ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.180.2018:35
sp. zn. 2 Azs 180/2018 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: N. T. P.,
zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1,
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem
náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2017, č. j. MV-56054-
6/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
9. 5. 2018, č. j. 30 A 120/2017 – 57, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností ze dne 28. 5. 2018 brojí žalobkyně, jakožto
stěžovatelka, proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu
v Plzni (dále jen „krajský soud“). Napadeným rozsudkem byla zamítnuta její žaloba proti shora
označenému rozhodnutí žalované (dále jen „rozhodnutí žalované“). Rozhodnutím žalované
bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové
a migrační politiky, ze dne 11. 1. 2017, č. j. OAM-22017-15/DP-2016 (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle §46 odst. 5 a §56 odst. 1 písm. a) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta stěžovatelčina žádost o vydání
povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia.
[2] Současně v podání obsahujícím kasační stížnost požádala stěžovatelka o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Důvody, kterými uvedený návrh podkládá, posléze doplnila
samostatným podáním ze dne 15. 6. 2018. Uvedla, že v jejím konkrétním případě převažuje
její právo na spravedlivý proces a zájem na nezasahování do jejího osobního a rodinného života
nad zájmem veřejným, spočívajícím v realizaci pravomocného rozhodnutí. Nepřiznání
odkladného účinku by znamenalo nepřiměřený zásah do jejího života. Stěžovatelka na území
České republiky studuje a má v plánu dospět k úspěšnému dokončení studia. Pouze z důvodu
jazykové bariéry přitom přestoupila do jiného typu studia. V souvislosti s tímto však ona sama
i celá její rodina vynaložila nemalé finanční prostředky. Nepřiznáním odkladného účinku
by vynaložené studijní úsilí a finanční prostředky přišly vniveč, neboť její studium dosud
není v takové fázi, aby na ně bylo možné plynule navázat jiným studiem v zahraničí. Stěžovatelka
si v České republice rovněž vytvořila sociální vazby a její integrace do české společnosti probíhá
velmi úspěšně. Přiznání odkladného účinku považuje za nezbytné i vzhledem k zachování svých
procesních práv v řízení o kasační stížnosti, v čemž odkazuje na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100.
[3] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Podáním ze dne 20. 7. 2018 stěžovatelka doplnila svůj návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti o doložení skutečnosti, že v měsíci dubnu roku 2018 uzavřela sňatek
se svým dlouhodobým partnerem, který je držitelem povolení k trvalému pobytu na území České
republiky. Má za to, že se jedná o zásadní skutečnost, kterou není možné v rámci rozhodování
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ignorovat. Nepřiznání odkladného
účinku by mělo za následek faktické ukončení pobytu stěžovatelky na území České republiky,
čímž by bylo výrazně zasaženo do jejího práva na soukromý a rodinný život.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje
závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy,
která může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící
stěžovateli přitom musí být nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku
v rozporu s veřejným zájmem. Odkladný účinek kasační stížnosti má charakter institutu
mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti je prolamována právní moc soudního rozhodnutí, což je zákonem podmíněno splněním
stanovených podmínek.
[7] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, nebo ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11). K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.
[8] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelka neosvědčila dostatečným způsobem,
že by jí v důsledku s výkonem nebo jinými účinky napadeného rozsudku (resp. rozhodnutí
žalovaného a prvostupňového rozhodnutí), měla vzniknout újma. Skutečnost, že jí nebylo vydáno
právě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, ještě nezakládá bezprostřední nutnost
opustit území České republiky. Obdobně lze reagovat na stěžovatelčinu obavu z nemožnosti
výkonu jejích procesních práv v řízení před Nejvyšším správním soudem; krom toho v řízení
o kasační stížnosti zpravidla není třeba osobního konání stěžovatele, který je řádně zastoupen
advokátem. Nadto stěžovatelka vůbec nezmiňuje eventualitu přerušení studia po dobu vyřešení
svého pobytového oprávnění. Podle Nejvyššího správního soudu tudíž není najisto postaveno,
že by stěžovatelce v souvislosti s právní mocí nebo jinými následky rozhodnutí bezprostředně
hrozila jakákoli újma. Nejvyšší správní soud rovněž podotýká, že stěžovatelkou zmíněnému
manželskému svazku nebrání ani eventuální nutnost vycestovat (jakkoli hypotetická),
neboť nezakládá nutnost jejich (dlouhodobějšího) odloučení; jde totiž v zásadě o otázku priorit
toho kterého manželského páru.
[9] Vzhledem k tomu, že podmínky přiznání odkladného účinku podle §73 odst. 2 s. ř. s.
musí být naplněny kumulativně, vede nenaplnění byť i jediné z nich nevyhnutelně k zamítnutí
takového návrhu, čemuž odpovídá výrok tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu