ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.311.2018:26
sp. zn. 2 As 311/2018 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Mgr. H. E., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby
na obnovu řízení a pro zmatečnost v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 4. 2011, č. j. 1801/11-1100/205222, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2018, č. j. 11 Af 47/2011 - 97,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností žalobkyně brojila proti usnesení Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) ze dne 12. 3. 2018, č. j. 11 Af 47/2011 - 97, kterým byla odmítnuta
její žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost ze dne 19. 2. 2018. Žalobkyně v této žalobě žádala
o nové posouzení a opravu pravomocného rozsudku městského soudu ze dne 10. 12. 2013,
č. j. 11 Af 47/2011 - 61, týkajícího se původního řízení žalobkyně, v němž byla posuzována
jí dodatečně vyměřená daň z příjmu fyzických osob a penále za prodej pozemku p. č. X
v katastrálním území X. Kasační stížnost proti rozsudku městského soudu byla zamítnuta
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 2 Afs 4/2014 – 84, a následná
ústavní stížnost žalobkyně byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2014,
sp. zn. II. ÚS 2168/14. Žalobkyně však dle svého vyjádření získala nové relevantní důkazy
(„písemné nálezy daňových a stavebních odborníků“), které vyvracejí správnost předchozích
rozhodnutí.
[2] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně projednána.
[3] Jedna z těchto podmínek, stanovená v §106 odst. 2 věta první s. ř. s., je, že [k]asační
stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta
znovu od doručení tohoto usnesení.
[4] Podle §40 odst. 2 věty první s. ř. s. [l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.
[5] Podle §40 odst. 3 věta první s. ř. s. [p]řipadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
[6] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.
[7] Kasační stížností napadené usnesení bylo žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) nejprve
doručováno městským soudem na adresu, kterou uvedla v původním řízení, dne 21. 3. 2018
(dne 4. 4. 2018 jí byla zásilka vhozena do schránky), ačkoliv na své žalobě ze dne 19. 2. 2018
uvedla adresu odlišnou.
[8] Stěžovatelka se obrátila dne 23. 4. 2018 na městský soud s žádostí o informace o řízení
o její žalobě, neboť do uvedeného data dle svého vyjádření žádné informace o probíhajícím řízení
neobdržela. Městský soud tedy znovu odeslal napadené usnesení s přípisem, že usnesení bylo
doručeno vložením do domovní schránky dne 4. 4. 2018. Městský soud doručoval uvedenou
zásilku obálkou typu I („do vlastních rukou“). Stěžovatelka však nebyla na adrese zastižena,
doručování jí bylo oznámeno dne 4. 5. 2018 a konec úložní doby byl dne 14. 5. 2018. Protože
zásilku nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky stěžovatelky, byla dne 15. 5. 2018
vrácena zpět městskému soudu.
[9] Dále městský soud odeslal uvedené usnesení společně s přípisem, v němž uvedl,
že nesprávně doručoval předchozí zásilky na původní adresu stěžovatelky, a proto nyní zasílá
napadené usnesení na adresu uvedenou stěžovatelkou v žalobě ze dne 19. 2. 2018. Tato zásilka
byla připravena k vyzvednutí dne 23. 5. 2018, a protože si ji stěžovatelka nevyzvedla v úložní
době, městský soud měl za to, že byla doručena fikcí, vhozením do její schránky, dne 6. 6. 2018.
[10] Dne 16. 7. 2018 doručila stěžovatelka osobně na městský soud své podání adresované
přímo místopředsedovi tohoto soudu společně s novou žalobou na obnovu řízení, v nichž mimo
jiné poukazovala na problémy s doručováním. Konkrétně uvedla, že jí bylo doručováno
na adresu, na níž již 10 let nežije, a následně jí sice bylo doručeno na její aktuální adresu,
ale byl jí doručen pouze přípis soudkyně o tom, že jí bylo usnesení o odmítnutí žaloby
doručováno na nesprávnou adresu a že přikládá usnesení, to však v obálce nebylo. Stěžovatelka
v tomto podání také uvedla, že po přečtení přípisu (v jí přesně neurčené době) nalezla usnesení
na své původní adrese.
[11] Městský soud zaslal dne 15. 8. 2018 stěžovatelce napadené usnesení i s přípisem,
v němž uvedl, že usnesení i se sdělením, že jí původně bylo doručováno na nesprávnou adresu,
jí bylo doručeno již dne 6. 6. 2018 vhozením do schránky. Stěžovatelka si tuto zásilku převzala
dne 24. 8. 2018.
[12] Dne 7. 9. 2018 předala stěžovatelka kasační stížnost brojící proti usnesení k poštovní
přepravě na adresu městského soudu. Dne 21. 9. 2018 pak Nejvyšší správní soud obdržel
tuto kasační stížnost od městského soudu. Ačkoliv stěžovatelka označila v kasační stížnosti,
že je proti rozsudku městského soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. 11 Af 47/2011 – 61, z podání
je zřejmé, že směřuje právě proti předmětnému usnesení. Jako datum převzetí (tedy doručení)
usnesení stěžovatelka uvedla dne 24. 8. 2018. Domáhá se přitom, aby Nejvyšší správní soud zrušil
chybné „dodanění“ tak, jak žádala ve svém podání ze dne 19. 2. 2018, s využitím znaleckých
posudků, které k tomuto podání přiložila.
[13] Den doručení napadeného usnesení je stěžejní pro počítání lhůty pro podání kasační
stížnosti. Závěr městského soudu, že stěžovatelce bylo usnesení doručeno dne 6. 6. 2018, není
správný. Relevantní je doručování usnesení až na správnou (ne původní) adresu stěžovatelky.
V tom případě je nutné brát v potaz až doručování zásilky do vlastních rukou stěžovatelky,
která byla připravena k vyzvednutí dne 23. 5. 2018.
[14] Soudní řád správní komplexně neupravuje problematiku soudního doručování
účastníkům řízení, zároveň s ohledem na §64 s. ř. s. ukládá subsidiární přiměřené užití
příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“). Pro určení data doručení napadeného usnesení stěžovatelce
je proto třeba vycházet z §49 o. s. ř., který upravuje doručování písemností do vlastních rukou.
Dle §49 odst. 4 věty první a druhé o. s. ř. platí, že „ [n]evyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost
do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti
do schránky.“
[15] Stěžovatelka si v úložní době zásilku nevyzvedla a konec desetidenní úložní lhůty připadl
na den 2. 6. 2018. Protože se jedná o sobotu, v souladu s §40 odst. 3 věta první s. ř. s.
„je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den“, tedy pondělí 4. 6. 2018, a ne středa 6. 6. 2018,
jak uvádí městský soud. Podle Nejvyššího správního soudu však ani toto datum nemůže
být považováno za datum doručení. Stěžovatelka zpochybnila, že by jí bylo usnesení doručeno
spolu s přípisem, na což městský soud reagoval v následujícím přípisu ze dne 15. 8. 2018 pouze
tím, že z doručenky plyne, že usnesení v zásilce bylo. Za normální situace by toto tvrzení v zásadě
nemohlo vyvolat pochybnosti při doručování, ale s ohledem na „zmatky“, které při doručování
městským soudem vznikaly, jej Nejvyšší správní soud považuje za možné a městským soudem
pouze poukazem na doručenku za nevyvrácené.
[16] Dále je však nutné poukázat na skutečnost, kterou tvrdila stěžovatelka ve svém podání
a opětovné žalobě na obnovu řízení ze dne 16. 7. 2018, tedy že poté, co si přečetla přípis
městského soudu vhozený do své schránky dne 6. 6. 2018, usnesení nalezla ve své zahradě
na původní adrese.
[17] Nejvyšší správní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje, že „nerespektování zákonem
stanovených pravidel pro doručování nemůže mít vliv na účinnost doručení, pokud adresát písemnost převzal,
a mohl se s jejím obsahem fakticky seznámit. Na straně jedné je totiž nutno trvat na tom, aby bylo řádně
doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech (včetně přístupu
k soudu), ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení,
tj. seznámení se s obsahem písemnosti (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 - 95, a další v něm citovanou judikaturu). Pokud tedy měl žalobce
prokazatelně možnost se s obsahem rozhodnutí seznámit, je třeba tuto skutečnost považovat za doručení
se všemi jeho účinky.“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2015,
č. j. 1 Afs 95/2015 - 36). Ačkoliv daná judikatura směřuje především k §72 odst. 1 s. ř. s.
a souvisí s oznámením rozhodnutí správního orgánu pro potřeby počátku lhůty k podání žaloby,
jedná se o obecné pravidlo bezpochyby použitelné i na oznámení rozhodnutí krajských soudů
a k určení počátku běhu lhůty pro podání kasační stížnosti.
[18] S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud považuje den, kdy se stěžovatelka mohla
seznámit s obsahem usnesení na své původní adrese, za den doručení. Ten však není explicitně
stěžovatelkou vyjádřen. Proto má Nejvyšší správní soud za den doručení nejpozději pondělí
16. 7. 2018, tedy datum podání stěžovatelky, v němž oznámila, že napadené usnesení našla
na své původní adrese. Tento den určuje počátek lhůty k podání kasační stížnosti. Poslední den
dvoutýdenní lhůty tak připadl v souladu s §40 odst. 2 věty první s. ř. s. na pondělí 30. 7. 2018,
kdy také uvedená lhůta marně uplynula. Kasační stížnost podala stěžovatelka až dne 7. 9. 2018
k poštovní přepravě městskému soudu. Pokud by ji podala stěžovatelka včas k městskému
soudu, byla by kasační stížnost považována v souladu s §106 odst. 4 s. ř. s. za včasnou,
neboť podle uvedeného ustanovení „[k]asační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta
je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“. Kasační stížnost
byla ale stěžovatelkou podána i k městskému soudu opožděně.
[19] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou za použití
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[20] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že s ohledem na zjevnou opožděnost kasační
stížnosti, která představuje neodstranitelnou překážku řízení, nebylo nutné rozhodovat
o stěžovatelčině žádosti o osvobození od soudních poplatků ani o žádosti o ustanovení zástupce
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48,
č. 1741/2009 Sb. NSS).
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu