ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.276.2018:60
sp. zn. 4 As 276/2018 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) Ing. B. P., b) Ing. P. B., c)
Ing. O. D. S. C., d) Ing. M. B. P. F., e) Ing. F. C., f) Ing. C. C., g) Ing. R. B., všichni
zastoupeni: Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem, se sídlem Anenská 58/26, Brno, proti
žalované: Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se
sídlem Sokolská 1498/15, Praha 2, zast. Mgr. Josefem Hlavičkou, advokátem, se sídlem Na
Florenci 2116/15, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Správa železniční dopravní cesty,
státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, proti rozhodnutím žalované ze dne 16. 8.
2017, č. j. 921/2017, a ze dne 17. 8. 2017, č. j. 925/2017, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, č. j. 6 Ad 24/2017
- 92,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaná je po v i n na zaplatit žalobcům a) až g) rovným dílem na náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti celkem 23.547 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Andreje
Gundela, advokáta, se sídlem Anenská 58/26, Brno, a to do jednoho měsíce od právní
moci tohoto rozsudku.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobci u Městského soudu v Praze napadli dvě rozhodnutí předsedy žalované,
kterými byla ve zkráceném přezkumném řízení podle §97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, zrušena předešlá rozhodnutí žalované ze dne 24. 5. 2017, č. j. 741/2017 a ze dne
11. 5. 2017, č. j. 7/EU/2017.
[2] Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2017, č. j. 7/EU/2017, byla prodloužena platnost registrace
žalobců jako hostujících inženýrů podle §6 odst. 7 směrnice žalované pro uznávání odborné
kvalifikace osoby usazené. Rozhodnutím předsedy žalované ze dne 24. 5. 2017, č. j. 741/2017,
bylo toto rozhodnutí poté zrušeno.
[3] Rozhodnutím žalované ze dne 16. 8. 2017, č. j. 921/2017, bylo nejprve zrušeno rozhodnutí
ze dne 24. 5. 2017, č. j. 741/2017, a rozhodnutím ze dne 17. 8. 2017, č. j. 925/2017 následně
také rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017, č. j. 7/EU/2017.
[4] Městský soud v odůvodnění rozsudku shrnul, že rozhodnutím žalované ze dne 16. 8. 2017,
č. j. 921/2017, bylo podle §97 odst. 3 správního řádu zrušeno rozhodnutí žalované ze dne
24. 5. 2017, č. j. 741/2017, z důvodu, že toto rozhodnutí neobsahuje žádné odůvodnění
a poučení o opravných prostředcích. V podstatě totéž odůvodnění je obsahem i druhého
napadeného rozhodnutí, kterým dne 17. 8. 2017 pod č. j. 925/2017 žalovaná zrušila
své rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017 s účinkem od právní moci rozhodnutí.
[5] Žalobu proti rozhodnutí ze dne 16. 8. 2017, č. j. 921/2017, neshledal městský soud
důvodnou a v tomto rozsahu ji výrokem I. zamítl. Tímto rozhodnutím v přezkumném řízení
žalovaná zrušila svůj dopis ze dne 24. 5. 2017, kterým zrušila prodloužení registrace žalobců.
Soud se ztotožnil s žalovanou, že tento dopis ze dne 24. 5. 2017 nemá náležitosti rozhodnutí
(chybí zde odůvodnění, odkaz na zákonnou úpravu, vymezení věci apod.), proto bylo namístě
takový akt zrušit.
[6] V případě rozhodnutí ze dne 17. 8. 2017, č. j. 925/2017, jímž bylo následující den zrušeno
rozhodnutí o prodloužení registrace, byla situace podle městského soudu zcela jiná v tom smyslu,
že vůbec není z jeho odůvodnění zřejmé, o čem vlastně bylo rozhodováno, resp. jaké důvody
k takovému rozhodnutí vedly. Toto správní rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů rozhodnutí, což je důvod pro zrušení pro vady bez jednání rozsudkem [§76 odst. 1
písm. a) s. ř. s.], a to i bez výslovného uplatnění v žalobních bodech. Toto rozhodnutí
proto městský soud výrokem II. svého rozsudku zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení
a zároveň výrokem III. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.
[7] Městský soud konstatoval, že t ímto rozhodnutím žalovaná zrušila dříve provedené
prodloužení registrace, aniž by však uvedla, jaké důvody ji k tomu vedly. Odůvodnění
tohoto rozhodnutí je naprosto shodné s odůvodněním rozhodnutí ze dne 16. 8. 2017,
které však řešilo jinou situaci, a zcela zjevně je na rozhodnutí o zrušení prodloužení registrace
nelze aplikovat. Za tohoto stavu z takového odůvodnění nelze vyčíst žádné rozhodovací důvody,
které by jej osvětlovaly, včetně řešení konfliktních otázek, které mezi účastníky jsou,
a které jsou i součástí procesních podání účastníků řízení.
[8] Městský soud nakonec konstatoval procesní stav po vydání zrušujícího rozsudku,
tj. že rozhodnutí o registraci žalobců ze dne 11. 5. 2017 nabylo znovu svých právních účinků,
a pokud chce do něj žalovaná zasahovat, musí tak učinit zákonem řádně stanoveným způsobem
a své rozhodnutí řádně odůvodnit.
II. Kasační stížnost a vyjádření
[9] Žalovaná (dále „stěžovatelka“) napadla výroky II. a III. rozsudku městského soudu kasační
stížností. Obě rozhodnutí stěžovatelky, resp. jejího předsedy, ze dne 11. 5. 2017 a 24. 5. 2017
trpěla obdobnými procesními vadami. Zejména v těchto rozhodnutích scházelo řádné
odůvodnění. S ohledem na to stěžovatelka obě rozhodnutí odůvodnila obdobným způsobem.
[10] Městský soud tak při posouzení dvou obdobných zrušujících rozhodnutí vydaných
ve zkráceném přezkumném učinil nevysvětlitelný a nedůvodný rozdíl, kdy první rozhodnutí
považoval za zákonné a druhé rozhodnutí nikoliv. Tím městský soud zatížil napadený rozsudek
vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a pro vnitřní rozpornost. Z odůvodnění
napadeného rozsudku nelze nijak dovodit, proč městský soud rozhodl v případě prvního
a druhého rozhodnutí jiným způsobem. Stěžovatelka také namítá, že městský soud nereagoval
na její tvrzení uvedená ve vyjádření k žalobě. Stěžovatelka dále namítá, že jí městský soud uložil
řešit „konfliktní otázky“ mezi účastníky řízení. Ve zkráceném přezkumném řízení však shledala
nezákonnost rozhodnutí pouze z procesních důvodů a nemohla se tedy zabývat meritorními
otázkami.
[11] Žalobci ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že je zcela legitimní, aby byly na rozhodnutí
ze dne 17. 8. 2017, č. j. 925/2017, z pohledu odůvodnění kladeny jiné požadavky, než na zrušení
rozhodnutí procesního charakteru, zejména aby toto rozhodnutí obsahovalo podrobný a určitý
popis a odůvodnění, proč je žalobcům podle českého právního řádu zapovězeno vykonávat
podnikatelskou činnost na českém území, jako součásti volného a společného ekonomického
trhu Evropské unie. Žalobci proto závěry městského soudu považují za správné.
[12] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se plně ztotožňuje
s kasační stížností. Nepřehledný postup spatřovaný v řízení městským soudem nelze přičítat k tíži
stěžovatelce, nýbrž žalobcům, jelikož stěžovatelka pouze reagovala na podání žalobců. Rozsudek
městského soudu pokládá osoba zúčastněná za zcela nesrozumitelný, jelikož na základě dvou
rozhodnutí stěžovatelky s takřka totožným odůvodněním dospěl městský soud k odlišným
závěrům.
[13] Stěžovatelka v replice k vyjádření žalobců uvedla, že její procesní postup byl výsledkem
nezákonného postupu žalobců, kteří stěžovatelce sdělovali neúplné a nepravdivé informace.
Žalobci se ve vyjádření snažili ospravedlnit skutečnost, že zrušení jednoho z napadených
rozhodnutí stěžovatelky nebylo dostatečně odůvodněné. Žalobci však nijak nevyvrátili
argumentaci stěžovatelky, že městský soud sice konstatoval, že stěžovatelka měla řešit konfliktní
otázky, avšak k jejich řešení ve zkráceném přezkumném řízení nebyla oprávněna.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s., přípustná, a stěžovatelka je v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku
městského soudu pro nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že napadený rozsudek takovou vadou netrpí, jelikož městský soud svůj postup
srozumitelně odůvodnil způsobem, který Nejvyššímu správnímu soudu umožňuje jeho rozsudek
přezkoumat. Právě to je pro posouzení přezkoumatelnosti rozsudku zásadní (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 29. července 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Nesouhlas stěžovatelky se závěry
městského soudu nepřezkoumatelnost rozsudku nezakládá. Pokud soud nereagoval na tvrzení
ve vyjádření stěžovatelky ke správní žalobě, nezakládá tato okolnost nepřezkoumatelnost
rozsudku, jelikož soud je povinen se vypořádat především s žalobními body.
[17] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda městský soud postupoval správně,
když rozhodnutí stěžovatelky ze dne 17. 8. 2017 zrušil pro nepřezkoumatelnost.
[18] Stěžovatelce je třeba zčásti přisvědčit, že v rozhodnutí ze dne 17. 8. 2017 bylo uvedeno,
že důvodem zrušení rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017 byla absence odůvodnění,
a tedy nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Při posouzení správnosti závěru městského
soudu, že rozhodnutí předsedy stěžovatelky ze dne 17. 8. 2018 bylo nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů a že mezi oběma rozhodnutími rušenými v přezkumném řízení existovaly
podstatné rozdíly, které znemožňovaly použití téhož odůvodnění v obou napadených
rozhodnutích, je však třeba zohlednit další okolnosti.
[19] Předně je třeba přihlédnout k tomu, že podle §68 odst. 4 správního řádu odůvodnění
rozhodnutí není třeba, jestliže správní orgán prvního stupně všem účastníkům v plném rozsahu
vyhoví. Tak tomu bylo v posuzovaném případě, jelikož (u rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017)
se jednalo o rozhodnutí, kterým bylo zcela vyhověno žádosti žalobců o prodloužení platnosti
jejich registrace jako hostujících inženýrů podle §6 odst. 7 směrnice žalované pro uznávání
odborné kvalifikace osoby usazené. Stěžovatelka proto postupovala zcela nesprávně,
pokud rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017 zrušila kvůli absenci odůvodnění, jelikož zrušené
rozhodnutí odůvodnění nevyžadovalo.
[20] Dále je třeba vzít v úvahu, že stěžovatelka rozhodovala v přezkumném řízení o zrušení
rozhodnutí zakládajícího práva, na které stanoví správní řád zvláštní požadavky.
[21] Podle §94 odst. 4 správního řádu platí, že „[j]estliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán
dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho
zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném
nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví.“
[22] Podle §94 odst. 5 správního řádu platí, že „[p]ři rozhodování v přezkumném řízení je správní
orgán povinen šetřit práva nabytá v dobré víře, zejména mění-li rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu
s právními předpisy (§97 odst. 3) nebo určuje-li, od kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném
řízení (§99).“
[23] Z citovaných ustanovení správního řádu plyne, že správní orgán je při rozhodování
v přezkumném řízení povinen hodnotit otázku možného zásahu do práv nabytých v dobré víře
a újmy, která by byla zrušením přezkoumávaného opravňujícího rozhodnutí účastníku řízení
způsobena. Stěžovatelka se však touto otázkou v rozhodnutí ze dne 17. 8. 2017 vůbec
nezabývala. V tomto směru je proto rozhodnutí ze dne 17. 8. 2017 vskutku nepřezkoumatelné.
Zároveň se v této otázce podstatně liší rozhodnutí ze dne 17. 8. 2017, které městský soud zrušil,
od rozhodnutí stěžovatelky ze dne 16. 8. 2017, proti němuž žalobu městský soud zamítl. Druhé
uvedené rozhodnutí totiž nebylo rozhodnutím opravňujícím, posuzování otázky proporcionality
zásahu do práv nabytých v dobré víře u něho tedy z povahy věci nepřipadalo v úvahu.
[24] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že městský soud postupoval
správně, pokud rozhodnutí stěžovatelky ze dne 17. 8. 2017 zrušil pro nepřezkoumatelnost,
ačkoliv tak učinil na základě částečně nesprávných důvodů. Dílčí nesprávnost úvah městského
soudu nezakládá nutnost napadený rozsudek rušit, jelikož závěr městského soudu
o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného obstojí. Nejvyšší správní soud pouze odůvodnění
rozsudku městského soudu výše uvedeným způsobem koriguje.
[25] Nejvyšší správní soud rovněž upozorňuje, že právní úprava přezkumného řízení nemůže
znamenat, že by správní orgány dle své libovůle mohly rušit dřívější pravomocná rozhodnutí.
To by vedlo „k naprostému popření ochrany práv nabytých v dobré víře, legitimního očekávání a právní jistoty
u účastníků řízení, které jsou chráněny příslušnými ustanoveními správního řádu“ (srov. rozsudek NSS
ze dne 10. 10. 2013, č. j. 4 As 72/2013 - 42). Soudu přitom neuniklo, že k vydání rozhodnutí
ze dne 16. 8. 2017 stěžovatelka přistoupila poté, co žalobci podali u městského soudu žalobu
proti jejímu rozhodnutí ze dne 24. 5. 2017 o zrušení rozhodnutí o prodloužení jejich registrace.
Tímto rozhodnutím tedy stěžovatelka „jakoby“ uspokojila žalobce, zároveň však ihned
rozhodnutím z dalšího dne takto „obživlé“ opravňující rozhodnutí opět zrušila. Postup
stěžovatelky za popsaných okolností jeví známky účelovosti, konkrétně snahy vyloučit soudní
ochranu práv žalobců. V takové situaci je třeba trvat na velmi důkladném a pečlivém odůvodnění
takto sporného postupu stěžovatelky.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[26] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[27] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá.
[28] Procesně úspěšní žalobci mají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
v podobě odměny právního zástupce za jeden úkon [vyjádření ke kasační stížnosti, srov. §11
odst. 1 písm. d), §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif] . Vzhledem
k tomu, že šlo o úkon zástupce zastupujícího v řízení všech sedm žalobců, má každý žalobce
právo na náhradu odměny za jeden úkon snížené o 20% (§12 odst. 4 advokátního tarifu),
tj. 2.480 Kč. Dále má každý ze žalobců právo na náhradu hotových výdajů ve výši odpovídající
tzv. režijnímu paušálu dle §13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 300 Kč. Celkem tedy mají žalobci
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 19.460 Kč, vzhledem k tomu,
že zástupce žadatelů již v řízení před krajským soudem doložil, že je plátcem DPH, zvyšuje
se tato částka o 21% daň v částce 4.087 Kč a činí celkem 23.547 Kč.
[29] Osobě zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal
v souladu s ustanovením §60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
této osobě neuložil v řízení žádnou povinnost, která by mohla přiznání náhrady nákladů řízení
opodstatnit, ani neshledal okolnosti hodné zvláštního zřetele.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu