ECLI:CZ:NSS:2018:16.KSS.6.2017:98
sp. zn. 16 Kss 6/2017 - 98
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal na neveřejném zasedání konaném dne 14. 2.
2018 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté,
JUDr. Milana Závurky, JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie
Karfíkové, CSc. námitky kárně obviněné JUDr. D. S., soudkyně Okresního soudu v Blansku,
se sídlem Hybešova 2047/5, Blansko, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 2. 2.
2018, č. j. MSP-944/2017-OOJ-SO/4, a rozhodl
takto:
Námitky kárně obviněné proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 2. 2. 2018, č. j. MSP-
944/2017-OOJ-SO/4, se zamítají .
Odůvodnění:
I. Dosavadní postup ve věci
I. 1. Kárné řízení
[1] Návrhem předsedkyně Okresního soudu v Blansku, doručeným Nejvyššímu správnímu
soudu jako soudu kárnému dne 11. 9. 2017, bylo zahájeno kárné řízení se soudkyní Okresního
soudu v Blansku JUDr. D. S. Toto řízení je u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného
vedeno pod sp. zn. 16 Kss 6/2017. Za spáchání v kárném návrhu blíže popsaných kárných
provinění bylo navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce soudkyně ve smyslu §88
odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o
změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a
soudcích“).
I. 2. Rozhodnutí ministra spravedlnosti o dočasném zproštění výkonu funkce soudkyně
[2] Rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 2. 2. 2018, č. j. MSP-944/2017-OOJ-SO/4,
bylo podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích rozhodnuto o dočasném zproštění
výkonu funkce soudkyně JUDr. D. S., a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení.
Toto rozhodnutí bylo JUDr. H. K. doručeno dne 8. 2. 2018.
[3] V odůvodnění předmětného rozhodnutí ministr spravedlnosti nejprve zrekapituloval
dosavadní průběh kárného řízení vedeného se soudkyní JUDr. D. S. u Nejvyššího správního
soudu jako soudu kárného pod sp. zn. 16 Kss 6/2017. Konstatoval přitom, že kárný návrh v
uvedené věci popisuje šest skutků, v nichž kárně obviněná soudkyně zcela vědomě manipulovala
s vyhlášeným rozhodnutím. V dalších bodech kárného návrhu jsou pak popsány případy
konkrétních pochybení (spojených i s průtahy), když se jednalo například o nedůvodné a
neodůvodněné rozhodnutí o nepřipuštění zvukového záznamu z jednání, nesprávné vyřizování
vznesené námitky podjatosti, či opakované nerespektování závazného právního názoru
odvolacího soudu. Podstatným je též popis 29 věcí, ve kterých byla kárně obviněná nečinná.
V daném návrhu je též zmíněno provádění náslechů jednání vedených kárně obviněnou, přičemž
bylo zjištěno, že její způsob vedení řízení neodpovídá běžným standardům a zákonné úpravě.
Existencí tohoto řízení je tedy dle názoru ministra spravedlnosti splněna formální podmínka
předvídaná v §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, tedy kárný návrh proti
jmenované soudkyni, v němž je navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce.
[4] Následně se ministr spravedlnosti zabýval splněním podmínky materiální,
tj. zda je vzhledem k jednání, které je soudkyni JUDr. D. S. kladeno za vinu v návrhu na zahájení
kárného řízení, a vzhledem k povaze soudcovské funkce na místě, aby do doby pravomocného
rozhodnutí v kárném řízení tato soudkyně nevykonávala danou funkci. Jak je uvedeno v návrhu
na zahájení kárného řízení ze dne 7. 9. 2017, soudkyně JUDr. D. S. se měla dopustit závažného
jednání, když v popsaných případech vědomě manipulovala s vyhlášeným rozhodnutím. Z tohoto
lze podle ministra spravedlnosti dovozovat, že se kárně obviněná tímto způsobem snažila zakrýt
či odstranit své pochybění, přičemž se jednalo zcela určitě o jednání natolik závažné, že není
pochyb o přímém ohrožení důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování
soudů. K tomu je třeba přičíst další pochybení v konkrétních věcech a nedůvodnou nečinnost,
čímž kárně obviněná porušila povinnost stanovenou v §100 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jakož i v §79 odst. 1 zákona o soudech a
soudcích.
[5] Podle ministra spravedlnosti je míra závažnosti jednání kárně obviněné, které je jí kladeno
za vinu, skutečně vysoká, takže její setrvání ve funkci soudkyně je neslučitelné se zájmy
chráněnými zákonem o soudech a soudcích. V tomto kontextu je nutné přihlédnout i
k negativnímu hodnocení kárně obviněné a ke skutečnosti, že se v jejím případě nejedná
o ojedinělý exces při plnění povinností funkce soudkyně, ale naopak o setrvalý způsob výkonu
funkce, který není ochotna a nejspíše ani schopna změnit. Právě dočasné zproštění výkonu
soudcovské funkce se tak za daných okolností jeví jako naprosto nezbytné, pro zamezení dalšího
ohrožování důvěry veřejnosti v řádný výkon soudnictví.
[6] Závěrem ministr spravedlnosti konstatoval, že rozhodnutí o dočasném zproštění je sice
citelným zásahem do výkonu soudcovské funkce, ale současně zcela koresponduje s mírou
společenské nebezpečnosti jednání, pro které je soudkyně JUDr. D. S. kárně stíhána. Právě
povaha tohoto jednání a veřejný zájem na zajištění důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé
rozhodování soudů, jakožto ústřední maximy výkonu funkce soudce, dosahují v daném případě
takové intenzity, že převažují nad zájmem jedince plynoucím z jeho práva na nerušený výkon
veřejné funkce, a proto postup ministra spravedlnosti podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o
soudech a soudcích nelze vnímat jako porušení čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
I. 3. Námitky dočasně zproštěné soudkyně proti rozhodnutí ministra
[7] Soudkyně JUDr. D. S. podala v zákonem stanovené lhůtě (§100 odst. 4 zákona o
soudech a soudcích) námitky, kterými se dožadovala zrušení svého dočasného zproštění výkonu
funkce soudkyně. Úvodem zdůraznila, že s předmětným rozhodnutím ministra spravedlnosti
nesouhlasí, neboť jej považuje za další (zprostředkované) šikanózní jednání vůči její osobě.
Následně k tomu uvedla, že „…u soudce, pokud se tento dobrovolně nevzdá funkce, je jediný způsob, jak jeho
funkce zanikne, kárné řízení a odvolání z funkce soudce“, přičemž dále poukázala na to, že „počet asistentů
soudce u zdejšího soudu (tj. Okresní soud v Blansku) převyšuje počet tabulkových míst soudce. Kárně
obviněná též zmínila, že v rámci kárného řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu jako
soudu kárného pod sp. zn. 16 Kss 6/2017, navrhla, aby byly vyžádány spisy, ve kterých mělo
z její strany dojít k ohrožení důvěry ve spravedlivé rozhodování soudu. Stejně tak navrhla
vypracování znaleckých posudků na způsob přidělování spisů na Okresním soudu v Blansku,
přičemž doplnila, že počet jejích neskončených věcí není možné srovnávat s počtem
neskončených věcí u ostatních soudkyň, které se vrátily po mateřské dovolené, popřípadě
nastoupily nově.
[8] Kárně obviněná rovněž poukázala na dotazy, které činila u předsedkyně Okresního soudu
v Blansku na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů. Jedním z nich byl dotaz na personální situaci na Okresním soudu v Blansku,
když bylo mj. žádáno o zodpovězení toho, proč nebylo vypsáno výběrové řízení na funkci
asistenta soudce, a bez jakéhokoliv řízení byla v průběhu roku 2017 na tuto funkci přijata Mgr.
Ing. L. P.. Poté kárně obviněná konstatovala, že Mgr. Ing. L. P. byla do funkce soudkyně
Okresního soudu v Blansku jmenována dne 31. 1. 2018, přičemž téhož dne byla vypracována
změna č. 1 rozvrhu práce Okresního soudu v Blansku pro rok 2018. Na jejím základě bylo
zřízeno soudní oddělení 13 (soudkyně Mgr. Ing. L. P.), do kterého byla přidělena zapisovatelka J.
R. Zapisovatelkou kárně obviněné byla L. Ř. Dne 8. 2. 2018 však byla místopředsedou Okresního
soudu v Blansku vyhotovena změna č. 2 rozvrhu práce Okresního soud v Blansku pro rok 2018,
a to právě s ohledem na dočasné zproštění funkce soudkyně v případě kárně obviněné. Touto
změnou došlo k přesunům na místech zapisovatelek, kdy je nyní zapisovatelkou soudkyně
Mgr. Ing. L. P. bývalá zapisovatelka kárně obviněné. Kárně obviněná též vyjmenovala personální
obsazení oddělení P a Nc Okresního soudu v Blansku. Rozhodnutí ministra spravedlnostize dne
2. 2. 2018, č. j. MSP-944/2017-OOJ-SO/4, tak kárně obviněná pokládá „za zprostředkovaně soudem
v Blansku šikanózní vůči její osobě, s cílem dosažení změny zapisovatelky tak, aby její zapisovatelka L. Ř.se
stala zapisovatelkou Mgr. Ing. L. P., …“.
[9] Dále kárně obviněná uvedla, že nadepsané rozhodnutí ministra spravedlnosti bylo
datováno dnem 2. 2. 2018, tedy den poté, co podle zveřejněného článku navštívil Brno, kde
„projevil zájem nejen o sociální bydlení, ale mj. navštívil i místní organizaci DROM, zabývající se mj. řešením
distribuce drog. Otázka distribuce drog, resp. drogová otázka spadala jak do kompetence policisty Š., tak jeho
předchůdce, tj. policisty K., když na zdejším soudě byla, je, rozhodována předsedkyní soudu Mgr. Michaelou
Zummerovou. Kárně obviněná pak má „za to, že u zdejší policie se drogovou otázkou zabývá mj. policista J.
V., zřejmě statutární orgán, ředitel Okresní běžecké ligy, o. s. Úspěšným běžcem, muži veteráni II, je soudce
Krajského soudu v Brně JUDr. P. B., (jeho dřívější místopředseda řešící mj. personální otázky), kdy úspěšní běžci
se sešli na statku Samsara v Blansku, kdy součástí vyhlašování byla i Žákovská liga Tajovský reality.
Spolupodnikatelem bratra JUDr. P. B. ve společnosti Geodril, s. r. o., je dr. V. H., možná otec JUDr. M. H.,
jehož manželka V. V. je bývalá zapisovatelka JUDr. P. B. z doby jeho působení na zdejším soudě. Manželka
JUDr. P. B. je zdravotní sestra údajně u MUDr. Z. M., tj. mj. společnost Salus Blansko, kde společníkem byl
mj. i předseda našeho odvolacího senátu JUDr. L., P. Maminka MUDr. Z. J., V. J., byla dlouholetou účetní
zdejšího soudu. Manželem její neteře, tj. dcery bratra V. J. je M. P., tj. mj. společnost Adex Agro a mj. P. P. (tj.
Čapí hnízdo) i společnost Agrokrocan, kde insolvenčním správcem byla Advokátní kancelář Císař, Češka,
ve které začínal jako koncipient současný ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán.
[10] Tyto skutečnosti kárně obviněná tvrdila „v návaznosti na to, že s podaným návrhem na kárné
řízení i s rozhodnutím o dočasném zproštění z funkce seznámila manžela, který k předmětné věci zaujal
stanovisko“. Kárně obviněná též upozornila na žádost o přiměřené zadostiučinění – finanční
odškodnění – v souvislosti nepřiměřenou délkou řízení soudního sporu vedeného u Okresního
soudu v Blansku pod sp. zn. 6C 1109/1998, který byl rozhodován místopředsedou Okresního
soudu v Blansku JUDr. Dominikem Kožnárkem, jenž se v některé soudní věci ve vztahu
k manželovi kárně obviněné cítil být podjatý a v jiné nikoliv. Shora uvedená žádost přitom byla
datována dnem 30. 7. 2017 (na Ministerstvo spravedlnosti doručena 10. 8. 2017). Dne 7. 9. 2017
pak byl podán návrh na zahájení kárného řízení s kárně obviněnou. V návaznosti na tyto
okolnosti kárně obviněná shledává jak návrh na zahájení kárného řízení, tak i rozhodnutí o
dočasném zproštění výkonu funkce soudkyně jako šikanózní jednání vůči její osobě s cílem
odstranit ji z Okresního soudu v Blansku, jako osobu nežádoucí.
[11] Závěrem kárně obviněná poukázala na to, že kárnému soudu předkládá fotokopii článku
z Blanenského deníku Rovnost ze dne 8. 9. 2017, kdy v tento den „zavítal na Blanensko Andrej
Babiš, který mj. navštívil dětskou léčebnu v Ostrově u Macochy, kde ředitelkou školy spadající pod tuto léčebnu
v té době byla manželka údržbáře, řidiče na zdejším soudě, tj. manželka P. P.. S dětskou léčebnou je spjata i
Nadace Astma, ve které se angažuje mj. jak JUDr. L. J., tak Ing. L . J., resp. jeho matka A. S., je údajně
sestrou JUDr. J. S., tj. např. společnost Galaxie – hotel Dukla v Blansku, kdy v souvislosti s dražbou tohoto
hotelu jsem v roce 1999 podávala policii podnět na její prověření, stejně tak jsem podávala podnět na prověření ve
věci postupování pohledávek JUDr. J. S. na D. S., kdy Smlouva o postoupení pohledávek byla sepisována JUDr.
J. H.. Ing. L. J. podniká podle živnostenského rejstříku pod IČ, kde je jako spolupodnikatel veden starosta obce
K. pan A. K. (poukazuji na to, že zapisovatelka JUDr. D. K., K.je též údajně bytem K.). S ohledem na tato
tvrzení kárně obviněné předložila také vyjádření k návrhu na stanovení lhůty ze dne 29. 1. 2018
vztahující se ke sp. zn. 5C 23/2015, ve věci rozvodu manželství A. A., rozené M., bytem K. a I.
A., bytem H., T.. Tyto souvislosti kárně obviněná sdělila „především z důvodu možnosti ovlivňování
soudu, což je její osobě cizí a nikdy se za žádných okolností těchto aktivit neúčastnila“.
[12] Ze všech shora uvedených důvodů proto JUDr. D. S. navrhla, aby Nejvyšší správní soud
jako soud kárný zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 2. 2. 2018, č. j. MSP-944/2017-
OOJ-SO/4, o jejím dočasném zproštění výkonu funkce soudkyně.
II. Posouzení námitek Nejvyšším správním soudem
II. 1. Obecné úvahy
[13] Podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích (m)inistr spravedlnosti může dočasně
zprostit výkonu funkce soudce, je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je v kárné žalobě navrženo
uložení kárného opatření odvolání z funkce, a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení. Podle
odstavce 4 téhož paragrafu (p)roti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. b)
může soudce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního
předpisu ke kárnému řízení; podání námitek nemá odkladný účinek.
[14] Podle §13a zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), (p)okud
v souvislosti s podáním návrhu na zahájení kárného řízení byl soudce dočasně zproštěn výkonu funkce soudce
a proti rozhodnutí o dočasném zproštění byly kárně stíhaným soudcem podány námitky, rozhodne senát nejprve
o těchto námitkách, a to do 10 pracovních dnů bez jednání usnesením, kterým buď námitky zamítne, nebo
dočasné zproštění výkonu funkce zruší. Obdobně se postupuje, pokud v souvislosti s podáním návrhu na zahájení
kárného řízení byl dočasně zproštěn výkonu funkce státní zástupce a proti rozhodnutí o dočasném zproštění byly
kárně stíhaným státním zástupcem podány námitky.
[15] Je zjevné, že formální podmínka uvedená v §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech
a soudcích splněna je. Kárný navrhovatel požaduje ve svém návrhu popsaném sub I. 1. odvolání
JUDr. D. S. z funkce soudkyně.
[16] K tomu, aby bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti zákonné, však je třeba, aby byla
splněna i podmínka v judikatuře kárných senátů označovaná jako podmínka materiální, v zákoně
sice výslovně neuvedená, plynoucí však z podstaty a funkce soudů a soudců v systému dělby
moci. Jí je třeba rozumět to, že okolnosti kárného stíhání, především pak rysy údajného kárně
stíhaného jednání, viděny v relevantních souvislostech, vyžadují, aby kárně stíhaný soudce byl
rozhodnutím ministra dočasně „vyřazen“ z běžného výkonu své funkce.
[17] Kárné řízení se soudci je záměrně koncipováno jako procedura, v níž má hlavní
a poslední slovo soud, zatímco jiní aktéři této procedury, konkrétně kární navrhovatelé, kteří jsou
součástí moci výkonné či se jako funkcionáři soudů podílejí na státní správě soudnictví, mají
toliko roli jedné z procesních stran kárného řízení.
[18] Výjimkou je kompetence ministra spravedlnosti rozhodnout o dočasném zproštění
výkonu funkce soudce. Zde je soud (kárný senát Nejvyššího správního soudu) v postavení
nezávislé instance provádějící na základě opravného prostředku (námitek) soudce, jenž byl
dočasně zproštěn výkonu funkce, plný a důkladný přezkum zákonnosti rozhodnutí ministra
spravedlnosti. Smyslem a účelem výjimečné kompetence výkonné moci zasáhnout takto
do samotné podstaty funkce soudce (de facto jej zbavit možnosti funkci vykonávat, byť dočasně,
a navíc s mimořádně závažnými dopady do materiálního zabezpečení soudce, viz §100 odst. 2
zákona o soudech a soudcích) je možnost rychlé a efektivní reakce v situacích, jež „odstavení“
soudce od rozhodovací činnosti naléhavě vyžadují. Výjimečná a potenciálně zneužitelná
kompetence ministra spravedlnosti musí být vyvážena pečlivou soudní kontrolou na základě
opravného prostředku dotčeného soudce.
[19] Soud musí při rozhodování o námitkách brát v rámci posuzování materiální podmínky
zákonnosti rozhodnutí ministra spravedlnosti v úvahu důvody, kvůli nimž je mu kompetence
k přezkumu rozhodnutí ministra spravedlnosti zákonem svěřena.
[20] Prvním důvodem je ochrana systémové role soudní moci. K tomu, aby soudní moc plnila
svoji ústavní roli, je nezbytně třeba široké a skutečné rozhodovací nezávislosti soudců. Její
součástí je i to, že soudce se může vnitřně spolehnout, a být si přiměřeně jistý, že vede-li spor
se státem týkající se výkonu jeho funkce soudce, postaví se ústavní orgány nadané obdobným
stupněm nezávislosti jako on sám v tomto sporu na jeho stranu, bude-li na jeho straně
i objektivní právo. Jinak řečeno, klíčovou zárukou soudcovské nezávislosti je, aby se soudce mohl
přiměřeně spolehnout na nestrannost a rozhodovací poctivost orgánů kompetentních
k posuzování jeho údajného kárného provinění a s tím souvisejících otázek (mimo jiné
i zákonnosti dočasného zproštění soudce výkonu jeho funkce ministrem spravedlnosti). V tomto
ohledu kárné senáty plní klíčovou funkci při ochraně systémové role soudní moci a nesmí v ní
selhat, zejména nesmí podlehnout tlaku politickému, mediálnímu či tomu, co lze nazvat tlakem
ulice (zjednodušenému či silně na emocích založenému hodnocení soudcova jednání). Nesmí
tedy selhat ani tehdy, je-li rozhodnutí ministra spravedlnosti o dočasném zproštění výkonu
funkce určitého soudce účelové, přehnané, politicky motivované, snažící se zalíbit veřejnosti,
neopřené o dostatečně silné důvody či jinak neadekvátní. Zde musí kárný senát mít odvahu
vykázat ministra spravedlnosti do patřičných mezí, i když za to nezíská veřejný potlesk.
[21] Jde ostatně i o další s nezávislostí soudní moci úzce související aspekt výkonu soudnictví,
a sice o ochranu zásady zákonného soudce. Ta je postavena na myšlence, že nesmí být možno
manipulovat tím, který soudce soudí jakou kauzu. Pravidla pro přidělování věcí soudcům musí
mít férovou, racionální a transparentní povahu. Pokud je již věc soudci přidělena, zásadně
mu nesmí být odňata. Dočasné zproštění výkonu funkce určitého soudce ministrem spravedlnosti
znamená, že zejména u těch věcí, které nesnesou odkladu do doby předpokládaného skončení
kárného řízení, je třeba změnit zákonného soudce. Je zjevné, že pokušení ministra spravedlnosti
ke zneužití své kompetence zejména v případě politicky, ekonomicky či jinak významných nebo
mediálně sledovaných kauz k dosažení toho, aby ve věci rozhodoval „správný“ soudce, anebo
naopak nerozhodoval soudce názorově „nepohodlný“, může existovat. Proto je třeba na takové
možné pokušení myslet a důsledně mu čelit velmi přísným posuzováním ministrova rozhodnutí
kárným senátem.
[22] Součástí systémové role soudní moci je však i to, že musí být vnímána veřejností jako
nestranná, nezávislá, poctivá a vnitřně pevná. Ústavní pozice soudní moci je na důvěře v ni
založena. Bez důvěry ztrácí soudní moc legitimitu založenou na tom, že její rozhodování má být
rozumné a spravedlivé, nestranné a nezávislé, a mění se v prostou mocenskou mašinerii.
Je zjevné, že vnímání soudní moci jako důvěryhodné může být narušeno, je-li proti určitému
soudci zahájeno kárné řízení. Soudce se tím dostává do situace víceméně veřejného (neboť fakt
vedení kárného řízení se veřejnosti zpravidla neutají, a také rozhodně není žádný důvod jej tajit)
zpochybnění své profesní způsobilosti; někdy většího, někdy menšího, to závisí na povaze kárně
stíhaného jednání, v každém případě však takového, které může ve veřejnosti důvěru v soudcovu
schopnost kvalitního a nezávislého rozhodování významně nahlodat. Jsou-li v dané chvíli
dostupné informace o soudcově jednání a jiných okolnostech s ním souvisejících takové,
že by mohly vést k významné míře obecné nedůvěry v soudcovu rozhodovací činnost v době
mezi zahájením kárného řízení a rozhodnutím kárného senátu o soudcově kárné odpovědnosti,
je namístě mimořádný prostředek, kterým rozhodnutí ministra spravedlnosti podle §100 odst. 1
písm. b) zákona o soudech a soudcích je, použít. Účelem jeho použití je ochrana důvěryhodnosti
soudní moci po dobu trvání kárného řízení, tedy do doby, než bude definitivně jasno, zda
se kárně stíhaný soudce dopustil něčeho nedobrého, anebo naopak nedopustil.
[23] Kárný senát při přezkumu rozhodnutí minstra spravedlnosti musí pečlivě vážit dva proti
sobě stojící důležité zájmy – na jedné straně zájem na zachování nezávislosti soudní moci
a ochraně zásady zákonného soudce, na straně druhé na zachování důvěryhodnosti soudní moci.
II. 2. Posouzení konkrétních okolností věci
[24] V první řadě si tedy kárný senát musel učinit předběžný a prozatímní úsudek o povaze
jednání JUDr. D. S., pro které je proti ní vedeno kárné řízení, a o relevantních souvislostech
tohoto jednání. Kárný senát zdůrazňuje, že se jedná o úsudek předběžný a prozatímní, činěný
v zákonem předepsané krátké lhůtě (§13a věta první zákona č. 7/2002 Sb.), a proto neopřený o
nic jiného než o analýzu tvrzení zainteresovaných osob a další dostupné podklady, zejména o
listiny tvořící obsah spisu kárné věci. Tento úsudek tedy je nutně toliko omezeně spolehlivý,
založený ve významné míře na odhadu a domýšlení si skutkově nejasných otázek, a může být
zcela zásadně korigován zjištěními a právními úvahami učiněnými v dalším postupu kárných
řízení. Rozhodnutí o námitkách nelze v žádném ohledu vnímat jako náznak, jak kárný senát
rozhodne ve věcech samotných.
[25] V nyní projednávané věci bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti vydáno v souvislosti
s údajným kárným deliktem spočívajícím v tom, že JUDr. D. S. měla v šesti občanskoprávních
věcech poté, co v nich vyhlásila rozsudek nebo vydala jiné rozhodnutí, výrok těchto rozhodnutí
následným takzvaným autoremedurním rozhodnutím obsahově zcela změnit, ačkoli k tomu
zjevně nebyly dány zákonné podmínky (mělo jít o rozhodnutí, která nebylo podle zákona možno
autoremedurou měnit). Dále měla dotyčná soudkyně spáchat i další, prima facie typově méně
závažné prohřešky, jež mohly dosáhnout intenzity kárného provinění. Obecně je lze
charakterizovat jako údajné chyby při vedení jednání či vyřizování věci a dále průtahy (v celkem
údajně 29 případech). Pokud by se kárně obviněná vskutku dopustila zaviněného jednání
spočívajícího ve zjevně protiprávně provedených změnách již vydaných rozhodnutí (zejména
vyhlášených rozsudků), přičemž nešlo o ojedinělý exces, nýbrž o jednání opakované (v celkem
údajně šesti různých věcech), bylo by uložení nejpřísnějšího kárného opatření, tedy zproštění
kárně obviněné funkce soudce, vysoce pravděpodobným vyústěním kárného řízení. Kárný návrh
je přitom ve vztahu k tomuto skutku založen na plausibilních skutkových tvrzeních a právních
argumentech a je dokládán listinami (příslušnými soudními spisy a v nich obsaženými
rozhodnutími a dalšími písemnostmi), o jejichž pravosti a správnosti není prima facie pochybnost.
[26] Kárně obviněná ve svých námitkách tvrzený skutek, jenž má spočívat v šesti protiprávně
provedených změnách již vydaných rozhodnutí, nepopírá a netvrdí ani nic, co by ukazovalo
na to, že se o kárné provinění nemusí jednat nebo že jde o kárné provinění s menším stupněm
závažnosti. Obsah jejích námitek se v podstatné míře míjí se skutkovými a právními důvody
rozhodnutí ministra spravedlnosti. Jednání ministra a situaci na Okresním soudu v Blansku vyčítá
kárně obviněná šikanózní rysy, tyto výtky však jsou obecné, anebo naopak sice konkrétní, ale ryze
spekulativní až absurdní (zejména v případech, kdy kárně obviněná popisuje různé vztahy mezi
lidmi, jež spojuje s Okresním soudem v Blansku).
[27] Okolnosti kárného řízení s JUDr. D. S., zejména povaha výše popsaného skutku
kladeného jí v něm za vinu (zjevně nezákonná autoremedurní změna již vydaných rozhodnutí, a
to ve více případech) a zatím dostupné informace o tom, zda je pravděpodobné, že se skutek stal
a že může být kárným proviněním, znamenají pro soudní moc významné ohrožení její
důvěryhodnosti, na což je třeba adekvátně reagovat. Adekvátní reakcí je „postavení dotyčné
soudkyně mimo službu“, tedy slovy zákona dočasné zproštění funkce soudkyně do doby, než
bude v kárném řízení postaveno na jisto, zda se jednání kladeného jí za vinu dopustila, nebo
nikoli, a pokud ano, v jaké míře a s jakými dopady na výkon soudnictví. Dočasné zproštění
funkce soudce je v tomto případě nástrojem předběžné opatrnosti, který má po dobu
do konečného rozhodnutí o kárném návrhu zajistit, že případná rozhodnutí či jiné úkony, které
by kárně obviněná v mezidobí jako soudkyně „ve službě“ učinila, nebudou právně ani jinak
(ve veřejné diskusi, politicky apod.) zpochybňovány s argumentem, že mohou být podobně
neprofesionální či nezákonná jako ty, kvůli nimž byla kárně postižena. V daném případě
je při zvážení okolností případu třeba dát přednost ochraně důvěryhodnosti soudní moci před
konkurující hodnotou, tedy ochranou rozhodovací nezávislosti kárně obviněné soudkyně
a ochranou zásady zákonného soudce.
[28] Pokud by kárně obviněná byla v kárném řízení shledána vinnou a odvolána z funkce
soudce, nebude se již od okamžiku účinnosti rozhodnutí minstra spravedlnosti na výkonu
soudnictví vůbec podílet. Pokud by bylo shledáno, že se sice kárného provinění dopustila, avšak
povaha a intenzita provinění není taková, aby zavdávala důvod k „propuštění soudkyně
ze služby“, bude soudkyně pokračovat v rozhodovací činnosti, přičemž bude na veřejnosti
a adresátech její rozhodovací činnosti, aby kárnému senátu uvěřili, že soudkyni „ve službě“
ponechal s pečlivě uváženým přesvědčením, že výkonu soudnictví je schopna. Podobně by tomu
bylo, pokud by kárný senát dospěl k závěru, že se kárně obviněná žádného kárného provinění
nedopustila – i zde je na veřejnosti a adresátech rozhodovací činnosti kárně obviněné, aby
kárnému senátu uvěřili, že její věc posoudil pečlivě a s přihlédnutím ke všem rozhodným
okolnostem, a že se tedy na úsudek kárného senátu ohledně dalšího působení kárně obviněné při
výkonu soudnictví může přiměřeně spolehnout.
II. 3. Závěr
[29] S ohledem na výše uvedené úvahy kárný senát dospěl k závěru, že námitky kárně
obviněné proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o tom, že se kárně obviněná podle §100 odst. 1
písm. b) zákona o soudech a soudcích dočasně zprošťuje výkonu funkce soudce, jsou
nedůvodné. Proto tyto námitky zamítl.
II. 4. Účinky rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce soudce
[30] Ten, kdo byl podle §100 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích dočasně zproštěn
výkonu funkce soudce, se od účinnosti rozhodnutí (§100 odst. 3 ve spojení s §99 odst. 2 zákona
o soudech a soudcích) nesmí podílet na výkonu soudnictví. Zejména nesmí rozhodovat ve věcech
mu přidělených a činit v nich jiné úkony. Není povinen podílet se na běžném chodu soudu;
je však povinen poskytnout soudu součinnost potřebnou k novému uspořádání věcí v souvislosti
k rozhodnutím o dočasném pozastavení výkonu funkce soudce, zejména předat spisy či jiné věci
týkající se rozhodovací činnosti a poskytnout informace o tom, co bylo ve věcech dosud činěno,
není-li to patrné ze spisu.
[31] Soud, jehož soudci byl dočasně pozastaven výkon funkce soudce, je povinen zajistit další
výkon soudnictví ve věcech přidělených dosud dotyčnému soudci. S přihlédnutím k okolnostem
a povaze těchto věci je třeba přidělit je jinému soudci uplatněním již existujícího pravidla
uvedeného v rozvrhu práce, případně změnou rozvrhu práce (§41 odst. 2 věta druhá zákona
o soudech a soudcích), nebo, snesou-li odkladu bez činění úkonů v nich, vyčkat výsledku kárného
řízení.
[32] Kárný senát usiluje o pokud možno rychlé projednání kárných věcí soudce, jemuž byl
dočasně pozastaven výkon jeho funkce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda kárného senátu