ECLI:CZ:NSS:2018:4.AFS.90.2018:24
sp. zn. 4 Afs 90/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. K., zast. Mgr. et Mgr. Jánem
Procházkou, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 3. 2017, č. j. 15225/17/5300-211444-700333, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2018, č. j. 50 Af
18/2017 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. et Mgr. Jána Procházky, advokáta, se sídlem
Václavské náměstí 846/1, Praha 1.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 50 Af 18/2017 – 26,
zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného,
kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský
kraj ze dne 14. 3. 2016, č. j. 441172/16/2201-52522-307000, jímž byla žalobci doměřena daň
z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2010 ve výši 485.788 Kč a současně byla
žalobci uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 97.157 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 21. 3. 2018 blanketní
kasační stížnost, v níž pouze uvedl, že brojí proti výroku I. shora uvedeného rozsudku krajského
soudu.
[3] Nejvyšší správní soud stěžovatele výrokem II. usnesení ze dne 23. 3. 2018,
č. j. 4 Afs 90/2018 – 13, vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů napadá
rozsudek krajského soudu a poučil stěžovatele, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě
doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne podle ustanovení §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence doručeno
zástupci stěžovatele do jeho datové schránky dne 29. 3. 2018. Lhůta k doplnění kasační stížnosti
v délce jednoho měsíce tak počala běžet dne 30. 3. 2018 a uplynula v pondělí dne 30. 4. 2018.
Dne 29. 4. 2018, na který připadl konec lhůty, totiž byla neděle. Posledním dnem lhůty
tak byl následující pracovní den (§40 odst. 3 s. ř. s.). Zástupce stěžovatele však na výzvu
k doplnění kasační stížnosti žádným způsobem nereagoval. Kasační stížnost tudíž stále nesplňuje
náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
[5] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě
může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.
[6] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[7] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel
v kasační stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny,
nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS). Stejně
tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu
či rozsudku krajského soudu. Tvrzení stěžovatele obsažená v kasační stížnosti jsou natolik
obecná, že z kasační stížnosti nevyplývá, jakých konkrétních pochybení se krajský soud podle
stěžovatele dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Sám stěžovatel ostatně
v kasační stížnosti uvádí, že kasační stížnost doplní, avšak v zákonné lhůtě tak neučinil
ani přes výzvu soudu. Takto formulovanou kasační stížnost, která je mimořádným opravným
prostředkem, považuje zdejší soud za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné důvody
stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání
kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl, neboť
nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Podle §10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5 téhož
ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4,
dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč.
Zástupce stěžovatele uhradil soudní poplatek převodem z účtu ke dni 22. 3. 2018. Vzhledem
k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé,
byly naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku zaplaceného stěžovatelem,
jak jsou vymezeny v §10 odst. 3 věta třetí ve spojení s odst. 5 zákona o soudních poplatcích.
[12] Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tento mu bude v souladu
s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Jána Procházky, advokáta,
se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu