ECLI:CZ:NSS:2018:3.AZS.49.2018:27
sp. zn. 3 Azs 49/2018 – 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: D. T. T. T, zast. Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2017, č. j. MV-43186-4/SO-2017, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2018, č. j. 30 A
108/2017 - 71, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 29. 6. 2017 kasační stížnost žalobkyně
(dále jen „stěžovatelky“) společně s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[2] Stěžovatelka kasační stížnost i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uplatnila blanketně. Nejvyšší správní soud ji proto usnesením ze dne 3. 7. 2018,
č. j. 3 Azs 49/2018 – 9, vyzval mj. k doplnění důvodů, pro které by odkladný účinek
měl být kasační stížnosti přidán. Návrh stěžovatelka doplnila dne 16. 7. 2018.
[3] V tomto doplnění stěžovatelka zejména uvedla, že má na území ČR veškeré rodinné
a sociální zázemí a její nucený návrat by tak byl nenahraditelnou újmou. Stěžovatelka je přivyklá
životu v ČR, kde pobývá po velmi podstatnou část života (10 let); ČR považuje za svůj domov.
Na území ČR má přítele, který zde má povolen trvalý pobyt a se kterým plánuje společnou
budoucnost. S územím ČR má spjaty také ekonomické aktivity a po celou dobu pobytu plnila
veškeré povinnosti. Návrh také považuje za stěžejní v zájmu zachování svých procesních práv
v předmětném soudním řízení. Není si vědoma, že by mohla vzniknout újma jiným osobám nebo
mohlo dojít k ohrožení veřejného zájmu. V případě vykonatelnosti napadeného rozsudku bude
nucena okamžitě opustit ČR a její návrat bude v nedohlednu.
[4] Žalovaná s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasila. Podle
jejího názoru rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu nemůže
stěžovatelce způsobit újmu, neboť povinnost opustit území ČR může být spojena
až s rozhodnutím o správním vyhoštění (na podporu svých tvrzení odkázala na usnesení
Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, na rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 24. 9. 2015, č. j. 10 A 140/2015 – 22 a usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100). Pokud jde o ochranu procesních práv stěžovatelky, v řízení o kasační
stížnosti nebývá nařizováno ústní jednání, procesní aktivita stěžovatelky tak byla vyčerpána
podáním kasační stížnosti. Nadto i sepsání kasační stížnosti bude v daném případě záviset pouze
na právním zástupci stěžovatelky, neboť se jedná o komplikovaný úkon vyžadující právní
odbornost.
[5] Nejvyšší správní soud po zhodnocení věci dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou naplněny.
[6] Podle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
může soud přiznat žalobě odkladný účinek, „jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem“. Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené
podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[7] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom směru, že vzhledem k jejím
stávajícím osobním a rodinným poměrům, by pro ni nucené opuštění ČR mohlo znamenat
nenahraditelnou újmu. Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může být pro výkon
stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby mohla zůstat na území
ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení, jak požaduje
soudní řád správní, zastoupena advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces
náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem,
udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení apod. (viz usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 – 100, či ze dne 6. 4. 2017, č. j. 3 Azs 78/2017 – 21).
[8] Zároveň Nejvyšší správní soud vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků napadeného rozsudku do doby meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti, je zde reálné
nebezpečí, že by byla stěžovatelka skutečně nucena ještě před tímto rozhodnutím opustit ČR.
[9] Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 102,
„[j]e sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území ČR by mohl být stěžovatel donucen až v souvislosti
s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního
soudu důvodem k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má
předejít případné nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území
ČR a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu
v ČR na určitou dobu.“ V daném případě tak zdejší soud shledal příčinnou souvislost mezi právními
účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem nenahraditelné újmy u stěžovatelky.
[10] Naproti tomu nelze z řízení před správním orgánem i soudem, ani z jiných okolností,
dovodit, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo být nositelem rizika vzniku
jakékoli újmy třetím osobám, případně závažného porušení veřejného zájmu.
[11] Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím Nejvyšší správní soud
žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu