ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.2.2018:33
sp. zn. 2 Azs 2/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: D. Z., zastoupen
Mgr. Davidem Netušilem, advokátem se sídlem Politických vězňů 911/8, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1643/3, Praha 4,
ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2017, č. j. MV-17805-4/SO-2017,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2017,
č. j. 45 A 149/2017 - 25,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2017, č. j. MV-17805-4/SO-2017, žalovaná zamítla odvolání
žalobce a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 25. 8. 2016,
č. j. OAM-14979/DP-2016. Tímto usnesením ministerstvo podle §66 odst. 1 písm. c) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zastavilo řízení
o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu
§44a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatnou vadu
žádosti, která bránila pokračování v řízení.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se blanketní kasační stížností, doručenou Nejvyššímu
správnímu soudu dne 2. 1. 2018, domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
20. 12. 2017, č. j. 45 A 149/2017 - 25. Po podání kasační stížnosti stěžovatel podal také návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a žádost o osvobození od soudních poplatků.
[3] Stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že pobývá na území ČR nepřetržitě 3 roky. Během svého studia se zde naučil výtečně českému
jazyku a vybudoval si zde pevné kulturní i společenské vazby k prostředí, ve kterém v ČR žije.
Stát svého původu již téměř nenavštěvuje.
[4] Stěžovatel dále uvedl, že je aktivním studentem, zapsaným ve 3. ročníku vysoké školy
ŠKODA AUTO vysoká škola o.p.s., Mladá Boleslav, v bakalářském studijním programu
Podniková ekonomika, řízení provozu, logistiky a kvality. Uvedené stěžovatel doložil potvrzením
o studiu vydaným ŠKODA AUTO vysoká škola o.p.s. ze dne 25. 8. 2017, v němž jmenovaná
vysoká škola potvrdila, že stěžovatel je studentem prezenční formy studia, zapsaným
od 25. 8. 2017 v zimním semestru akademického roku 2017/2018, jenž trvá do 14. 2. 2018.
Stěžovatel dále předložil doklad ze dne 28. 6. 2017 o zaplacení školného ve výši 28.000 Kč,
v němž je jako příjemce uvedena ŠKODA AUTO vysoká škola o.p.s. Stěžovatel také tvrdil,
že ve studiu potřebuje nutně pokračovat a minimálně dokončit další semestr, a to i s ohledem
na skutečnost, že na další období studia zaplatil již nemalé školné, a to předtím, než mu bylo
napadené rozhodnutí žalované doručeno. A v neposlední řadě měl stěžovatel za to, že právní
následky napadeného rozhodnutí, spočívající v nutnosti okamžitě vycestovat do státu jeho
původu, by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku
této kasační stížnosti mohla vzniknout České republice či jiným osobám. Rovněž upozornil,
že z okolností jeho případu nevyplývají žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat
rozpor odkladného účinku kasační stížnosti s důležitým veřejným zájmem.
[5] Žalovaná vyjádřila nesouhlas s přiznáním odkladného účinku. Uvedla, že tento institut
se vyznačuje určitou mírou mimořádnosti. K stěžovatelem tvrzené újmě konstatovala, že není
v příčinné souvislosti s účinky napadeného rozhodnutí. Neprodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu nelze dle žalované posuzovat jako nenahraditelnou újmu,
když nenahraditelná újma by cizinci mohla vzniknout až na základě správního vyhoštění z území
tohoto státu. To sice může být důsledkem zastavení řízení o žádosti cizince o prodloužení doby
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, nicméně je o něm rozhodováno v samostatném
správním řízení, při kterém právní úprava řízení o správním vyhoštění zaručuje zkoumání dopadu
vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění z hlediska nepřiměřeného zásahu do soukromého
nebo rodinného života cizince (§119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Stěžovatel má možnost
podat proti případnému správnímu vyhoštění žalobu, která má ze zákona odkladný účinek
(§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Z uvedeného je zřejmé, že existují právní instituty,
jimiž se stěžovatel může domáhat posouzení své situace a odkladného účinku v jiném následném
řízení, a proto nelze dovozovat, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí, jímž bylo
rozhodováno pouze o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu
na území, hrozí nenahraditelná újma. V opačném případě by obavou, že bude nucen opustit
území, mohl argumentovat každý cizinec, kterému nebylo uděleno povolení k pobytu. Soudy
by tak byly nuceny přiznávat odkladné účinky v těchto věcech paušálně, jelikož po dobu pobytu
si zde každý cizinec vytvoří určité zázemí a vazby. V takových případech však nejde o újmu,
ale o důsledek rozhodnutí správního orgánu. Aby správní soud rozhodl o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, musely by být dány závažné individuální okolnosti, které by stěžovateli
při vycestování způsobily intenzivní újmu (např. špatný zdravotní stav atp.). Žalovaná uvedla,
že se nedomnívá, že by takto závažné okolnosti byly v případě stěžovatele dány. Z uvedených
důvodů žalovaná navrhla zamítnutí návrhu na odkladný účinek.
[6] Podle §107 s ř. s. [k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
[7] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. [s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[8] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno.
Odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by statisticky vzato
být přiznáván v menšině případů, nikoli zpravidla. Pojímání odkladného účinku jako výjimky
z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem
k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho
konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá
mít, nebylo výjimečně uplatněno (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014,
č. j. 6 Afs 73/2014 - 56). Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.
[9] V projednávaném případě stěžovatel namítal, že ochrana jeho soukromého života
na území ČR, resp. umožnění mu dostudovat v zimním semestru na území ČR převyšuje
potenciální újmu, která by mohla vzniknout jiným osobám a neznamená žádné ohrožení
důležitého veřejného zájmu.
[10] Žalovaná namítá, že stěžovatelem tvrzená újma by nastala až v případě, kdy by stěžovateli
bylo uděleno správní vyhoštění, a musel by vycestovat z území. Nejvyšší správní soud se však
s takovým hodnocením žalované neztotožňuje. Jak uvedl Nejvyšší správní soud např. v usnesení
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, „[j]e sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území ČR
by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost
nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného
účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě
porušovat zákon nelegálním pobytem na území ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění,
s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu v ČR na určitou dobu.“
[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že povinnost opustit území a znemožnění stěžovateli
dokončit jeho studium v zimním semestru, které má již zaplaceno a v němž s ohledem
na potvrzení o studiu opravdu pokračuje, by pro něj znamenalo zásadní zásah do soukromého
života a byla by mu tím způsobena významná újma. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
by naopak nemělo vyvolat újmu ve vztahu k jiným osobám, neboť sama skutečnost, že stěžovatel
bude moci pobývat na území ČR i po krátkou dobu řízení před Nejvyšším správním soudem,
by se práv a právem chráněných zájmů třetích osob neměla negativně dotknout.
[12] Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal, že by pobyt stěžovatele na území ČR po dobu
řízení o kasační stížnosti ohrozil důležitý veřejný zájem. Nejvyšší správní soud vycházel
především z toho, že stěžovatel na území ČR pobývá tři roky, přičemž zde nepáchal žádnou
trestnou činnost či jiné závažné společensky nebezpečné jednání. V případě stěžovatele
tedy nebylo zjištěno, že by jeho pobyt na území ČR představoval takové riziko, které by zakládalo
rozpor s důležitým veřejným zájmem.
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti.
[14] Nejvyšší správní soud dodává, že z rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační
stížnosti rozhodnuto ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu