ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.47.2018:18
sp. zn. 4 As 47/2018 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) V. H. a b) I. H., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2017, č. j. 097804/2017/KUSK, o kasační stížnosti žalobců
a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2018, č. j. 46 A 165/2017 - 32,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se za st a v uj e .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 16. 2. 2018 kasační stížnost
žalobců (dále jen „stěžovatelé“) směřující proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu
v Praze (dále jen „krajský soud“).
[2] Ke dni podání kasační stížnosti nebyly splněny všechny podmínky řízení. Nejvyšší správní
soud proto stěžovatele usnesením ze dne 28. 2. 2018, č. j. 4 As 47/2018 - 9, vyzval, aby ve lhůtě
15 dnů od jeho doručení uhradil každý z nich soudní poplatek za kasační stížnost
a také, aby předložili buďto plnou moc udělenou jimi advokátovi k zastupování v řízení
o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázali, že mají vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (tedy naplnili podmínku podle
§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelé byli rovněž poučeni o procesních důsledcích nevyhovění těmto
výzvám.
[3] Výše uvedené usnesení bylo stěžovatelům doručováno prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb 2. 3. 2018. Stěžovatelé však toho dne nebyli v místně doručení zastiženi.
Písemnost jim proto byla doručena až následně – stěžovateli a) dne 9. 3. 2018 (pátek),
kdy si ji u doručujícího orgánu vyzvednul, a stěžovatelce b) fikcí dne 12. 3. 2018 (pondělí).
Kasačním soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě soudního poplatku a k prokázání
splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. tedy počala stěžovateli a) plynout dne 10. 3. 2018
(sobota) a uplynula s ohledem na §40 odst. 3 s. ř. s. dne 26. 3. 2018 (pondělí). Stěžovatelce b)
počala tato lhůta plynout dne 13. 3. 2018 (úterý) a uplynula dne 27. 3. 2018 (úterý). Ani jeden
ze stěžovatelů však ve stanovené lhůtě na výzvy soudu nereagoval.
[4] Nejvyšší správní soud předesílá, že ačkoliv stěžovatelé brojí proti témuž usnesení
krajského soudu společnou kasační stížností, každý z nich vystupuje v řízení o ní jako samostatný
účastník, a proto je každý z nich zvlášť povinen zaplatit soudní poplatek (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. srpna 2011, č. j. 1 As 74/2011 - 251).
[5] Podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci
zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
který v §9 odst. 1 stanoví, že: „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[6] Nejvyšší správní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že podle §4 odst. 1 písm. d) zákona
o soudních poplatcích vzniká povinnost zaplatit soudní poplatek společně s podáním kasační
stížnosti, přitom vznikem poplatkové povinnosti je soudní poplatek také splatný (§7 odst. 1
zákona o soudních poplatcích). Lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená usnesením
ze dne 28. 2. 2018, č. j. 4 As 47/2018 - 9, byla pouze lhůtou dodatečnou (náhradní).
[7] Žádný ze stěžovatelů však ani v soudem dodatečně stanovené lhůtě soudní poplatek
za podání kasační stížnosti nezaplatil; a to i přesto, že byli o negativních důsledcích jeho
nezaplacení řádně poučeni. Nebyla tedy splněna základní podmínka k tomu, aby mohlo řízení
o kasační stížnosti proběhnout. Nejvyšší správní soud proto nemohl jinak, než řízení o kasační
stížnosti podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavit.
[8] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelé neodstranili
ani další vadu kasační stížnosti, a to naplnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s.
(přestože k tomu byli usnesením ze dne 28. 2. 2018, č. j. 4 As 47/2018 - 9, vyzváni), Nejvyšší
správní soud nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale podle §47 písm. c) s. ř. s.
za použití §120 téhož zákona. Postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku má totiž přednost před jinými procesními postupy (zde před odmítnutím kasační
stížnosti pro nesplnění jiné podmínky řízení).
[9] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno,
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu