ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.85.2018:11
sp. zn. 2 As 85/2018 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: T. R., proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze
dne 22. 5. 2015, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 20. 2. 2018, č. j. 1 Ad 18/2015 – 97,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti
se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobkyně, jakožto stěžovatelka, proti
shora označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“). Výrokem I. napadeného usnesení byl ustanovený zástupce
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., advokát, zproštěn povinnosti zastupovat stěžovatelku v řízení
před městským soudem. Výrokem II. pak městský soud stěžovatelce ustanovil zástupkyní
Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátku.
[2] V odůvodnění napadeného usnesení městský soud uvedl, že dne 1. 12. 2017 obdržel
žádost JUDr. Matznera o zrušení ustanovení zástupcem stěžovatelky v dané věci. Tato žádost
byla opřena o §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o advokacii“), podle kterého může ustanovený zástupce požádat o zrušení
ustanovení, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient
potřebnou součinnost. Jelikož uvedená žádost o zproštění zastupování nebyla blíže
konkretizována co do jejích důvodů, městský soud ji usnesením ze dne 30. 1. 2018,
č. j. 1 Ad 18/2015 – 92, zamítl. Dne 12. 2. 2018 byla pak soudu doručena nová žádost
o zproštění zastupování, v níž bylo uvedeno, že advokát byl rovněž určen Českou advokátní
komorou k poskytnutí právních služeb stěžovatelce a jejímu synovi v souvislosti s podanou
ústavní stížností v řízení vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2601/17. Jelikož však
požadavky stěžovatelky a jejího syna nebylo možno v jimi kýžené podobě předložit Ústavnímu
soudu k projednání, potvrdila Česká advokátní komora ukončení poskytování služeb těmto
klientům. Stěžovatelka následně zakázala JUDr. Matznerovi činit jakékoli právní úkony
v souvislosti s veškerými jejími případy. Krom toho mu telefonicky pohrozila podáním stížnosti
a trestního oznámení. Městský soud na základě této žádosti shledal, že mezi tímto advokátem
a stěžovatelkou došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu §20 odst. 2 zákona o advokacii,
a proto přistoupil ke zrušení jeho ustanovení zástupcem stěžovatelky. Následně městský soud
ustanovil zástupkyní stěžovatelky Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátku, se zřetelem
k jejím zkušenostem ve věcech správního soudnictví a k umístění jejího sídla v témže městě,
kde se nachází sídlo soudu a bydliště stěžovatelky.
[3] Stěžovatelka v kasační stížnosti vyjádřila nesouhlas s výroky i odůvodněním
napadeného usnesení. Vymezila se vůči dřívějšímu procesnímu postupu JUDr. Matznera,
spočívajícímu v nerespektování jejích pokynů. Vyjádřila přání seznámit se s obsahem jeho žádosti
o zproštění ustanovení. Dále k výroku II. napadeného usnesení podotkla, že ve vztahu
k Mgr. Rezkové Dřímalové došlo již dříve, v jiném soudním řízení, k narušení nezbytné důvěry.
Současně stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
z řad advokátů k doplnění kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí městského soudu ve věci správního soudnictví vzešlému z řízení,
jehož je stěžovatelka účastnicí. Z obsahu kasační stížnosti rovněž vyplývá, že se stěžovatelka
domáhá zrušení napadeného usnesení.
[5] Dále Nejvyšší správní soud posuzoval naplnění podmínek řízení o kasační stížnosti.
V tomto směru je třeba nejprve zdůraznit, že usnesení o (zrušení) ustanovení zástupce účastníka
řízení není rozhodnutím, kterým se řízení o žalobě končí. S ohledem na závěry usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, proto taková kasační stížnost
nepodléhá soudnímu poplatku a není třeba trvat na povinném zastoupení stěžovatele advokátem
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. O žádosti o osvobození od soudních poplatků tudíž Nejvyšší
správní soud nerozhodoval, neboť je právě v tomto řízení bezpředmětná.
[6] Podle §35 odst. 9 s. ř. s. musí být ustanovení zástupce účastníku řízení též nezbytně třeba
k ochraně jeho práv. Jelikož v tomto řízení o kasační stížnosti je dána výjimka z povinného
zastoupení stěžovatelky dle §105 odst. 2 s. ř. s. a zároveň kasační stížnost obsahuje veškeré
nezbytné náležitosti, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že uvedená podmínka pro vyhovění
návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti není
splněna, a proto uvedený návrh zamítl.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud neshledal v postupu městského soudu tak, jak vyplývá
z odůvodnění napadaného usnesení, žádného pochybení. I z obsahu kasační stížnosti
je patrné, že stěžovatelka v zásadě sekunduje závěru o narušení nezbytné důvěry mezi
ní a JUDr. Matznerem. Pokud se následně stěžovatelka vymezuje k nově ustanovené zástupkyni
a namítá narušení nezbytné důvěry, jedná se zjevně o skutečnost, která městskému soudu v době
vydání napadeného usnesení nebyla známa. Nejvyšší správní soud přitom podotýká, že ani nebylo
povinností městského soudu předem zjišťovat, zda jím nově ustanovovaná zástupkyně
konvenuje stěžovatelčiným subjektivním požadavkům.
[9] Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelka je oprávněna podat městskému soudu
nový návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, v němž případně vylíčí podstatu
svých výhrad vůči současné ustanovené zástupkyni a v němž rovněž může vyslovit své preference
ohledně jiných advokátů, jejichž ustanovení by nebylo na překážku případné dřívější
narušení nezbytné důvěry ve smyslu §20 odst. 2 zákona o advokacii. Nejvyšší správní soud
již totiž např. ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 – 141
(publikovaném pod č. 1995/2009 Sb. NSS) vyslovil, že soud přihlédne k návrhu konkrétní osoby
při rozhodování o ustanovení zástupce, přičemž je-li takový návrh opřen o rozumné a věcně
oprávněné důvody, pak mu zpravidla i vyhoví.
[10] Toliko na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že s obsahem žádosti JUDr. Matznera
o zproštění ustanovení se může stěžovatelka případně seznámit nahlédnutím do spisu
u městského soudu.
[11] Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, nezbylo než ji podle
§110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítnout.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení procesně úspěšná, nemá
proto právo na náhradu vynaložených nákladů. Naproti tomu procesně úspěšné žalované v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady, jež by přesahovaly běžný rámec její úřední činnosti,
a které by jí tedy náleželo přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu