ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.57.2018:40
sp. zn. 10 Azs 57/2018 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
a soudců Zdeňka Kühna a Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: O. L., zast. Mgr. et Bc.
Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 3. 2017, čj. OAM-10-125/LE-03-K03-R5-2007, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018, čj. 1 Az 31/2017-63,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce požádal dne 24. 3. 2007 o mezinárodní ochranu. Uvedl, že pochází z oblasti
Casamanca a obává se o svůj život, neboť v této oblasti Senegalské republiky probíhá občanská
válka, v roce 2005 vyvraždili rebelové celou jeho rodinu a žalobci v případě návratu hrozí,
že zaútočí i na něj samotného. Žádost žalobce žalovaný postupně pětkrát zamítl, jeho rozhodnutí
však správní soudy vždy zrušily.
[2] V nyní napadeném rozsudku městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Městský soud dospěl k závěru,
že žalovaný nesprávně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť se nedostatečně zabýval otázkou, zda žalobci hrozí skutečné
nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o azylu.
[3] Ve vztahu k písmenu a) citovaného ustanovení odkázal městský soud na rozsudek NSS
ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs 40/2009-74, ve kterém NSS posuzoval případ žalobce a uložil
žalovanému, aby §14a odst. 2 písm. a) vykládal v souladu s právem Evropské unie tak,
že závažnou újmou je nejen trest smrti, ale i poprava. Poprava je pojem širší než výkon trestu
smrti. Žalovaný se nicméně touto otázkou v nynějším rozhodnutí vůbec nezabýval.
Ve vztahu k vážné újmě podle §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu [pozn. NSS: městský soud
v bodu 32 napadeného rozsudku nesprávně odkazuje na písmeno c), z textu je ale zřejmé, že se jedná pouze
o písařskou chybu] městský uvedl, že úvahy žalovaného nepovažuje za dostatečné. Žalovaný
v rozhodnutí pouze uvedl, že se touto otázkou nebude zabývat a doplnil, že vyhlášení
jednostranného příměří vůdcem rebelů je možné vykládat jako zánik důvodů,
pro které se žalobce obává návratu. Takové posouzení považoval městský soud za povrchní.
[4] K posouzení vážné újmy podle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu městský soud uvedl,
že žalovaný měl postupovat podle třístupňového testu, který NSS vyložil v rozsudku ze dne
13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008-68, č. 1840/2009 Sb. NSS. Z něj vyplývají následující otázky:
(1) nachází se žadatel země původu v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu?; (2) je žadatel
o mezinárodní ochranu civilistou?; (3) hrozí žadateli o mezinárodní ochranu vážné a individuální ohrožení života
nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí? Ohledně třetí otázky odkázal městský
soud na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-465/07 Elgafaji a citoval závěry NSS
k tomuto rozsudku. Na první dvě otázky testu lze podle městského soudu v případě žalobce
odpovědět kladně; stěžejní je tedy odpověď na otázku třetí. Tou se však žalovaný vůbec
nezabýval. Městský soud nezpochybnil závěr žalovaného, že došlo k výraznému zlepšení
a zklidnění konfliktu v Casamance, nicméně shledal jako nedostatečným posouzení otázky,
zda žalobci hrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu
svévolného násilí. Zodpovězení této otázky nezávisí pouze na intenzitě ozbrojeného konfliktu,
ale také na tom, jak je žalobce specificky dotčen s ohledem na jeho osobní situaci. Tento rozměr
žalovaný zcela opomenul.
[5] Proti rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které navrhl
zrušení rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
[6] V kasační stížnosti stěžovatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení a zopakoval
argumentaci uvedenou ve svém vyjádření k žalobě. Nad její rámec uvedl, že nesouhlasí s kritikou
městského soudu. Městský soud sám připustil, že situace v Casamance se přibližně od roku 2013
zlepšila a bezpečnostní situace je relativně stabilní. Stěžovatel tedy vyvrátil obavy žalobce,
že mu při návratu hrozí vážná újma, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobce může najít
účinnou ochranu v jiných částech země. Napadený rozsudek je v tomto ohledu vnitřně rozporný.
Stěžovatel nesouhlasil ani se závěrem městského soudu, že neposoudil hrozbu mučení,
nelidského a ponižujícího zacházení nebo uložení trestu smrti v případě návratu žalobce.
Rozhodnutí stěžovatele se těmito otázkami zabývalo a jeho závěry jsou v souladu i s předchozími
rozhodnutími správních soudů ve věci žalobce. Stěžovatel dále uvedl, že jeho kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť městský soud v napadeném
rozsudku zásadně pochybil a nerozhodl v souladu se zněním zákona a ustálenou judikaturou
NSS.
[7] Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil s posouzením městského soudu a navrhl, aby NSS
kasační stížnost zamítl. Zároveň zdůraznil, že je již více než deset let žadatelem o mezinárodní
ochranu, a to stále bez jakéhokoliv výsledku. Žalobce se v České republice již plně integroval
a má zde plně rozvinutý soukromý i pracovní život. Žalobce je kvůli opakovaným nezákonným
rozhodnutím stěžovatele v nesmírně obtížné a nejisté životní situaci.
[8] Kasační stížnost byla podána včas proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ve smyslu
§104a s. ř. s. Není-li tomu tak, kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost.
[9] O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které NSS dosud vůbec či plně neřešil nebo (2) právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, anebo (3) je potřeba učinit judikaturní odklon. Kasační stížnost
je také přijatelná, (4) pokud je v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS). Kasační stížnost může být ve smyslu §104a s. ř. s.
přijatelná i v případě, že je podána Ministerstvem vnitra z důvodu zásadního pochybení krajského
(městského) soudu, které bude spočívat v tom, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva nebo nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
(viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2007, čj. 2 Azs 21/2006-59, č. 1143/2007 Sb. NSS). Stěžovatel
uvedl, že důvod přijatelnosti své kasační stížnosti vidí právě v tomto pochybení městského
soudu. NSS proto přistoupil k posouzení, zda námitky stěžovatele mohou založit přípustnost
kasační stížnosti.
[10] Na tomto místě považuje NSS za důležité připomenout, že řízení o kasační stížnosti
je ovládáno zásadou dispoziční. Je povinností stěžovatele, aby uvedl důvody, pro které napadá
rozhodnutí krajského (městského) soudu a proč výroky rozhodnutí považuje za nezákonné.
Kasační stížnost stěžovatele je z drtivé většiny doslovným přepisem jeho vyjádření k žalobě.
Reakce na napadený rozsudek začíná teprve v polovině šesté strany (z celkových sedmi) kasační
stížnosti. Zde uvedené námitky stěžovatele jsou obecné a nemíří na důvody, pro které městský
soud rozhodnutí stěžovatele zrušil. Nemohou proto založit přijatelnost kasační stížnosti.
Stěžovatel sice uvádí, že městský soud podle jeho názoru zásadně pochybil, neboť nerozhodl
v souladu se zákonem a jednotnou judikaturou NSS, neuvádí však, v čem konkrétně toto
pochybení spatřuje, ani s jakou judikaturou NSS je napadený rozsudek v rozporu. NSS zároveň
dodává, že v napadeném rozsudku neshledal vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[11] Městský soud jasně a srozumitelně uvedl důvody pro svůj závěr, že se stěžovatel
nedostatečně vypořádal s posouzením hrozby vážné újmy podle §14a odst. 2 písm. a), b) a c)
zákona o azylu a odkázal přitom na relevantní judikaturu NSS (některá rozhodnutí jsou vydána
přímo věci žalobce). Obecné závěry o stavu konfliktu v oblasti Casamance, které v kasační
stížnosti stěžovatel akcentuje, nejsou nijak rozhodné pro závěry městského soudu,
který žalovanému vytkl nedostatečnost posouzení individuální situace žalobce. Při posuzování
hrozby vážné újmy podle písmena c) citovaného ustanovení je v třetím kroku testu uvedeného
v rozsudku NSS č. 1840/2009 Sb. NSS nutné posuzovat nikoliv obecný stav konfliktu,
ale konkrétní okolnosti týkající se žalobce, které mohou být známkou reálného nebezpečí,
jež mu může hrozit. Musí jít tedy o posouzení individualizované, nikoliv o závěry o obecné
situaci v žalobcově zemi původu. Na přiléhavou judikaturu NSS odkázal městský soud i v případě
otázky možného vnitřního přesídlení žalobce v případě, že stěžovatel dojde k závěru, že žalobci
vážná újma hrozí. Možnost vnitřního přesídlení je však vždy nutno posuzovat ve vztahu k tomu,
zda a jaké nebezpečí žadateli o mezinárodní ochranu hrozí. Tento závěr žalovaný podle několika
zrušovacích rozhodnutí správních soudů zatím neučinil, respektive nikoliv řádně a s náležitým
odůvodněním.
[12] Ani v případě posouzení nebezpečí vážné újmy podle §14a odst. 2 písm. a) zákona
o azylu městský soud nepochybil při výkladu práva a respektoval ustálenou soudní judikaturu.
NSS v rozsudku čj. 5 Azs 40/2009-74 vysvětlil, že je hrozbu uložením nebo vykonáním trestu
smrti nutné vykládat šířeji v souladu s čl. 15 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady
2011/95/EU. Stěžovatel ovšem takto ve svém rozhodnutí nepostupoval. Ohledně hrozby vážné
újmy podle §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu považoval městský soud odůvodnění
rozhodnutí žalovaného za nedostatečné a ani zde NSS nenalézá žádné pochybení městského
soudu, které by bylo důvodem pro věcné projednání kasační stížnosti.
[13] NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. NSS proto odmítl kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. jako nepřijatelnou.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu