ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.288.2017:18
sp. zn. 3 As 288/2017 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: L. K., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem Valdice, nám. Míru 55, o
ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31 A 23/2017 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též „krajský soud“) domáhá ochrany
před nezákonným zásahem žalované, který podle žaloby spatřuje v tom, že rozhodnutím ředitele
žalované ze dne 14. 6. 2017 byla uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu
odnětí svobody za období 5-2017 ve výši 574 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí. Žalovaná provedla téhož dne srážku z přijatých peněz žalobce ve výši 574 Kč pro
uvedené rozhodnutí, které dle jeho názoru doposud nebylo ani předběžně vykonatelné. Žalovaná
tuto srážku provedla bez exekučního příkazu k daňové exekuci a odebrala tím žalobci právo
dobrovolné úhrady ke splnění povinnosti podle ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb.,
o výkonu trestu odnětí svobody.
[2] Současně s podáním předmětné žaloby žalobce požádal rovněž o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem. Krajský soud
v záhlaví označeným usnesením přiznal žalobci zcela osvobození od soudních poplatků (výrok I.)
a výrokem II. žádost žalobce o ustanovení zástupce v dané věci zamítl.
[3] Výrok II. tohoto usnesení napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, avšak
explicitně neuvedl žádný konkrétní zákonem předpokládaný stížnostní důvod. Z obsahu
kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že stěžovatelem je namítán kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to pro nesprávné posouzení
procesní právní otázky nezbytnosti jeho kvalifikovaného zastoupení advokátem v řízení o shora
uvedené žalobě. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s. je nicméně záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem
a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS;
všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).
[4] V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že k ochraně jeho
práv není potřeba zastoupení advokátem. Zdůraznil, že ve všech řízeních, odkazovaných
krajským soudem, nebylo doposud rozhodnuto a že Mgr. Ladislav Preclík, který mu byl
v některých jiných řízeních ustanoven, není povinen poskytovat stěžovateli právní rady ve věcech,
v nichž ustanoven nebyl. Stěžovatel v těchto sporech nezískal lepší právní vzdělání
ani zkušenosti a předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné náležitosti jako žaloby v řízeních,
v nichž mu zástupce ustanoven byl. Současně s kasační stížností stěžovatel rovněž požádal
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnila s názorem krajského soudu.
[6] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. 3 As 288/2017 – 13, návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Zdejší soud v řízení
o kasačních stížnostech tohoto typu netrvá na jinak povinném zastoupení advokátem ve smyslu
§105 odst. 2 s. ř. s., které je obligatorní pouze v řízení o kasační stížnosti, jíž stěžovatel brojí proti
rozhodnutí ve věci samé (v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19. V posuzovaném případě tedy stěžovatel nebyl
povinen být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
[7] Jádrem kasační stížnosti je námitka nesprávného posouzení nezbytnosti kvalifikovaného
zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o jím podané zásahové žalobě.
[8] Rozhodnutí o ustanovení zástupce je vázáno na splnění kumulativních podmínek
uvedených v §35 odst. 9 s. ř. s., dle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci
2 platí v takovém případě stát.
[9] Stěžovatel v posuzovaném případě splňoval první podmínku vyhovění návrhu
na ustanovení zástupce, která je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození účastníka
od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., a to s ohledem na výrok I. napadeného
usnesení, jímž krajský soud přiznal stěžovateli plné osvobození od soudních poplatků.
[10] Splnění podmínky druhé, tedy nezbytnosti kvalifikovaného právního zastoupení
k ochraně práv stěžovatele, však krajský soud neshledal, jelikož ve skutkově i právně obdobných
případech byl zástupce stěžovateli již ustanoven a žaloba stěžovatele obsahuje všechny zákonem
předepsané formální náležitosti žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu
§82 a násl. s. ř. s., včetně podrobných žalobních bodů.
[11] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2006, č. j. 8 As 60/2006 – 90,
judikoval, že ustanoví-li soud účastníku řízení advokáta a v jiném, skutkově obdobném řízení
a identické procesní situaci, přičemž témuž účastníku advokáta neustanoví, je třeba tento postup
řádně a přesvědčivě odůvodnit. Ustanovení zástupce v jednom řízení tedy automaticky nevede
k ustanovení zástupce v každém dalším obdobném řízení. Potřebnost ustanovení zástupce vždy
závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Soud v takových případech přihlíží zejména
k osobním poměrům účastníka, formální a obsahové úrovni žaloby, složitosti věci a důležitosti
sporu pro navrhovatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013,
č. j. 6 As 23/2013 – 9).
[12] Krajský soud v posuzovaném případě svůj postup řádně odůvodnil. Zdůraznil, že soudní
řád správní v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánů neukládá účastníkům povinné
zastoupení. Poukázal na to, že žaloba splňuje všechny zákonem vyžadované formální i obsahové
náležitosti bez nutnosti jejího doplnění. Další skutečností, kterou krajský soud zohlednil, bylo,
že stěžovatele v některých skutkově a právně obdobných věcech již zastupuje ustanovený
advokát Mgr. Ladislav Preclík. Ze všech těchto důvodů byl proto krajský soud toho názoru,
že stěžovatel v dané věci zjevně nabyl dostatečných zkušeností a znalostí, v problematice
se orientuje již sám a také sám je proto schopen vystupovat v řízení.
[13] S tímto názorem krajského soudu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Je přitom
zřejmé, že účastník řízení může znalosti potřebné pro hájení svých práv nabýt i aktivní účastí
v řízeních o jiných obdobných věcech (že se jedná o obdobné věci, stěžovatel nezpochybňuje).
Pokud dále stěžovatel požívá právní pomoc ustanoveného zástupce v jiném skutkově i právně
obdobném řízení, snižuje se logicky její nezbytnost pro řízení v další (této) věci. Stěžovatel tak
může právní rady poskytnuté ustanoveným zástupcem a jiné výsledky jeho práce využít i v tomto
řízení. V posuzovaném případě tedy ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele. K obdobnému závěru u stejného stěžovatele ostatně Nejvyšší správní soud dospěl
i ve věci sp. zn. 1 As 256/2016, sp. zn. 4 As 204/2017 či 3 As 289/2017.
[14] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, zamítl
ji podle ustanovení §110 odst. 1, in fine s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení platí, že nestanoví-li tento zákon jinak,
má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které
důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží.
Pokud jde o náklady žalované, v jejím případě nelze o procesní úspěšnosti vůbec hovořit,
neboť napadeným usnesením krajského soudu nebylo o jejích právech rozhodováno.
I tak Nejvyššímu správnímu soudu ze spisu nevyplynuly žádné náklady žalované, které by v řízení
o kasační stížnosti přesahovaly rámec její běžné administrativní činnosti a o jejichž náhradě
by bylo třeba rozhodnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu