ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.23.2018:32
sp. zn. 4 As 23/2018 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Mgr. S. W., zast.
JUDr. Janem Walterem, advokátem, se sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti žalovanému:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 1. 2018, č. j. 59112/2017-NH-30.1.4.-8.12.17, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2018, č. j. 3 A 2/2018 – 25,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2018, č. j. 3 A 2/2018 – 25, se zrušuje
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím podle §16a odst. 6 písm. a) zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, potvrdil postup Zdravotního ústavu
se sídlem v Ústí nad Labem, který podle §14 odst. 5 písm. c) téhož zákona odložil žádost
žalobkyně o poskytnutí informací.
[2] Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobu.
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2018, č. j. 3 A 2/2018 – 25, věc podle §7
odst. 5 s. ř. s. postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odůvodněním, že v prvním stupni
správního řízení rozhodoval o odložení žádosti Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem,
tedy správní orgán se sídlem mimo obvod působnosti Městského soudu v Praze. K projednání
žaloby tak je podle městského soudu založena místní příslušnost Krajského soudu v Ústí
nad Labem podle §7 odst. 2 s ř. s., neboť zdravotní ústav má sídlo v obvodu tohoto krajského
soudu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti tomuto usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“)
včas kasační stížnost, v níž namítala, že rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím o stížnosti
podle §16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Tato stížnost
je prostředkem na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, a nikoli opravný prostředek proti
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 11. 2013, č.j. Nad 65/2013 – 25). Rozhodnutí žalovaného je proto třeba považovat
za rozhodnutí vydané v prvním stupni. Místní příslušnost soudu se určuje podle místa jeho sídla,
kterým je Praha. Místně příslušný je proto podle stěžovatelky Městský soud v Praze.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti pro úplnost konstatuje, že kasační stížnost směřuje proti procesnímu usnesení
městského soudu učiněnému v řízení o žalobě. Stěžovatelka proto s ohledem na závěry uvedené
v bodech 28 a 29 usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, nemusela být v řízení před Nejvyšším správním
soudem zastoupena advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s. a nevznikla jí ani s podáním kasační
stížnosti nová poplatková povinnost, neboť za řízení o žalobě je již zaplaceno.
[7] Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109
odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle
§109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení,
zda městský soud postupoval správně, když věc podle §7 odst. 5 s. ř. s. postoupil Krajskému
soudu v Ústí nad Labem.
[10] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. , nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti.
[11] V posuzované věci se jedná o případ, kdy zdravotní ústav odložil žádost stěžovatelky
o informace, která proti tomuto postupu podala stížnost podle §16a odst. 1 písm. b) zákona
o svobodném přístupu k informacím, o níž rozhodl žalovaný podle §16a odst. 6 písm. a) téhož
zákona.
[12] Místní příslušností soudu k přezkumu takovéhoto rozhodnutí správního orgánu
o stížnosti, se již Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 13. 11. 2013, č. j. Nad 65/2013
– 25, na které přiléhavě poukazuje stěžovatelka v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto
z tohoto usnesení vycházel i v nyní projednávané věci.
[13] Stížnost podle §16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím
lze podat v případě, kdy žadateli o informace nebyla poskytnuta požadovaná informace
nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti.
Tuto stížnost je proto třeba považovat za jiný prostředek na ochranu proti postupu povinného
subjektu při vyřizování žádosti o informace, a nikoli za řádný opravný prostředek proti
rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnutím napadeným projednávanou žalobou podanou podle
§65 a násl. s. ř. s. tak, jak je formulována, je rozhodnutí žalovaného o stížnosti, nikoli úkon
povinného subjektu – zdravotního ústavu, kterým dle názoru stěžovatelky nesprávně reaguje
na její žádost o poskytnutí informací. Správním orgánem, který vydal v prvním stupni (a zároveň
posledním stupni, neboť dle §16a odst. 9 věty druhé zákona o svobodném přístupu
k informacím proti němu není přípustný řádný opravný prostředek) rozhodnutí, jehož zrušení
se dle žaloby stěžovatelka domáhá, proto není zdravotní ústav, ale žalovaný. Vzhledem
k tomu, že sídlo žalovaného je v obvodu Městského soudu v Praze, je tento soud podle §7
odst. 2 s. ř. s. místně příslušný k projednání věci.
[14] Nejvyšší správní soud v této souvislosti upozorňuje, že městský soud bude v dalším řízení
muset zohlednit budoucí rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 5 As 18/2017. V této věci
se rozšířený senát má vyjádřit k otázce, zda rozhodnutí o stížnosti dle §16a zákona o svobodném
přístupu k informacím je rozhodnutím, kterým se zakládají, mění nebo závazně určují práva
jednotlivců, a které tedy může být napadeno žalobou dle §65 s. ř. s. Pokud by rozšířený senát
dospěl závěru, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.,
bylo by případně namístě, aby městský soud stěžovatelce postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s.
umožnil upravit žalobní petit tak, aby odpovídal rozhodnutí rozšířeného senátu v citované věci.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení
městského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť
zde je dán důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. – nesprávné posouzení právní
otázky městským soudem.
[16] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím
rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.). Na městském soudu, který je místně příslušný k projednání
věci, tak bude, aby se věcí meritorně zabýval.
[17] V rozhodnutí ve věci městský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu