ECLI:CZ:NSS:2018:4.ADS.193.2018:31
sp. zn. 4 Ads 193/2018 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Simony Hájkové v právní věci žalobce: J. G., zast. JUDr. Josefem
Mejstříkem, advokátem, se sídlem Palackého třída 222, Nymburk, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. MPSV-2018/18086-912, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. 57 Ad 11/2018 -
13,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. 57 Ad 11/2018 - 13,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Josefu Mejstříkovi se n ep ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 26. 1. 2018, č. j. MPSV-2018/18086-912, žalovaný zamítl odvolání
a potvrdil rozhodnutí ze dne 16. 10. 2017, č. j. 22092/2017/NYM, kterým Úřad práce České
republiky - krajská pobočka v Příbrami (dále jen „prvoinstanční orgán“) nepřiznal žalobci dávku
mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví podle §2 odst. 2 a 3 a §36
písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
[2] Usnesením ze dne 24. 5. 2018, č. j. 57 Ad 11/2018 - 13, Krajský soud v Praze odmítl žalobu
proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že uplatnění
alespoň jednoho projednatelného žalobního bodu, to znamená individualizovaného skutkového
tvrzení doprovázeného konkrétní argumentací představuje jednu ze zvláštních náležitostí žaloby.
Vzhledem k tomu, že podaná žaloba neobsahovala žádný žalobní bod, krajský soud vyzval
žalobce podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“),
aby ve lhůtě do 10 dnů odstranil vady žaloby. Krajský soud shrnul, že žalobce podle vlastního
tvrzení obdržel rozhodnutí žalovaného dne 29. 1. 2018 a podle razítka na poštovní obálce podal
žalobu proti rozhodnutí k poštovní přepravě dne 26. 3. 2018. Žalobce obdržel usnesení krajského
soudu s výzvou k odstranění vad žaloby dne 19. 4. 2018 a reagoval na něj žádostí o ustanovení
zástupce, kterou předal k poštovní přepravě dne 30. 4. 2018. Krajský soud poukázal na §72
odst. 1 s. ř. s. a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 3 Azs 66/2017,
přičemž konstatoval, že žalobci fakticky prodloužil zákonnou lhůtu k uplatnění alespoň jednoho
projednatelného žalobního bodu až do dne 30. 4. 2018. Za daných okolností již není objektivně
možné odstranit vady žaloby, i kdyby soud vyhověl návrhu žalobce a ustanovil mu zástupce.
Nadto, návrhy téhož žalobce o ustanovení zástupce již krajský soud v jiných věcech opakovaně
zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost,
kterou na výzvu soudu doplnil prostřednictvím ustanoveného zástupce. V ní namítl, že ke dni
1. 8. 2015 splnil všechny podmínky pro přiznání příspěvku na živobytí a krajský soud proto nebyl
oprávněn zabývat se toliko procesními náležitostmi žaloby. Krajský soud pochybil,
protože se nezabýval podstatou věci a nepřihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel nemá prostředky
na zakoupení potravin ani hygienických prostředků. Stěžovatel doložil důkazy do spisové
dokumentace, avšak krajský soud k nim nepřihlédl. Zatímco v kasační stížnosti stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu, v doplnění kasační stížnosti stěžovatel
prostřednictvím ustanoveného zástupce navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal stěžovateli
ode dne 1. 8. 2015 do dne 30. 6. 2016 příspěvek na živobytí v zákonné výši 3.410 Kč. Stěžovatel
současně s kasační stížností požádal, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním odkladného účinku se podle §73 odst. 3
s. ř. s. pozastavují účinky napadeného rozhodnutí pouze do skončení řízení před soudem.
Rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku by tedy nemělo žádný smysl
za situace, kdy se řízení tímto rozsudkem končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném
poučení a po obdržení spisové dokumentace.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Přitom shledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti neoznačil důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s., z obsahu
kasační stížnosti je však zřejmé, že proti usnesení krajského soudu brojí z důvodu podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[7] Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud z vlastní úřední povinnosti zjistil, že krajský soud zatížil žalobní
řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud
nesprávně dovodil, že v žalobním řízení již objektivně nebylo možné odstranit vady žaloby,
proto nerozhodl o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce a odmítl jeho žalobu. Nejvyšší
správní soud z obsahu spisové dokumentace zjistil, že žalovaný doručil stěžovateli žalobou
napadené rozhodnutí dne 29. 1. 2018. Stěžovateli by tak uplynula lhůta k podání žaloby
proti rozhodnutí podle §72 odst. 1 s. ř. s. dne 29. 3. 2018, avšak ten o tři dny dříve podal žalobu
na poštu. Usnesením ze dne 16. 4. 2018, č. j. 57 Ad 11/2018 - 8, krajský soud vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě do deseti dnů ode dne doručení usnesení konkretizoval žalobní body
tak, aby z nich bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje výrok napadeného
rozhodnutí za nezákonný a v čem konkrétně spatřuje porušení namítaných zákonných
ustanovení, uvedl návrh rozsudečného výroku, tj. čeho se na soudu domáhá, popřípadě
aby uvedl, jaké navrhuje provést důkazy k prokázání svých tvrzení. Usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 19. 4. 2018, a poslední den lhůty k doplnění náležitostí žaloby tak nastal
30. 4. 2018. Z uvedeného je zřejmé, že lhůta, kterou krajský soud poskytl stěžovateli k doplnění
náležitostí žaloby, skončila později, než zákonná lhůta k podání žaloby podle §72 odst. 1 s. ř. s.
[10] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 - 31,
„[u]platnění alespoň jednoho projednatelného žalobního bodu nepředstavuje podmínku řízení [§46 odst. 1 písm.
a) s. ř. s.], ale zvláštní náležitost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §71 odst. 1 písm. d)
uvedeného zákona. Absence takovéto náležitosti se odstraňuje postupem dle §37 odst. 5 téhož zákona. Soud
pro odstranění této vady stanoví lhůtu odpovídající zbývající části lhůty pro podání žaloby. […] Pokud soud poučí
žalobce ve výzvě podle §37 odst. 5 s. ř. s. nesprávně a určí mu k doplnění žalobních bodů delší lhůtu, než je lhůta
zákonná, nesmí být žalobci na újmu, pokud postupoval v dobré víře ve správnost poučení obsaženého ve výzvě
soudu a doplnil žalobu v delší lhůtě, nesprávně stanovené tímto poučením.“ Vzhledem k citovaným závěrům
byl stěžovatel oprávněn doplnit právně relevantním způsobem náležitosti žaloby nejpozději
do dne 30. 4. 2018. Stěžovatel v poslední den uvedené lhůty podal k poštovní přepravě návrh
na ustanovení zástupce, přičemž podle předposlední věty §35 odst. 9 s. ř. s. „[p]ožádá-li navrhovatel
o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti
do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.“ Stěžovatel
tak má podle Nejvyššího správního soudu stále možnost doplnit náležitosti žaloby,
a to nejpozději do konce dne, kdy nastane právní moc usnesení, kterým krajský soud rozhodne
o jeho návrhu na ustanovení zástupce. Přestože se jedná o relativně krátký časový úsek,
nelze a priori vyloučit, že jej stěžovatel využije a včas doplní požadované náležitosti žaloby.
[11] Vzhledem k tomu, že uvedené závěry odůvodňují zrušující výrok tohoto rozsudku, Nejvyšší
správní soud se již nemusel zabývat v podstatě jedinou kasační námitkou stěžovatele, že krajský
soud neposoudil věc meritorně, přestože stěžovatel splňuje podmínky pro přiznání příspěvku
na živobytí. Přesto Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační argumentace stěžovatele byla
právně zcela irelevantní, neboť stěžovatel nikterak nezpochybnil důvody, pro které krajský soud
odmítl jeho žalobu.
IV. Závěr
[12] Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu
s větou první před středníkem §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení Krajského soudu
v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze bude v dalším řízení podle §110
odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto
rozsudku, to znamená, že rozhodne o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce a vyčká
do konce lhůty, kterou stěžovateli usnesením ze dne 16. 4. 2018, č. j. 57 Ad 11/2018 - 8, poskytl
k doplnění náležitostí žaloby. V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
[13] Nejvyšší správní soud stěžovateli v řízení o kasační stížnosti ustanovil zástupce z řad
advokátů JUDr. Josefa Mejstříka. Hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování podle §35
odst. 9 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona nese stát. Z obsahu spisové dokumentace vyplývá,
že zástupce stěžovatele k výzvě Nejvyššího správního soudu doplnil kasační stížnost a návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedené podání však nedokládá, že ustanovený
zástupce poskytl stěžovateli jakýkoliv úkon právní služby podle §11 vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif). Podání postrádá znaky odborného právního posouzení, kasační
argumentace je na hraně projednatelnosti a je zcela mimoběžná s důvody, pro které krajský soud
odmítl žalobu stěžovatele, petit kasační stížnosti neodpovídá oprávněním Nejvyššího správního
soudu podle soudního řádu správního. Odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je jen obtížně srozumitelné a vychází z právně chybného předpokladu, že výplatě
příspěvku na živobytí stěžovateli brání právní moc napadeného usnesení krajského soudu.
Stěžovatel byl ve věci úspěšný toliko z důvodů, které shledal Nejvyšší správní soud z vlastní
úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce neuvedl ani nedoložil,
že takto postupoval po náležitém vysvětlení jen na přání stěžovatele, Nejvyšší správní soud
mu nepřiznal odměnu za zastupování ani náhradu hotových výdajů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu