ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.97.2018:29
sp. zn. 3 As 97/2018 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně K. Č., zastoupené
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému
Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Hradec Králové, Pivovarské
náměstí 1245, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 4. 9. 2018, č. j. 30 A 50/2017 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Jaroslava Topola.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2018, č. j. 30 A 50/2017 - 54, jímž krajský soud zamítl její
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2017, č. j. KUKHK-1108/DS/2017/GL,
kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Dvůr
Králové nad Labem, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 13. 9. 2016,
č. j. ODP/81484-2016/zav 33617-2015/zav/14. Tímto rozhodnutím byla stěžovatelka uznána
vinnou ze spáchání správního deliktu dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
v příčinné souvislosti s porušením §10 odst. 3 tohoto zákona, za což jí byla uložena pokuta
ve výši 2.500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení.
[2] Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatelka, respektive její právní zástupce,
omezila na stručné konstatování, že proti shora uvedenému rozsudku podává kasační stížnost
s tím, že ji doplní ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem.
[3] Podle ustanovení §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí
kasační stížnost, kromě obecných náležitostí podání, obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,
kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně. Nemá-li kasační
stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.). Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen
(§37 odst. 5 s. ř. s.).
[4] Protože předmětná včasná kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 5. 10. 2018,
č. j. 3 As 97/2018 – 26, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnila
kasační stížnost o důvody, pro které rozsudek krajského soudu napadá; stěžovatelku
rovněž poučil o procesních následcích, pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené
lhůtě nedojde. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatelky do datové schránky dne
10. 10. 2018. Poslední den lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy, v souladu s ustanovením
§40 odst. 2 a 3 s. ř. s., připadl na pondělí 12. 11. 2018. Jelikož stěžovatelka v průběhu stanovené
lhůty kasační stížnost nedoplnila a o prodloužení lhůty k tomu určené také nepožádala, lhůta
marně uplynula dne 12. 11. 2018.
[5] Z již výše citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou vigilantibus iura (viz například rozsudek zdejšího
soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 47; všechny rozsudky Nejvyššího správního
soudu jsou dostupné z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel tak má, mimo jiné, povinnost označit
rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené
nezákonnosti; takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými
v §109 odst. 3 větou za středníkem s. ř. s. a §109 odst. 4 větou za středníkem s. ř. s.)
je pak Nejvyšší správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, se k tomu
podává, že „[l]íčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou
charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností
jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků,
postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými
odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný,
typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené,
a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry
lze přiměřeně vztáhnout i pro náležitosti kasační stížnosti.
[6] Stěžovatelkou podaná kasační stížnost zůstala, i přes výzvu a poučení zdejšího soudu,
nedoplněna a v této podobě nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas stěžovatelky s rozsudkem
krajského soudu, nicméně není z ní seznatelné, v čem má konkrétně spočívat vytýkaná
nezákonnost soudního rozhodnutí, a proto na tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
nahlíží jako na podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti, v důsledku
čehož ji není možné meritorně projednat.
[7] Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu
odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud
ji, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítl.
[8] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Podle ustanovení §10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut,
soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení
zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč stěžovatelce prostřednictvím jejího zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2018
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu