ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.82.2018:37
sp. zn. 4 As 82/2018 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: R. H., zast. Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 4. 2016, č. j. MSK 42662/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2018, č. j. 19 A 10/2016 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Městský úřad v Bílovci rozhodnutím ze dne 16. 2. 2016, č. j. MBC/4198/16/OPR/Hol
3600/2015, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů,
neboť dne 30. 9. 2015 v době kolem 20:42 hod. v katastru obce Bílov na 334,5 km dálnice D1
ve směru na Ostravu v úseku mimo obec řídil osobní automobil Škoda Octavia RZ X, se kterým
překročil povolenou rychlost nejméně o 24 km/h. Za uvedený přestupek prvoinstanční orgán
uložil pokutu ve výši 1.900 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 4. 2016, č. j. MSK 42662/2016, zamítl odvolání
proti prvostupňovému rozhodnutí jako opožděné. Uvedl, že napadené rozhodnutí prvostupňový
orgán doručil zmocněnkyni žalobce do datové schránky dne 22. 2. 2016. Podle žalovaného
uplynula lhůta k podání odvolání dne 8. 3. 2018 s tím, že žalobce předal zásilku s odvoláním
k poštovní přepravě dne 9. 3. 2018.
[3] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 1. 2018, č. j. 19 A 10/2016 - 40, žalobu
proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Konstatoval, že z otisku razítka pošty uvedeného na zásilce
plyne, že zásilka vytvořená prostřednictvím služby DopisOnline byla předána k přepravě dne
9. 3. 2016. V rámci odůvodnění soud odkázal na závěry uvedené v usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2017, č. j. 10 As 20/2017 - 49, věnující se posouzení
právních důsledků využívání služby DopisOnline. Z uvedeného usnesení dovodil, že rozhodující
z hlediska posouzení včasnosti podání je předání vytvořené listinné zásilky k přepravě,
a nikoliv okamžik objednání služby.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
Odmítl závěr krajského soudu, že okamžik podání zásilky ověřovalo razítko uvedené na poštovní
zásilce. Krajský soud nesprávně interpretoval usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 12. 2017, č. j. 10 As 20/2017 - 49, neboť podle stěžovatele z uvedeného
usnesení plyne závěr, že okamžik objednávky služby DopisOnline nelze automaticky spojovat
s okamžikem podání. Na druhou stranu rozšířený senát Nejvyššího správního soudu možnost,
že by objednání služby DopisOnline a podání zásilky k přepravě proběhlo během jednoho dne,
nevyloučil. Žalovaný měl prokázat, že k podání zásilky došlo opožděně, neboť §40 odst. 2
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vychází z toho, že v pochybnostech se považuje lhůta
za zachovanou, dokud se neprokáže opak. Denní razítko na obálce nadto neprokazuje, kdy došlo
k podání zásilky. Stěžovatel službu DopisOnline sjednal dne 7. 3. 2016, a proto mělo v souladu
s podmínkami dané služby k podání dojít dne 8. 3. 2016. Rozhodující je okamžik, kdy se pošta
zavázala k doručení zásilky jejímu adresátu a nikoliv, kdy skutečně začala zásilku přepravovat.
To ostatně potvrzují i poštovní podmínky, podle nichž je okamžikem podání den, kdy je pošta
o poštovní službu požádána, a nikoliv okamžik, kdy je zásilka vytištěna, zkompletována a předána
k přepravě. Stěžovatel měl v poštovní podmínky důvěru a vycházel z nich. Podání zásilky
dne7. 3. 2016 osvědčuje i podací lístek, neboť v opačném případě by stěžovateli pošta podací
lístek s uvedeným datem vůbec nevydala. Případná chyba na podacím lístku nemůže jít k tíži
odesílatele. Stěžovatel zdůraznil, že mu podací lístek byl vygenerován až s určitým časovým
odstupem, přičemž v průběhu dané doby vzhledem k tomu, že se jedná o automatizované úkony,
mohla pošta bez problémů stihnout zásilku zkompletovat a předat k přepravě. S odkazem
na rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatel namítl, že případné technické obtíže na straně pošty
nemohou jít k jeho tíži. Stěžovatel nic nezanedbal, a přesto žalovaný odvolání posoudil
jako opožděné. Překvapivý je závěr krajského soudu i z toho důvodu, že doposud býval podací
lístek považován za důkaz o datu podání. Vycházet toliko z denního razítka uvedeného na obálce
nepostačovalo. Stěžovatel namítl, že navíc není legitimního důvodu činit rozdíly mezi podacím
lístkem a doručenkou, která je považována za veřejnou listinu. Podle stěžovatele krajský soud
i žalovaný otázku dodržení lhůty chápou příliš formalisticky. Neexistuje ani legitimní důvod
rozlišovat mezi listinným podáním a podáním při využití „hybridního“ elektronického podání.
K podání došlo okamžikem, kdy se pošta zavázala odvolání doručit, tedy při uzavření smlouvy
na službu DopisOnline. Stěžovatel svou povinnost splnil v zákonné lhůtě, neboť své podání
poště předal v předposlední den lhůty, tj. 7. 3. 2016. Nejvyššímu správnímu soudu
proto stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[5] Žalovaný se kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud konstatuje ve shodě s krajským soudem a žalovaným, že stěžovatel
odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí podal opožděně. Nejvyšší správní soud, vázán závěry
z usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 12. 2017, č. j. 10 As 20/2017 - 49, dospěl k závěru,
že stěžovatelova zásilka obsahující odvolání byla předána k přepravě až dne 9. 3. 2016,
což osvědčuje otisk razítka uvedený na zásilce. Podle Nejvyššího správního soudu
nelze za podání zásilky k přepravě ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu chápat
okamžik, kdy byla objednána služba DopisOnline, jak se mylně domnívá stěžovatel. Tento závěr
Nejvyšší správní soud detailně vysvětlil v již uvedeném usnesení rozšířeného senátu,
na které proto v podrobnostech odkazuje. Jakkoliv tedy stěžovatel namítal, že okamžikem podání
byl okamžik objednání služby DopisOnline, tj. 7. 3. 2016, nemohl Nejvyšší správní soud
této námitce přisvědčit.
[9] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s názorem, že pokud si stěžovatel službu
DopisOnline objednal dne 7. 3. 2016, mělo podle poštovních podmínek dojít k odeslání zásilky
nejpozději dne 8. 3. 2016, a nikoliv až dne 9. 3. 2018. V již uvedeném usnesení rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu konstatoval, že veřejnoprávní následky má až předání zásilky
k přepravě. Smluvní závazky vzniklé mezi stěžovatelem a Českou poštou s. p. až do okamžiku
předání k přepravě nemají pro nyní rozhodovanou věc relevanci. Bylo na vůli stěžovatele,
že využil služby DopisOnline a splnění závazku ze služby DopisOnline až do okamžiku podání
zásilky mají výlučně soukromoprávní charakter bez veřejnoprávních následků rozhodných
pro projednávanou věc. Okamžik předání zásilky podle Nejvyššího správního soudu osvědčuje
otisk razítka na zásilce.
[10] Stěžovatel dále namítal, že okamžik podání zásilky nebyl zřejmý a že vzniklé pochybnosti
měly jít v jeho prospěch. Nadto podle stěžovatele okamžik podání osvědčuje i podací lístek
přiložený k žalobě. S tímto názorem Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Ve vztahu k žalovanému
se jedná o námitku mimoběžnou, neboť žalovaný oprávněně neměl důvod se domnívat, že otisk
razítka uvedený na obálce s datem podání 9. 3. 2016 je v nesouladu s okamžikem podání zásilky,
jak se domáhá stěžovatel. Jestliže během odvolacího řízení tato námitka nebyla vznesena
a u žalovaného samého neexistovaly žádné relevantní důvody pro pochybnosti o správnosti údaje
na otisku razítka, správně proto odvolací orgán rozhodl o tom, že je podání opožděné. Námitku,
že došlo k nesouladu mezi dnem podání odvolání a dnem, který byl vyznačen na zásilce, byl
povinen k žalobní námitce jako první řešit až krajský soud, který se však s danou námitkou
vypořádal zákonně. Podle Nejvyššího správního soudu totiž stěžovatel v rámci žalobního řízení
nijak nezpochybnil, že by datum uvedené na zásilce neodpovídalo datu jejího podání. Krajskému
soudu sice předložil podací lístek, nicméně ten nijak neosvědčuje okamžik předání dané zásilky
k přepravě. Ve skutečnosti je totiž tento podací lístek způsobilý prokázat jen okamžik objednání
služby DopisOnline. Závěru, že se podací lístek vztahuje k objednávce služby DopisOnline,
svědčí mj. skutečnost, že je v jeho rámci obsaženo i číslo objednávky samotné. V takové situaci
tedy stěžovatel nijak nezpochybnil, že by k předání zásilky k přepravě došlo až dne 9. 3. 2016.
V takovém případě je proto potřeba vyjít z toho, že otisk razítka na zásilce pravidelně osvědčuje
den předání zásilky k přepravě, ledaže by byl prokázán opak. Jestliže stěžovatel nepředložil žádný
důkaz, který by byl schopen tento závěr vyvrátit, setrval Nejvyšší správní soud na závěru,
že zásilka byla předána k přepravě ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu dne 9. 3. 2016.
Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, pokud by Česká pošta s. p. nedodržela
obchodní podmínky služby DopisOnline a s přípravou celé zásilky se opozdila. Tato služba
představuje až do okamžiku předání k přepravě vztah soukromoprávní bez veřejnoprávní
relevance. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že si způsob komunikace se správními
orgány přes službu DopisOnline stěžovatel zvolil sám a dobrovolně, a to i přes skutečnost,
že jeho tehdejší zmocněnkyně měla zřízenou datovou schránku, jejíž využití mohlo nepochybně
přispět k včasnému (bezproblémovému) podání odvolání.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 věty první s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší
a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu