ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.169.2018:31
sp. zn. 4 Azs 169/2018 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: R. A., zast. JUDr. Václavem
Liksomerem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 1, Kralovice, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 9. 2017, č. j. OAM-129/LE-LE05-LE05-2017, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2018, č. j. 60 Az 62/2017 - 141,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2018, č. j. 60 Az 62/2017 - 141,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Václavu Liksomerovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti
ve výši 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle §25
písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) zastavil řízení ve věci
žalobcovy opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany; posoudil ji jako nepřípustnou podle
§10a písm. e) zákona o azylu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který řízení
o ní shora uvedeným usnesením zastavil. Shledal, že žalobce dne 26. 12. 2017 opustil Pobytové
středisko Havířov. Zde byl jako žadatel o mezinárodní ochranu evidován s poslední známou
adresou pobytu; jiné místo jeho pobytu na území nebylo známo. Krajský soud tudíž dovodil
naplnění podmínek vyplývajících z §33 písm. b) zákona o azylu ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti usnesení krajského soudu kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá zásadní právní pochybení soudu mající dopad
do hmotněprávního postavení žalobce, z čehož dovozuje přijatelnost kasační stížnosti. Poukazuje
na skutečnost, že krajský soud za účelem zjištění stěžovatelova pobytu učinil pouze nahlédnutí
do informačního systému AZYL II. V této souvislosti upozornil na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 8 Azs 26/2009 - 45, z něhož vyplývá pro soud povinnost
učinit ke zjištění pobytu žadatele o azyl větší úsilí, zejména dotazem u příslušných správních
orgánů, jež mají vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl. To však v daném případě krajský
soud neučinil, nedotázal se ani žalovaného, ani Ředitelství služby cizinecké policie a nevyvinul
ani žádnou další aktivitu za účelem zjištění místa stěžovatelova pobytu. Nebyly proto splněny
zákonné podmínky pro zastavení řízení.
IV.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení
krajského soudu, které považuje za souladné s právními předpisy a popírá oprávněnost
kasační stížnosti. Stěžovatelovy námitky považuje za nedůvodné a tvrzení o nedostatečně
zjištěném skutkovém stavu věci ohledně místa stěžovatelova pobytu pokládá za irelevantní.
Má za to, že krajský soud vyvinul dostatečné úsilí a postupoval v mezích své úřední činnosti.
Dotazem u žalovaného by totiž krajský soud zjistil stejné skutečnosti, jako zjistil sám z vlastní
úřední činnosti, tedy krajský soud postupoval v souladu se zásadou procesní ekonomie. Žalovaný
proto navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.
V.
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že v řízení před krajským
soudem došlo k procesním vadám, které odůvodňují přijatelnost kasační stížnosti.
Toto pochybení krajského soudu totiž mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Z obsahu soudního spisu se podává, že krajský soud stěžovateli usnesením ze dne
2. 10. 2017, č. j. 60 Az 62/2017 - 16 (dále jen „usnesení ze dne 2. 10. 2017“), ustanovil pro řízení
o žalobě zástupcem JUDr. Václava Liksomera, advokáta a prostřednictvím tohoto zástupce
jej vyzval k doplnění blanketní žaloby. Podáním ze dne 25. 10. 2017 stěžovatel uplatnil námitky
proti uvedenému usnesení, vydanému asistentkou soudce a žádal o ustanovení zástupce
Mgr. Ing. Jakuba Backy, který je s věcí již seznámen a pravidelně dojíždí do zařízení pro zajištění
cizinců. Na to krajský soud usnesením ze dne 22. 11. 2017, č. j. 60 Az 62/2017 - 101 (dále
jen „usnesení ze dne 22. 11. 2017“) usnesení o ustanovení zástupce napadené námitkami potvrdil.
Toto posledně uvedené usnesení doručoval stěžovateli do Pobytového střediska Havířov,
kde bylo dne 11. 12. 2017 uloženo k vyzvednutí pro stěžovatele. Ten si zásilku v úložní době
nevyzvedl a protože ji nebylo možno po uplynutí této doby vložit do schránky adresáta,
byla zásilka vrácena krajskému soudu. Na to krajský soud z informačního systému AZYL II
zjistil, že stěžovatel dne 27. 12. 2017 opustil pobytové středisko Havířov (viz úřední záznam
na č. l. 138 spisu). Posléze usnesením ze dne 24. 4. 2018, č. j. 60 Az 62/2017 - 139, ustanovil
stěžovateli opatrovníka, Mgr. Lukáše Hegnera, advokáta. Tento postup odůvodnil skutečností,
že zásilka obsahující usnesení ze dne 22. 11. 2017 se soudu vrátila se sdělením, že adresát
se v místě doručení nezdržuje a že dle informačního systému AZYL II stěžovatel odešel
dne 26. 12. 2017 z Pobytového střediska Havířov (podle úředního záznamu na č. l. 138 spisu
odešel dne 27. 12. 2017 – poznámka kasačního soudu) a jeho jiný pobyt není znám.
Na to již krajský soud rozhodl napadeným usnesením o zastavení řízení.
[10] Podle §33 písm. b) zákona o azylu, [s]oud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
[11] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v projednávané věci je přezkoumáváno usnesení
o zastavení řízení z důvodu nemožnosti zjištění místa pobytu žadatele o udělení mezinárodní
ochrany podle §33 písm. b) zákona o azylu. Napadené usnesení může být proto přezkoumáváno
právě a pouze z hlediska možnosti, či nemožnosti zjištění místa pobytu stěžovatele krajským
soudem.
[12] Nejvyšší správní soud již v řadě svých rozhodnutí formuloval požadavek, aby soudy
při zjišťování pobytu žadatele vyvinuly patřičné úsilí, tedy aby jejich postup nebyl ryze
formální. V rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 - 58, přitom shledal, že „[r]ozhodnou
skutečností pro aplikaci §33 zákona o azylu a pro zastavení řízení však není neznalost místa pobytu
stěžovatele, ale nemožnost zjištění místa pobytu žadatele o udělení azylu, která předpokládá vyvinutí
určitého intenzivního úsilí ke zjištění místa pobytu, jež ovšem nepřineslo žádoucí, resp. vůbec žádný výsledek.“
Pokud i přes toto úsilí zůstane pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu
výše citovaného ustanovení zastavit. Uvedené požadavky jsou na krajský soud kladeny
proto, že v případě zastavení řízení krajský soud neprojednává žalobu věcně. Aby bylo zachováno
právo žalobce na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), je tudíž krajský
soud povinen vynaložit patřičné úsilí směřující ke zjištění místa pobytu žalobce, aby bylo zřejmé,
že je zjistit nelze.
[13] Uvedeným způsobem však krajský soud při zjišťování aktuálního pobytu
stěžovatele nepostupoval. Jak uvedeno v odst. [9], krajský soud učinil zjištění o místě
stěžovatelova posledního pobytu toliko nahlédnutím do databáze AZYL II. Uvedené zjištění
je však samo o sobě zcela nedostatečné pro následný závěr o tom, že stěžovatelův pobyt
není znám.
[14] Jak totiž vyplývá z ustálené judikatury kasačního soudu, v případech, kdy soud ověřuje
údaje o místě pobytu žadatele o mezinárodní ochranu, je na místě učinit dotazy přinejmenším
dotazem u žalovaného a také u Ředitelství služby cizinecké policie, neboť se jedná o dva
evidenční orgány, které mají podle zákona o azylu vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl
(srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 8 Azs 26/2009 - 45).
Taková zjištění krajský soud neučinil a žádného z uvedených správních orgánů se na místo
stěžovatelova pobytu nedotázal.
[15] V souzené věci nadto neučinil krajský soud dotaz ani u ustanoveného zástupce,
a to přesto, že měl povědomost o tom, že tento zástupce je ve věci aktivní, a lze tak důvodně
předpokládat, že může mít o místě stěžovatelova pobytu aktuální informace. Zástupce
JUDr. Václav Liksomer přitom poté, co byl usnesením ze dne 2. 10. 2017 ustanoven a téhož dne
též vyzván (usnesením č. j. 60 Az 62/2017 - 19) k doplnění žaloby a odstranění jejích vad,
požádal soud o prodloužení lhůty ke splnění mu uložených povinností, a to mimo jiné
s odůvodněním, že je nezbytné uskutečnit poradu se stěžovatelem v Zařízení pro zajištění cizinců
Balková (viz č. l. 25 spisu krajského soudu). S tímto zástupcem ostatně krajský soud následně
komunikoval, neboť mu doručoval přípis ze dne 10. 10. 2017 (č. l. 32 spisu), jímž jej informoval
o prodloužení lhůty ke splnění uložených povinností. Následně tento zástupce učinil doplnění
a opravu žaloby (dne 18. 10. 2017, č. l. 37 spisu). S ohledem na právě uvedené tudíž bylo na místě
učinit v případě pochybností o místě stěžovatelova pobytu dotaz též u tohoto zástupce. Krajský
soud tedy pochybil, nevyžádal-li si ani od stěžovatelova zástupce informaci o místě jeho pobytu,
a to aniž měl poznatek, že tento zástupce není se stěžovatelem v žádném kontaktu.
[16] Ze všech výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský
soud svým postupem, jímž opomněl učinit dostatek zjištění o místě aktuálního stěžovatelova
pobytu za předpokladu, že hodlal řízení o žalobě zastavit podle §33 písm. b) zákona o azylu
ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zatížil řízení vadou, která měla vliv na hmotněprávní postavení
stěžovatele, tj. byl mu upřen přístup k soudní ochraně.
[17] Nejvyšší správní soud nad rámec potřebného odůvodnění doplňuje, že krajský soud
zjevně učinil nesprávný úsudek o tom, že usnesení ze dne 22. 11. 2017, jímž potvrdil předchozí
usnesení ze dne 2. 10. 2017 o ustanovení zástupce, stěžovateli nebylo řádně doručeno, byť tento
závěr vyplývá pouze nepřímo z postupu krajského soudu, spočívajícího v ustanovení opatrovníka
stěžovateli podle §29 odst. 3 o. s. ř. Usnesení ze dne 22. 11. 2017 krajský soud doručoval
stěžovateli nejprve do Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty (kam byl podle vlastního
vyjádření přemístěn ze zařízení v Balkové). Zásilka se vrátila jako nevyzvednutá po uplynutí
úložní doby z důvodu, že adresát je v místě doručení neznámý. Na to doručoval krajský soud
zásilku do Pobytového střediska Havířov. Zde také byla zásilka dne 11. 12. 2017 uložena
a stěžovateli bylo její uložení oznámeno. Úložní doba poté uplynula 21. 12. 2017. V této době
podle následného zjištění krajského soudu z databáze AZYL II stěžovatel měl jako místo pobytu
evidováno uvedené pobytové středisko. Tudíž zásilka obsahující usnesení ze dne 22. 11. 2017
byla řádně doručena a usnesení nabylo právní moci. Zástupcem stěžovatele tak byl na základě
pravomocného usnesení ustanoven nynější zástupce JUDr. Václav Liksomer, advokát. Ostatně
i soud následně s tímto zástupcem jednal a kasační stížností napadené usnesení mu doručoval.
Předchozí ustanovení opatrovníka se tak ve světle právě uvedených skutečností jeví
jako nadbytečné.
VI.
[18] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto napadené
usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). Učiní v souladu s výše uvedeným všechny potřebné kroky ke zjištění
stěžovatelova aktuálního pobytu, a teprve podle výsledků těchto zjištění opětovně rozhodne.
[19] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[20] Stěžovateli byl již v řízení o žalobě ustanoven advokát JUDr. Václav Liksomer, který
v souladu s §35 odst. 9 s. ř. s. zastupuje stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti. Jeho odměnu
a náhradu hotových výdajů dle téhož zákonného ustanovení hradí stát. Ustanovený zástupce
učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní pomoci spočívající v sepisu doplnění kasační
stížnosti, za což mu náleží podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), mimosmluvní
odměna ve výši 3.100 Kč [§9 odst. 4 písm. d), ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu],
která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Celkem tedy byla stěžovateli přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3.400 Kč, která
bude ustanovenému zástupci stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu