ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.68.2018:18
sp. zn. 4 As 68/2018 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2017, č. j. KÚLK 34210/2017, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2018, č. j. 30 A 118/2017 - 29,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným usnesením
zamítl žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě (výrok II.).
II.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti tomuto usnesení brojí kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení v celém
rozsahu zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Stěžovatel namítá, že v řízení před krajským soudem bylo rozhodováno „bez nařízení
jednání - na základě domněnek soudu a jím uměle konstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému
se žalobce neměl možnost ani jakkoliv vyjádřit (…).“ Je přesvědčený o tom, že žaloba a jeho návrhy
na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem
byly důvodné a tato důvodnost byla krajskému soudu řádně a včas doložena a prokázána
rozhodnými údaji. Z těchto důvodů má stěžovatel za to, že krajský soud svým postupem porušil
čl. 90 Ústavy a §6 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
[4] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel rovněž návrhy na osvobození od soudních
poplatků, na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
III.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že o návrhu stěžovatele na osvobození
od soudních poplatků nebylo nutno rozhodovat, neboť podáním kasační stížnosti proti
procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení
o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené
usnesení, kterým krajský soud zamítl žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, nepochybně takovým procesním rozhodnutím je.
[7] Z právě citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou
ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní
v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení
o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým
typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již výše uvedeno. V daném případě
tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna.
[8] Nejvyšší správní soud i tak vážil, zda je přes právě uvedené ustanovení zástupce
v nynějším řízení o kasační stížnosti nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. Dospěl přitom
k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti a lze z ní seznat,
z jakých skutkových a právních důvodů stěžovatel považuje napadené usnesení krajského soudu
za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání v tom, aby o takto formulované
kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatel v důsledku své neznalosti práva mohl utrpět
jakoukoli újmu. Nejvyšší správní soud tudíž stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti
neustanovil.
[9] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Ze soudního spisu se podává, že stěžovatel podáním ze dne 24. 9. 2017 požádal krajský
soud o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Ke zjištění
důvodnosti těchto návrhů přitom odkázal krajský soud na formuláře, které vyplnil v jiných
řízeních před tímto soudem vedenými. Jelikož krajský soud z úřední činnosti nezjistil žádné
aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry stěžovatele, vyzval jej usnesením ze dne
25. 10. 2017, č. j. 30 A 118/2017 – 22, k vyplnění formuláře o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech (dále jen „formulář“) se stanovením lhůty jednoho měsíce k jeho
předložení a současně stěžovatele poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Usnesení bylo
stěžovateli doručeno fikcí dne 6. 11. 2017. Stěžovatel následně požádal o prodloužení této lhůty
do 31. 1 2018 (resp. do 28. 2. 2018). Krajský soud jeho žádosti vyhověl, lhůtu k předložení
vyplněného formuláře prodloužil do 31. 1. 2018 a opětovně stěžovatele poučil o důsledcích
nesplnění uložené povinnosti. Stěžovatel však vyplněný formulář nezaslal ani v této prodloužené
lhůtě.
[12] K tomu, aby mohl být účastník řízení osvobozen od soudních poplatků je podle
§36 odst. 3 s. ř. s. povinen tvrdit a také doložit, že nemá dostatečné prostředky. Nejvyšší správní
soud ve své judikatuře již vyslovil, že „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud
účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50).
Tuto povinnost však stěžovatel v průběhu řízení před krajským soudem nesplnil.
Přes opakovanou výzvu krajského soudu ke sdělení rozhodných skutečností údaje o svých
poměrech nedoplnil, nemohl je proto ani doložit a prokázat. O následcích své nečinnosti
byl přitom krajským soudem dostatečně poučen. Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud
nepochybil, zamítl-li stěžovatelův návrh na osvobození od soudních poplatků.
[13] Základním předpokladem k tomu, aby soud vyhověl návrhu na ustanovení zástupce podle
§35 odst. 9 věta první s. ř. s. je, aby účastník řízení splňoval předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků; ten však, jak vyplývá z výše uvedeného, v posuzované věci naplněn nebyl.
Krajský soud proto rozhodl správně i o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce. Podmínky
pro vyhovění tomuto návrhu nebyly v řízení před krajským soudem splněny.
[14] Ke stěžovatelově námitce, že krajský soud rozhodl na základě zkresleného skutkového
a právního stavu, respektive na základě domněnek, ke kterým se stěžovatel nemohl vyjádřit
a které jsou v rozporu s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovateli
již vysvětlil (například v rozsudcích ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 Afs 177/2014 – 24, nebo ze dne
30. 11. 2017, č. j. 8 As 225/2017 - 32), že český právní řád soudům neukládá, aby s účastníky
řízení konzultovaly své úvahy. Stěžovatel měl možnost přednést veškerá svá tvrzení a nahlížet
do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené v odůvodnění napadeného usnesení jsou koherentní
a podložené spisovým materiálem.
[15] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku, že o návrzích stěžovatele
na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodl krajský soud bez nařízení
jednání. Jak výše uvedeno, napadené usnesení nebylo rozhodnutím ve věci samé, ale pouze
procesním rozhodnutím, kterým se řízení o žalobě nekončí. Ze zákona přitom neplyne soudu
povinnost před vydáním takového rozhodnutí nařídit jednání (srov. §49 odst. 1 s. ř. s.).
[16] Krajský soud tedy nepochybil, nevyhověl-li stěžovatelovým návrhům na osvobození
od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Nejvyšší správní soud
současně neshledal ani žádná jiná pochybení v řízení vedeném před krajským soudem,
za neopodstatněnou tudíž považoval i námitku, že krajský soud svým postupem porušil čl. 90
Ústavy a §6 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.
V.
[17] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[18] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud přistoupil po provedení nezbytných procesních
úkonů bezodkladně k věcnému projednání kasační stížnosti, neshledal potřebným o tomto
návrhu samostatně rozhodovat.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu