ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.297.2018:29
sp. zn. 2 Azs 297/2018 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: S. S., zastoupena
Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Sekaninova 1204/36, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018, č. j. OAM-253/ZA-ZA11-LE27-2018, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2018,
č. j. 30 Az 25/2018 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně je státní příslušnicí Ukrajiny. Dne 18. 3. 2018 podala opakovanou žádost
o udělení mezinárodní ochrany. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené
rozhodnutí“) žalovaný rozhodl o nepřípustnosti podané žádosti dle §10a odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, a řízení o udělení mezinárodní ochrany
zastavil dle §25 písm. i) téhož zákona.
[2] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 31. 7. 2018 žalobu. Lustrem
v evidenci spisů Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zjistil, že zcela identická
žaloba proti témuž rozhodnutí žalovaného byla krajskému soudu doručena dne 31. 7. 2018,
a proto v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu z důvodu překážky
litispendence odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
[3] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost.
Namítá, že žaloby nebyly identické, neboť druhá žaloba měla v petitu žádost o odkladný účinek.
Krajský soud měl obě žaloby spojit do jednoho řízení.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v napadeném rozhodnutí
ani v řízení jemu předcházejícímu neporušil žádná zákonná ustanovení a námitky stěžovatelky
nejsou oprávněné. K námitkám týkajícím se důvodu pro odmítnutí žaloby se nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Tvrdí nezákonnost usnesení
o odmítnutí žaloby, namítá tedy přípustný kasační důvod [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[6] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal.
[7] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat“.
[8] Pro posouzení překážky již probíhajícího řízení (§83 odst. 1 o. s. ř. ve spojení
s §64 s. ř. s.) je ve smyslu §32 s. ř. s. rozhodné, kdy žaloby došly soudu (soudům); naopak
bez významu zůstává, která z žalob byla dříve předána k poštovní přepravě (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 7. 2004, č. j. 4 Azs 189/2004 – 49, publ. pod č. 381/2004 Sb. NSS).
Totožnost věci v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] je dána
totožností účastníků a napadeného rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 6. 2011, č. j. 2 As 63/2011 – 60). K posuzování překážky litispendence by soudy měly
přistupovat velmi obezřetně a vždy zvažovat, zda pozdější podání je samostatným návrhem
zahajujícím řízení, nebo jen doplněním návrhu dříve podaného; tehdy by nešlo o nové soudní
řízení a nemohla by vzniknout ani překážka litispendence (POTĚŠIL a kol. Soudní řád správní.
Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 365).
[9] V posuzovaném případě není sporu o tom, že obě žaloby byly podány stěžovatelkou
a proti témuž správnímu rozhodnutí, je tedy dána totožnost věci. Rovněž není sporné, že podání
v nyní posuzovaném případě došlo krajskému soudu později než podání, jemuž byla přidělena
sp. zn. 28 Az 25/2018. Podání obsahovalo všechny náležitosti žaloby a identické odůvodnění.
Krajský soud proto správně posoudil, že se nemohlo jednat o doplnění dříve podané žaloby.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud v souladu s krajským soudem k závěru,
že projednání návrhu bránila překážka litispendence, a bylo proto na místě žalobu odmítnout
dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zamýšlela-li žalobkyně podat návrh na přiznání odkladného
účinku žalobě vedené pod sp. zn. 28 Az 25/2018, nic jí nebránilo učinit takový návrh samostatně
po podání žaloby, a to tím spíše, že byla již v řízení před krajským soudem zastoupena
advokátem.
[10] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nebyly naplněny
tvrzené důvody kasační stížnosti, a proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný netvrdil, že by mu nad rámec jeho běžné činnosti
jakékoli náklady vznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů
řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu