ECLI:CZ:NSS:2018:3.AZS.177.2017:27
sp. zn. 3 Azs 177/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: V. F., zastoupeného
JUDr. Petrem Kučerou, Ph. D., advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2017, č. j. 43 Az
20/2016 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Petru Kučerovi, Ph.D., advokátu se sídlem
Hradec Králové, Velké náměstí 135/16, se p ři zn áv á odměna za zastupování
v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů
ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 4. 2016, č. j. OAM–2/LE–LE05–LE05-2016, neudělil žalovaný
žalobci mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a, §14b zákona 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Proti rozhodnutí žalovaného
podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 5. 2017,
č. j. 43 Az 20/2016 - 49, zamítl.
[2] Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že žalobce podal dne 6. 1. 2016 žádost
o mezinárodní ochranu. Při pohovoru před žalovaným uvedl, že je ukrajinské národnosti,
řeckokatolického vyznání a nemá žádné politické přesvědčení. Je ženatý, bezdětný
a před opuštěním své vlasti žil v T. Na Ukrajinu se nechce vrátit, protože je tam válka, policie a
vojenská správa roznáší do domu povolávací rozkazy. Ty, kdo podepíší, odvedou do války,
pokud někdo odmítne podepsat, hrozí mu vězení. Nejvíce jsou odváděni muži se západní
Ukrajiny, mnoho mužů bylo zraněno, přišli třeba o ruku a nikdo jim nepomůže. Žalobce se
převzetí povolávacího rozkazu dosud vyhýbal. Za důvod své žádosti o mezinárodní ochranu
označil to, že nechce jít do armády a do války.
[3] Krajský soud ve shodě s žalovaným konstatoval, že u žalobce nebyly splněny podmínky
pro udělení jakékoli formy mezinárodní ochrany. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav
a jeho rozhodnutí je zákonné a přezkoumatelné. Žalobce neuváděl žádné potíže politického
charakteru ani žádné jiné potíže se státními orgány země svého původu. Nebylo prokázáno,
že by byl žalobce ve vlasti pronásledován ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu, nebo
že by mohl mít důvodné obavy z pronásledování z důvodu své rasy, pohlaví, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, případně pro zastávání určitých politických
názorů [§12 písm. b) zákona o azylu], či že by mu takové pronásledování hrozilo v případě
návratu do vlasti. Krajský soud upozornil, že odmítání vojenské služby není samo o sobě azylově
relevantním důvodem. Branná povinnost je zcela legitimní i podle mezinárodních úmluv,
jimiž je Česká republika vázána. V souvislosti s odmítáním vojenské služby krajský soud dále
odkázal na právní názory vyslovené v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004,
č. j. 5 Azs 4/2004 - 49, a ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44. Upozornil také, že zhoršená
bezpečnostní situace, na kterou žalobce poukazoval, se netýká T., z níž pochází. Krajský soud
dále přisvědčil žalovanému, že v případě žalobce nebyly dány ani důvody pro udělení azylu za
účelem sloučení rodiny, azylu z humanitárních důvodů nebo doplňkové ochrany, což podrobněji
odůvodnil.
[4] Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
v níž uplatňuje důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně namítá, že v řízení před žalovaným byly porušeny základní
zásady správního řízení, zejména nebyl zjištěn skutečný stav věci bez důvodných pochybností.
Žalovaný nezohlednil všechny azylově relevantní skutečnosti týkající se nástupu vojenské služby,
které stěžovatel v průběhu správního řízení tvrdil, ani k nim neprovedl žádné dokazování.
Stěžovatel má za to, že stejnou vadou trpí i rozsudek krajského soudu, neboť ani ten žádné
důkazy nedoplnil. V podrobnostech stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 6 Azs 235/2004. Dále stěžovatel zopakoval své žalobní tvrzení,
dle kterého žalovaný v otázce možného nástupu vojenské služby vycházel z neaktuálních zdrojů;
tento deficit nebyl odstraněn ani v řízení před krajským soudem. V této souvislosti
se pak stěžovatel dovolává zákazu ohrožení duševního či tělesného zdraví – zejména vraždy,
trýznění či mučení, tělesných trestů, zmrzačení, či neposkytnutí lékařské péče, dle Ženevské
úmluvy a jejích dodatkových protokolů. Stěžovatel má za to, že bylo namístě mu poskytnout
minimálně azyl z humanitárního důvodu podle §14 zákona o azylu. Přesah vlastních zájmů
shledává v zásadních pochybeních krajského soudu a žalovaného při zjišťování skutkového stavu,
hodnocení důkazů a nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky žalovaným
a krajským soudem, které mají přímý dopad do jeho hmotněprávního postavení.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel neprokázal žádnou okolnost, která
by svědčila o přesahu jeho vlastních zájmů. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou.
[6] Dříve než mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat napadený rozsudek v rozsahu
uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Podle §104a odst. 1 s. ř. s. platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost .
[8] Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
z http://www.nssoud.cz), vyložil, že „[p]řesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině
vede k meritornímu projednání kasační stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele
je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních
práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“
[9] Z důvodů uváděných stěžovatelem je patrno, že z Ukrajiny odešel kvůli konfliktu ve východní
části země. Obává se, že v případě svého návratu do vlasti bude povolán do vojenské služby,
s čímž spojuje možnou těžkou újmu. Krajský soud i správní orgán se nicméně s těmito
argumenty stěžovatele dostatečně vypořádaly a opřely se o ustálenou judikaturu zdejšího soudu
k této problematice (viz výše); totéž hodnocení se týká i tvrzeného nesprávného posouzení právní
otázky azylu z humanitárního důvodu.
[10] V projednávané věci tak Nejvyšší správní soud nenašel žádnou otázku, k níž by považoval
za nezbytné vyjádřit se z důvodu nutnosti sjednocování judikatury a ani stěžovatel sám takovou
otázku v kasační stížnosti nepředestřel. Důvod přijatelnosti spatřoval ve vadě řízení
před správním orgánem a krajským soudem, spočívající ve významných deficitech při zjišťování
skutkového stavu věci. Zde je ovšem nutno zdůraznit, že judikaturou takto formulovaný důvod
přijatelnosti kasační stížnosti nemůže jít za hranice právní úpravy výše citované a že tento důvod
byl koncipován jen jako určitá pojistka vůči zjevně excesivním postupům či rozhodnutím
správních orgánů při posuzování otázek mezinárodní ochrany (viz usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. 3 Azs 189/2016 - 19). Žádný excesivně chybný postup
žalovaného, respektive krajského soudu, ovšem, jak již bylo výše uvedeno, zjištěn nebyl.
[11] Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura zdejšího soudu
poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky uplatněné v kasační stížnosti.
Stěžovatel netvrdil žádné konkrétní důvody přijatelnosti kasační stížnosti a nelze než uzavřít,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy. Nejvyšší správní
soud tedy shledal kasační stížnost jako nepřijatelnou a dle §104a odst. 1 s. ř. s. ji usnesením
odmítl.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[13] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl soudem
ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený
zástupce učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby, kterým je písemné podání
soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném
pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tento úkon mu náleží mimosmluvní
odměna ve výši 3.100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu],
která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Celkem tedy ustanovenému zástupci za jeden úkon právní služby náleží 3.400 Kč. Jelikož
je ustanovený advokát je plátcem DPH, zvyšuje se částka přiznané odměny podle ustanovení §35
odst. 8 s. ř. s. o DPH ve výši 21 %, tj. o částku 714 Kč. Celková výše odměny ustanoveného
zástupce tak činí 4.114 Kč. Tato částka bude JUDr. Petru Kučerovi, Ph.D. vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu