ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.430.2017:39
sp. zn. 2 As 430/2017 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: G. U., zastoupená
JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský
úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 8. 2016, č. j. KUOK 83292/2016, sp. zn. KÚOK/70906/2016/ODSH-SD/7471,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka
v Olomouci ze dne 30. 11. 2017, č. j. 72 A 25/2016 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Šumperk (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) ze dne 20. 5. 2016, č. j. MUSP 46475/2016, sp. zn. 18825/2016 DOP/LUPR
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupků
podle §125c odst. 1 písm. b) a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním
provozu“). Přestupků se žalobkyně dopustila porušením §5 odst. 2 písm. b) a §6 odst. 7 písm. a)
zákona o silničním provozu. Přestupky byly spáchány z nedbalosti tím, že žalobkyně dne
15. 2. 2016 ve 22.30 h v obci Staré Město, část Kunčice, na místní komunikaci ve směru jízdy
od Paprsku, řídila motorové vozidlo značky BMW X1, RZ X, aniž by u sebe měla řidičský
průkaz, a současně řídila vozidlo pod vlivem alkoholu, kdy dechovou zkouškou provedenou
policisty jí byla přístrojem Alcotest ve 22.40 h zjištěna hodnota 0,27 ‰ alkoholu v krvi. Po
zohlednění maximální dovolené odchylky dechového analyzátoru a expertně stanovené nejistoty
přepočtu na hodnotu alkoholu v krvi, snížením naměřené hodnoty o 0,24 g/kg (promile) bylo
prokazatelně zjištěné množství alkoholu 0,03 g/kg. Za tyto přestupky byla žalobkyni uložena
pokuta ve výši 3000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na
dobu 6 měsíců a paušální náhrada nákladů správního řízení 1000 Kč.
[2] Shora označeným rozhodnutím (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) žalovaný změnil
prvostupňové rozhodnutí tak, že ve výroku o sankci byl text „podle ustanovení §125c odst. 5 písm. c)
zákona o silničním provozu …“ a „podle ustanovení §125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu …“
nahrazen textem „podle ustanovení §125c odst. 4 písm. c) zákona o silničním provozu …“ a „ podle
ustanovení §125c odst. 5 zákona o silničním provozu …“. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí
potvrzeno.
[3] Nejvyšší správní soud obdržel dne 22. 12. 2017 kasační stížnost žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“), směřující proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený
rozsudek“) Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí žalovaného.
[4] Co do důvodů kasační stížnosti odkázala stěžovatelka zcela obecně na ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze jako kasační důvod přípustně namítat
nezákonnost soudního rozhodnutí (srov. §102 s. ř. s.), spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Ve zbytku kasační stížnosti se stěžovatelka
omezila na reprodukci svých žalobních námitek, s tím, že v „nedostatečném posuzování materiálního
znaku přestupku spatřuje stížnostní důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.“ Poté stručně rekapitulovala
závěry vyřčené krajským soudem v napadeném rozsudku, aniž je adresně rozporovala.
[5] Nejvyšší správní soud byl toho názoru, že kasační stížnost neobsahuje ani jedinou
dostatečně konkretizovanou stížní námitku, a proto usnesením ze dne 5. 2. 2018,
č. j. 2 As 430/2017 – 33, stěžovatelku vyzval k odstranění této vady kasační stížnosti. V tomto
usnesení Nejvyšší správní soud zdůraznil, že kasační stížnost je podle §102 s. ř. s. mimořádným
opravným prostředkem směřujícím proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví,
nikoli proti rozhodnutí správního orgánu (na rozdíl od žaloby podle §65 s. ř. s.), pročež musí
kasační námitky směřovat vůči postupům či závěrům krajského soudu ve stížností napadeném
rozhodnutí, nikoli proti správnímu rozhodnutí žalovaného.
[6] Stěžovatelka v reakci na výzvu k odstranění vady kasační stížnosti doplnila svou stížnost
podáním ze dne 9. 3. 2018. Toto podání uvedla slovy: „Žalobkyně uvádí, jakých konkrétních
nezákonných kroků se dopustil správní orgán vůči její osobě v procesu vydání napadeného rozhodnutí
(zvýraznění doplněno Nejvyšším správním soudem).“ Následně stěžovatelka zopakovala svou
žalobní argumentaci, že s ohledem na nízké hodnoty alkoholu naměřené v dechu a započtení
detekční hranice měřicího přístroje a potenciální přirozenou hladinu alkoholu v dechu není
výsledná hodnota dostatečná pro prokázání, zda byla pod vlivem alkoholu do takové míry,
že by toto množství mohlo mít vliv na její reakce při řízení motorového vozidla. Tuto skutečnost
správní orgány bezpečně neprokázaly a vznikla tedy pochybnost o tom, zda došlo ke spáchání
přestupku byť i po formální stránce, neboť se může jednat téměř o fyziologickou marginální
hodnotu, která nemusí být způsobena požitím alkoholu, když navíc bylo bezpečně prokázáno,
že stěžovatelka nikoho neohrozila a ani nemohla ohrozit. Stěžovatelka se domnívá,
že po provedení dechové zkoušky pomocí dechového analyzátoru měla být podrobena
odbornému lékařskému vyšetření (které ovšem sama nepožadovala, neboť s výsledky zkoušky
byla srozuměna a souhlasila s nimi). Při odečtení maximální odchylky při stanovení objemu
alkoholu v krvi za použití dechového analyzátoru, tj. odchylky 0,24 g/kg, zbývá naměřená
hodnota pouze 0,03 g/kg, která je zcela marginální a která neprokazuje ovlivnění stěžovatelky
alkoholem při řízení motorového vozidla. Stěžovatelka měla být policejní hlídkou poučena
o tom, že bylo nutné provést odborné lékařské vyšetření za účelem exaktního zjištění objemu
alkoholu v krvi Widmarkovou zkouškou nebo metodou plynové chromatografie. Rovněž
měl být ustanoven znalec z oboru toxikologie. Nadýchané množství alkoholu v krvi stěžovatelky
nezakládalo bezpečně přestupkově právní odpovědnost. Sám Nejvyšší správní soud podle
stěžovatelky zaujal názor, že „má-li fyzická osoba přiměřené důvody se domnívat, že v době, kdy řídila
vozidlo, že již nemohl být alkohol v její krvi v míře přesahující fyziologickou hladinu přítomen, nejednala zaviněně
a odpovědnost za tento přestupek by pak u ní nepřicházela v úvahu.“ Stěžovatelka ovšem nikterak
nespecifikovala rozhodnutí, ve kterém měl Nejvyšší správní soud uvedený názor vyjádřit.
Dále stěžovatelka citovala z nespecifikovaného rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu, které mělo být reakcí na posledně citované rozhodnutí: „Výslovně je nepopřel,
zúžil však hlediska tohoto judikátu jen na zcela výjimečné okolnosti, spojené s otázkou naplnění subjektivní
stránky přestupku u řidiče, kterému byla naměřena tzv. hraniční hodnota alkoholu.“ Stěžovatelka uzavřela,
že správní orgán postupoval zcela v rozporu se zásadou materiální pravdy, nezjistil úplně a zcela
skutkový stav věci a bez znaleckého zkoumání nemohl bezpečně uzavřít, že ve smyslu
formálního znaku přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu
stěžovatelka požila alkoholický nápoj.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil obsah doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 3. 2018
a dospěl k závěru, že se stěžovatelce nepodařilo odstranit vadu kasační stížnosti spočívající
v absenci dostatečně konkretizované kasační námitky. Stěžovatelčiny námitky totiž opětovně
směřovaly pouze proti prvostupňovému rozhodnutí a ve své podstatě zrcadlily část žalobní
argumentace. Nejvyšší správní soud opakuje, že předmětem řízení o kasační stížnosti je primárně
přezkum pravomocného rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.).
K naplnění tohoto účelu však stěžovatelka neposkytla Nejvyššímu správnímu soudu jakýkoli
rámec, když zde nejsou jakékoli řádné kasační námitky, jejichž důvodnost by mu náleželo
posoudit. Pokud by se Nejvyšší správní soud měl vyjadřovat k námitkám, které stěžovatelka
vznesla, musel by namísto ní domýšlet důvody, proč by napadený rozsudek krajského soudu
neměl z hlediska zákonnosti, věcné správnosti či procesní bezchybnosti obstát. Tím by ovšem
v konečném důsledku narušil základní procesní zásadu rovnosti účastníků soudního řízení.
Nejvyšší správní soud toliko na okraj poznamenává, že účel předcházení obdobným situacím,
kdy stěžovatel není s to vyhovět výzvě soudu k odstranění vady kasační stížnosti spočívající
v absenci řádné kasační námitky, sleduje obecně zakotvení advokátního přímusu v řízení
o kasační stížnosti (srov. §105 odst. 2 s. ř. s.); je nicméně faktem, že ani taková prevence nemůže
být absolutní. Jakkoli lze důvodně předpokládat, že advokát má být s to porozumět textu zákona
a případné výzvě k odstranění vady kasační stížnosti, mohou z tohoto pravidla existovat výjimky.
Nejvyšší správní soud však připomíná, že je zásadně věcí uvážení účastníka řízení (stěžovatele),
jakého zástupce, resp. advokáta si zvolí a vloží v něj důvěru. Stejně je pak případné vyvození
odpovědnosti za procesní výsledek sporu primárně věcí vztahu mezi advokátem a klientem.
[8] Jelikož výše zmíněná vada kasační stížnosti nebyla ani přes výzvu Nejvyššího správního
soudu odstraněna, v řízení o kasační stížnosti nelze z uvedeného důvodu pokračovat a soudní
řád správní nestanoví jiný důsledek než odmítnutí kasační stížnosti, rozhodl Nejvyšší správní
soud tak, že kasační stížnost podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl. Je třeba
podotknout, že stěžovatelka byla o této eventualitě poučena již v usnesení ze dne 5. 2. 2018,
č. j. 2 As 430/2017 – 33.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. Kasační stížnost byla odmítnuta, a proto žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu