ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.178.2018:29
sp. zn. 4 Azs 178/2018 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. H. C., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3,
Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2017, č. j. MV-101108-4/SO-2015, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2018, č. j. 30 A 123/2017 -
54,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který bude vyplacen k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního
stupně“), rozhodnutím ze dne 6. 5. 2015, č. j. OAM-6123-10/DP-2015, zastavilo podle
§66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání osoby samostatně výdělečně činné.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen
„krajský soud“), který ji shora specifikovaným rozsudkem zamítl.
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 28. 5. 2018 blanketní
kasační stížnost.
[5] Nejvyšší správní soud jej proto ve výroku III. usnesení ze dne 7. 6. 2018,
č. j. 4 Azs 178/2018 - 8, vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost ze dne 28. 5. 2018 o důvody, pro které napadá rozsudek krajského soudu,
a uvedl, co navrhuje (petit). Rovněž jej poučil, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě
doplněna, soud ji odmítne podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona.
[6] Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno do datové schránky dne 8. 6. 2018 (pátek).
Lhůta k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s.
uplynula dne 9. 7. 2018 (pondělí). Stěžovatel však na výzvu k doplnění kasační stížnosti
nereagoval. Kasační stížnost tudíž stále nesplňuje náležitosti stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §103 odst. 1 téhož zákona.
[7] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě
může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.
[8] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[9] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu neodstraní, nelze v řízení pokračovat a soud
kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003,
č. j. 2 Ads 29/2003 - 40). Stejně tak je tomu i v nyní posuzované věci. Stěžovatel neuvedl
nic konkrétního proti postupu či rozsudku krajského soudu a přes výzvu Nejvyššího správního
soudu kasační stížnost v zákonné lhůtě nedoplnil. Takto formulovanou kasační stížnost považuje
kasační soud za nedostačující ve smyslu požadavků vyplývajících z §106 odst. 1 s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona odmítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
[12] Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost se opírá o ustanovení
§10 odst. 3 větu třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož „byl-li návrh
na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.“ Tento soudní
poplatek bude vyplacen žalobci k rukám jeho zástupce z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu