ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.367.2018:33
sp. zn. 2 Azs 367/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyň: a) A. A., b) nezl. S. A.,
zastoupená žalobkyní a) jako zákonnou zástupkyní, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2018,
č. j. OAM-476/ZA-ZA11-ZA19-2018, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyň proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2018, č. j. 33 Az 16/2018 – 40,
takto:
I. Kasační stížnosti se od m ít a j í .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 13. 11. 2018 kasační stížnosti žalobkyň a) a b)
(dále společně též „stěžovatelky“), směřující proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského
soudu v Brně (dále jen „napadený rozsudek“ a „krajský soud“), který jako nedůvodnou
zamítl žalobu stěžovatelek, jíž brojily vůči rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2018,
č. j. OAM-476/ZA-ZA11-ZA19-2018, kterým zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany
podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek
byl stěžovatelkám doručován do vlastních rukou žalobkyně a) poskytovatelem poštovních služeb
Českou poštou, s. p., a to poštovní zásilkou ze dne 24. 9. 2018 na adresu dle evidenční karty
žadatele „H. 514, Z.“ (dále jen „poštovní zásilka“). Dle evidence se na této adrese stěžovatelky
v rozhodné době zdržovaly. Doručování této poštovní zásilky bylo na výše uvedené adrese
oznámeno dne 26. 9. 2018 a zásilka byla uložena u doručujícího orgánu; jelikož však nebyla
v úložní době adresátem vyzvednuta, byla vložena do domovní schránky adresáta dne 9. 10. 2018.
[3] Dle §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, ve spojení s §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že „nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne,
kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost
do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti
do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední
desce soudu.“ Napadený rozsudek krajského soudu tedy byl stěžovatelkám účinně doručen fikcí dne
8. 10. 2018 (pondělí).
[4] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. platí, že „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě,
která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby
zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti
ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.“ Dle §40 odst. 4 s. ř. s. navíc platí, že „lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování včasnosti podání kasačních stížností v nyní
projednávaném případě vycházel ze zjištění, že napadený rozsudek byl stěžovatelkám doručen
dne 8. 10. 2018. Lhůta dvou týdnů k podání kasačních stížností proto uplynula dne 22. 10. 2018
(pondělí). Kasační stížnosti však byly stěžovatelkami podány k poštovní přepravě až dne
12. 11. 2018, a je tudíž zřejmé, že se tak stalo až po marném uplynutí lhůty zákonem k tomuto
úkonu stanovené. Pokud stěžovatelky v kasační stížnosti tvrdí, že napadený rozsudek nabyl
právní moci dne 29. 11. 2018, jde o údaj, který nemá oporu ve spise krajského soudu, a navíc
i nemožný, neboť jde o datum následující po podání kasační stížnosti.
[6] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Pro případ opožděného podání kasační
stížnosti je zákonem výslovně vyloučeno prominutí zmeškání lhůty k tomu úkonu (stěžovatelky
o to ostatně ani nežádaly). Soudní řád správní nestanovuje jiný důsledek opožděnosti kasační
stížnosti, nežli právě její odmítnutí. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než opožděné
kasační stížnosti odmítnout.
[7] Stěžovatelky žádaly o ustanovení zástupce pro řízení o podaných kasačních stížnostech.
S ohledem na skutečnost, že kasační stížnosti byly podány opožděně, však o tomto návrhu
Nejvyšší správní soud věcně nerozhodoval.
[8] O náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech Nejvyšší správní soud rozhodl
v souladu s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnosti byly odmítnuty.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu