ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.310.2017:37
sp. zn. 2 As 310/2017 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: L. L., zastoupený JUDr. Radkem
Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
28. 2. 2017, č. j. MSK 29916/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2017, č. j. 20 A 9/2017 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora
označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“). Napadeným rozsudkem byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti shora
označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Rozhodnutím
žalovaného bylo podle §90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění
(dále jen „správní řád“) zamítnuto stěžovatelovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského
úřadu Odry (dále je „správní orgán prvního stupně“) ze dne 26. 9. 2016, č. j. MěÚO/22482/2016
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), proti němuž odvolání směřovalo.
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku
proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení
§125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“),
kterého se měl dopustit tím, že dne 14. 7. 2016 okolo 22:26 hod. na silnici II/442 v obci
Jakubčovice nad Odrou (před mostem u kamenolomu), ve směru jízdy na Vítkov, řídil motorové
vozidlo zn. Volkswagen Golf RZ X, a to v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl
ještě pod jeho vlivem, přičemž mu byla kalibrovaným dechovým analyzátorem zjištěna hladina
alkoholu ve výši 0,29 g/kg, po započtení maximální stanovené odchylky ve výši 0,24 g/kg,
vyhodnocena jako hladina alkoholu ve výši nejméně 0,05 g/kg. Tímto jednáním měl porušit ust. §
5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, za což mu byla podle ust. §125c odst. 5 písm. c)
a §125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 2500 Kč a současně
sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Dále
mu byla uložena povinnost uhradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1000 Kč.
Splatnost pokuty a nákladů řízení byla stanovena do 30 dnů od nabytí právní moci napadeného
rozhodnutí.
[3] Proti tomuto rozhodnutí podanou žalobu neshledal krajský soud důvodnou. Z obsahu
správního spisu krajský soud zjistil, že u stěžovatele byla provedena dechová zkouška
s pozitivním výsledkem, kdy odborným měřením za použití analyzátoru alkoholu v dechu značky
Dräger ARCK - 0168 byla zjištěna v 22:27 hodin hodnota 0,29 promile alkoholu v krvi.
Opakovaným měřením v 22:32 hodin hodnota 0,3 promile alkoholu v krvi. Stěžovatel
s naměřenými hodnotami souhlasil, odborné lékařské vyšetření nežádal. Součástí spisu je rovněž
oznámení o přestupku ze dne 14. 7. 2016, ze kterého jsou uvedené skutečnosti zřejmé, a které
bylo stěžovatelem podepsáno. Přiložen je rovněž záznam o dechové zkoušce, ze kterého
jsou patrné naměřené hodnoty alkoholu v dechu řidiče v 22:27 hodin hodnota 0,29 promile
alkoholu v krvi a v 22:32 hodin hodnota 0,3 promile alkoholu v krvi. Součástí spisu je rovněž
vyjádření osoby s naměřenou hodnotou alkoholu ze dne 14. 7. 2016, ve kterém stěžovatel
souhlasil s naměřenými hodnotami a uvedl, že v 19:00 hodin vypil 10°pivo, přičemž toto
své prohlášení stvrdil podpisem.
[4] K námitce stěžovatele o zpochybnění výsledků měření hladiny alkoholu v dechu krajský
soud uvedl, že měření hladiny alkoholu v dechu provedené v daném případě zkouškou
kalibrovaným analyzátorem alkoholu v dechu bylo dostatečným podkladem pro závěr,
že stěžovatel byl v době měření, tedy v době řízení motorového vozidla, pod vlivem alkoholu.
Použitý analyzátor dechu měl v době měření platnou kalibraci, jak vyplývá z kalibračního
protokolu ze dne 18. 2. 2016, a rovněž měl řádný ověřovací list č. 7051-OL-D0321-16 ze dne
29. 2. 2016 vydaný Českým metrologickým institutem. Správní spis obsahuje rovněž řádný výtisk
výsledků dechových zkoušek. Postup při provádění měření rovněž odpovídal platným předpisům,
když bylo měření po prvním pozitivním výsledku opakováno znovu, a to po uplynutí nejméně
5 minut a naměřená odchylka nebyla větší než 10 %. Stěžovatelova námitka spočívající
v nepřesnosti měření a možné individuální fyziologické odchylce, pro kterou mělo být
dle něj nutné provést lékařské vyšetření k ověření výsledků měření hladiny alkoholu v krvi,
byla krajským soudem shledána irelevantní, neboť zákon tuto podmínku nestanoví. Postup
správního orgánu proto krajský soud shledal zcela v souladu se zákonem, když ke zjištění
skutkového stavu použil zákonem stanovený způsob měření analyzátorem alkoholu v dechu
splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Pokud by stěžovatel naměřené
hodnoty rozporoval, měl možnost sám požádat o provedení lékařského vyšetření k vyvrácení
naměřených hodnot, o čemž byl poučen, ovšem tohoto svého práva nevyužil. Nadto krajský soud
uvedl, že žalobce zpochybňoval požití alkoholu před řízením motorového vozidla až v podané
žalobě, přičemž při policejní kontrole, v rámci které probíhala dechová zkouška, sdělil policistům,
že zhruba v 19:00 hodin toho dne vypil 10°pivo. Tedy uvedl, že zhruba tři hodiny před řízením
motorového vozidla požil alkoholický nápoj. Správní orgán tedy neměl důvod pochybovat
o příčině naměřených hodnot v dechu žalobce a tvrzení v žalobě tudíž krajský soud vyhodnotil
jako účelové.
[5] Stran žalobní námitky neprokázání materiální stránky přestupkového jednání stěžovatele,
tj. společenské škodlivosti předmětného jednání, krajský soud naznal, že je-li ve správním
řízení prokázána přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna
požitím alkoholického nápoje, jsou naplněny znaky skutkové podstaty přestupku
dle §125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Materiální stránka spočívá ve skutečnosti,
že stěžovatel požil před řízením motorového vozidla alkoholický nápoj a v době řízení
byl pod jeho vlivem, což bylo prokázáno měřením hladiny alkoholu v krvi pomocí dechového
analyzátoru, neboť tímto svým zaviněným jednáním mohl způsobit porušení zákonem
chráněných zájmů či tyto chráněné zájmy přinejmenším ohrozit. Tuto skutečnost nemůže zvrátit
ani nízká míra hladiny alkoholu v krvi a ani to, že stěžovatel neprojevoval známky opilosti.
Žalovaný tedy dle názoru krajského soudu nepochybil, když své odůvodnění stran materiální
stránky přestupku shrnul v konstatování, že je v České republice nulová tolerance
ovlivnění alkoholem při řízení motorových vozidel, což stěžovatel porušil.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti označil za kasační důvod nesprávné posouzení právní
otázky krajským soudem v předcházejícím řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] Dle žalobce je nutno rozlišovat, zda je řidič evidentně pod vlivem alkoholu,
a nebo zda není ovlivnění alkoholem prokázáno, když řidič během silniční kontroly nevykazuje
žádné známky opilosti. S ohledem na naměřené množství alkoholu v dechu řidiče a možné
množství alkoholu v těle i bez požití alkoholických nápojů lze dle stěžovatele usuzovat
na možnou vyšší fyziologickou hodnotu alkoholu v těle stěžovatele a na tzv. falešně pozitivní
výsledek. Stěžovatel uvádí, že naměřené hodnoty neměly jakoukoliv souvislost s požitím
alkoholického nápoje a jednalo se pouze o individuální fyziologickou hodnotu,
kdy bez průkazného lékařského vyšetření sice tuto tezi nelze potvrdit, ale ani vyvrátit, a mělo
by proto být postupováno dle zásady in dubio pro reo. Stěžovatel namítá, že s ohledem na výši
naměřené hodnoty alkoholu se správním orgánům nepodařilo prokázat, že řídil pod vlivem
alkoholu, a že nestačí takto provedená zkouška, když je ze strany výrobce měřícího zařízení
uvedeno, že dechové zkoušky nejsou bez následného lékařského vyšetření průkazné. Stěžovatel
odkazuje na stanovisko Společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie, podle níž hladina
do 0,20 g/kg, stanovená dvěma rozdílnými metodami, včetně metody plynové chromatografie,
je považována za negativní výsledek, neprokazující alkohol v krvi zkoumané osoby. Za pozitivní
důkaz požití alkoholického nápoje se pak pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg
stanovená metodou plynové chromatografie. Způsob stěžovatelovy jízdy nijak nenasvědčoval
podílu alkoholu v krvi. Konečně stěžovatel upozorňuje na metodický pokyn pro postup
při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu), zveřejněný ve Věstníku Ministerstva
zdravotnictví ČR v částce 7/2016, který mj. jiné uvádí, že vzorek krve musí být vyšetřen dvěma
nezávislými laboratorními metodami, z nichž jedna musí být přísně specifická (plynová
chromatografie), druhá pak může být jakákoli jiná, nespecifická (Widmarkova, enzymatická
apod.). Důvod k postupu dle zásady in dubio pro reo obzvláště při nespecifickém množství
alkoholu v dechu o hodnotě 0,24 g/kg spatřuje i ve skutečnosti, že nebyl klinicky vyšetřen,
a to lékařem, kdy toto vyšetření lékař provádí obvykle před odběrem krve. Je nutné provést testy
a vyšetření (pozorování zjevně viditelných znaků opilosti, koordinovanost pohybů apod.)
a na jejich základě uvést do protokolu závěr, zda vyšetřovaný jeví, či nejeví známky požití
alkoholu. Lze připustit, že chování vyšetřovaného a vnější zjev je při klinickém vyšetření
ovlivňován jeho sebeovládáním, návykem na požívání alkoholu, věkem, tělesnou konstitucí
i pohlavím. Nicméně v praxi při posuzování vlivu alkoholu na schopnost bezpečně řídit
motorové vozidlo zaujímá klinické vyšetření druhé místo za laboratorně zjištěnou hladinou
alkoholu v krvi. Dle názoru stěžovatele tak žalovaný porušil právo tím, že vycházel
z metody, která nezaručuje přesné kvantitativní zjištění alkoholu v krvi, neboť zkouška,
která byla prováděna, není specifická a reakci činidla mohou vyvolat i jiné látky, na čemž nic
nezmění ani opakovaná detekce.
[8] V nedostatečném posuzování materiálního znaku přestupku spatřuje stěžovatel stížnostní
důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku
zcela ztotožnil s názorem žalovaného, který stroze uvedl to, že „v České republice platí zásada
tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel. Striktní dodržování nulové tolerance alkoholu
při řízení motorových vozidel je dlouhodobě opakovaně ctěno soudy ve správním soudnictví. Je-li ve správním řízení
prokázána přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna požitím alkoholického nápoje,
jsou naplněny znaky skutkové podstaty přestupku dle §125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu.
Materiální stránka spočívá ve skutečnosti, že žalobce požil před řízením motorového vozidla alkoholický nápoj
a v době řízení byl pod jeho vlivem, což bylo prokázáno měřením hladiny alkoholu v dechu, neboť tímto svým
zaviněným jednáním mohl způsobit porušení zákonem chráněných zájmů či tyto chráněné zájmy přinejmenším
ohrozit. Tuto skutečnost nemůže zvrátit ani nízká míra hladiny alkoholu v krvi a ani to, že žalobce neprojevoval
známky opilosti. Žalovaný tedy dle názoru krajského soudu nepochybil, když své odůvodnění stran materiální
stránky přestupku shrnul v konstatování, že je v České republice nulová tolerance alkoholu při řízení motorových
vozidel, což žalobce porušil.“ Z vytýkaných důvodů stěžovatel požadoval žalobou napadené
rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud shledal, že se stěžovatel v kasační stížnosti toliko omezil
na reprodukci svých žalobních námitek, aniž by reagoval na jejich vypořádání, podané
v odůvodnění napadeného rozsudku.
[12] Podle §102 věty první s. ř. s. platí, že „[k]asační stížnost je opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož
toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.“ Kasační
stížnost přitom musí proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví směřovat nejen
formálně (tj. jednoznačně je identifikovat a navrhovat jeho kasaci), nýbrž i materiálně,
tedy podstatou uplatněné stížní argumentace. Opakuje-li stěžovatel v kasační stížnosti své žalobní
námitky, aniž by zároveň konkrétním způsobem vylíčil, v čem spatřuje pochybení krajského
soudu, nelze takovéto pasáže jeho stížnosti podřadit pod kterýkoli z přípustných důvodů
kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. Text kasační stížnosti, jenž nalezl svůj odraz
v odst. [7] tohoto rozsudku, je toliko zopakováním žalobní argumentace stěžovatele. Dále
pak text odst. [8] tohoto rozsudku, vyjma jeho dvou uvozujících vět, je citací str. 5 odůvodnění
napadeného rozsudku.
[13] Stěžovatel toliko uvádí, že „[v] nedostatečném posuzování materiálního znaku přestupku spatřuje
žalobce stížností důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.“ Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační
stížnost podat též z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že není vázán
formálním podřazením stížní námitky stěžovatelem pod některý z kasačních důvodů
dle §103 odst. 1 s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2013,
č. j. 9 Afs 77/2012 – 25). Uvedená stížní námitka poukazuje na nedostatečné posouzení určité
právní otázky krajským soudem, nikoli na nesprávnost jejího posouzení. Nejedná se tedy
o námitku podřaditelnou pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a), nýbrž pod §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., neboť nedostatečné vypořádání žalobní námitky (zde materiální stránka přestupku),
by zakládalo nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů.
[14] Nejvyšší správní soud shledal, že se krajský soud i žalovaný zabývali ve svých
rozhodnutích právní otázkou materiální stránky přestupku zcela dostatečně. Krajský soud
v odůvodnění napadeného rozsudku zcela adekvátně reagoval na příslušnou žalobní námitku.
Z textu rozsudku lze bez pochybností seznat, že naplnění materiální stránky přestupku
bylo shledáno v ovlivnění stěžovatele alkoholem v době, kdy řídil motorové vozidlo, čímž ohrozil
zákonem chráněný zájem na bezpečnosti účastníků silničního provozu a prevenci materiálních
škod způsobených případnou havárií. Krajský soud dále odkázal na zákonem stanovenou
nulovou toleranci alkoholu při řízení motorových vozidel, stejně jako na ustálenou rozhodovací
činnost správních soudů co do irelevance míry ovlivnění alkoholem (v čemž odkázal na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010 - 78). Nejvyšší správní soud
je toho názoru, že uvedený způsob vypořádání žalobní námitky je srozumitelný, věcný,
jednoznačně vyjádřený a tudíž přezkoumatelný. Stěžovateli nic nebránilo v tom, aby jej sporoval
předestřením konkurující právní argumentace, čímž by právě dosáhl přezkoumání jeho věcné
správnosti Nejvyšším správním soudem.
[15] Ani nad rámec vymezený kasační stížností neshledal Nejvyšší správní soud důvody
ke zrušení napadeného rozsudku (ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s.). V souladu s ustanovením
§110 odst. 1 in fine s. ř. s. proto kasační stížnost zamítl.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a nemá proto právo
na náhradu nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému zjevně v řízení nevznikly takové náklady,
jež by přesahovaly běžný rámec jeho úřední činnosti, a jejichž náhradu by mu tudíž patřilo
přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu