ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.22.2018:18
sp. zn. 3 As 22/2018 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně MACEK a SYN, s. r. o.,
se sídlem Ratíškovice, U Pošty 290, zastoupené Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem
Praha 8, Ledčická 649/15, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje,
se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 449/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2018, čj. 33 A 56/2017-25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který jí bude vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností brojí proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 17. 1. 2018, čj. 33 A 56/2017-25, jímž soud odmítl žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 10. 2017, čj. JMK 142580/2017. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto
odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Bučovice ze dne 4. 9. 2017,
č. j. MUB/OD-39199/2017 pal.
[2] Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatelka, prostřednictvím svého zástupce, omezila
na stručné konstatování, že proti shora uvedenému usnesení (stěžovatelka označila formu
rozhodnutí jako rozsudek) podává kasační stížnost s tím, že ji doplní ve lhůtě stanovené
Nejvyšším správním soudem. Současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
[3] Podle ustanovení §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí kasační
stížnost, kromě obecných náležitostí podání, „obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
sdělení, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo
doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně “ . Z ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s. se dále podává,
že „nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel
rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc “ (§106 odst. 3 s. ř. s.).
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen (§37 odst. 5 s. ř. s.).
[4] Protože předmětná kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku, prostřednictvím jejího právního
zástupce, usnesením ze dne 6. 2. 2018, čj. 3 As 22/2018-12, aby ve lhůtě jednoho měsíce
ode dne doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost o dostatečně konkrétní důvody,
pro které usnesení krajského soudu napadá; stěžovatelku rovněž poučil o procesních následcích,
pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nedojde. Toto usnesení bylo zástupci
stěžovatelky doručeno datovou zprávou dne 13. 2. 2018, a tedy v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s.
připadl poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti na úterý 13. 3. 2018. Jelikož stěžovatelka
v průběhu stanovené lhůty kasační stížnost nedoplnila a o prodloužení lhůty k tomu určené
nepožádala, lhůta marně uplynula dne 13. 3. 2018.
[5] Z již výše citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a uplatňuje se v něm i obecný princip vigilantibus iura
(viz například rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2004, čj. 3 Azs 18/2004-47; všechny
rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel
tak má, mimo jiné, povinnost označit rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové
a právní důvody jeho tvrzené nezákonnosti; takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti
(s výjimkami uvedenými v §109 odst. 3 větou za středníkem s. ř. s., a §109 odst. 4 větou
za středníkem s. ř. s.) je pak Nejvyšší správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu
zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb.
NSS, se k tomu podává, že „[l]íčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže
být toliko typovou charakteristikou určitých ´obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu
může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových
dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných
kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými
odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný,
typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené,
a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry
lze přiměřeně vztáhnout i pro náležitosti kasační stížnosti.
[6] Stěžovatelkou podaná kasační stížnost zůstala, i přes výzvu a poučení zdejšího soudu,
nedoplněna a v této podobě nesplňuje podmínky projednatelnosti uvedené v ustanovení
§106 odst. 1 s. ř. s. Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas stěžovatelky
s usnesením krajského soudu, nicméně není z ní seznatelné, v čem má konkrétně spočívat
vytýkaná nezákonnost soudního rozhodnutí, a proto na tuto kasační stížnost Nejvyšší správní
soud nahlíží jako na podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti, v důsledku čehož
ji není možné meritorně projednat.
[7] Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu
odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud
ji, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítl.
[8] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] O vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovatelce bylo rozhodnuto v souladu
s ustanovením §10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném
znění, dle kterého „byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek“.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2018
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu