným dne 3. 11. 2015 žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu
podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobkyně proto podala žalobu
k městskému soudu, který ji zamítl rozsudkem ze dne 30. 11. 2017.
[2] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost,
ve které uvádí, že její tíživá životní situace zasluhuje udělení humanitárního azylu (oba rodiče
se jí v průběhu jejího dětství zřekli, žila poté v dětském domově, ve Vietnamu nemá po smrti
strýce žádnou vazbu). Je velmi obtížné požádat si na zastupitelském úřadu ČR ve Vietnamu
o běžný pobytový titul; vycestování stěžovatelky do země původu by tak prakticky mělo podobný
dopad jako správní vyhoštění. Nelze proto stěžovatelce přičítat k tíži, že se snaží svou situaci řešit
žádostí o mezinárodní ochranu. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné ve vztahu k udělení
doplňkové ochrany. Městský soud sice neshledal v rozhodnutí vady, sám ovšem doplnil
argumentaci žalovaného ve vztahu k možnému porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv
a svobod, která v rozhodnutí žalovaného chybí, místo aby rozhodnutí zrušil. Městský soud
pak nesprávně posoudil důvody pro udělení doplňkové ochrany, neboť nevzal v úvahu možnost
„sociokulturního šoku“, který by stěžovatelka utrpěla při nuceném opuštění ČR.
[3] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu by zakládala přijatelnost kasační
stížnosti, pokud by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé; takovou vadu
však NSS neshledal. Městský soud se dostatečně věnoval zjištěním žalovaného i tvrzením
stěžovatelky, popsal rozhodný skutkový stav a se všemi žalobními námitkami se řádně
a srozumitelně vypořádal. Na námitku týkající se porušení čl. 8 Úmluvy soud odpověděl,
že stěžovatelka v průběhu azylového řízení neuvedla nic, co by mohlo naznačovat,
že by jejím vycestováním bylo porušeno její právo na soukromý a rodinný život; žalovaný
proto nebyl povinen vyvracet porušení uvedeného článku. NSS s tímto závěrem souhlasí.
[7] Stěžovatelka nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu podle §12 a §13 či doplňkové
ochrany podle §14a a §14b zákona o azylu. Stěžovatelka v kasační stížnosti zopakovala
svůj životní příběh: ve čtyřech letech ji opustila matka, žila proto u strýce. Poté v jedenácti letech
přicestovala do ČR s otcem, který se jí však zřekl, a ona se proto ocitla v dětském domově.
Její pobyt v ČR jí zařizovala nevlastní matka vždy na 3-5 měsíců až do doby, než žalovaný
rozhodl, že stěžovatelce již pobytové oprávnění nepřizná. Ačkoli stěžovatelka jistě neměla lehký
život, není to důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Není smyslem žádné z forem
mezinárodní ochrany podle zákona o azylu, aby sloužila jako další možnost legalizace pobytu
na území ČR, pokud cizinec nezíská pobytové oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců.
[8] K otázce humanitárního azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
čj. 2 Azs 8/2004-55: tento druh ochrany připadá v úvahu typicky u osob zvláště těžce
postižených či nemocných, případně v kombinaci s vysokým věkem, nebo u osob přicházejících
z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory.
Stěžovatelka poukazovala na problémy při vyřizování pobytových oprávnění v její zemi původu,
kvůli kterým je velmi složité získat některý z dlouhodobých pobytových titulů. Tyto problémy
ani stěžovatelčin pohnutý osud však nemohou sloužit jako důvod pro udělení humanitárního
azylu. Podle NSS žalovaný nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem pro udělení
humanitárního azylu.
[9] Zákon o azylu a judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky
uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky, a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[10] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu