ECLI:CZ:NSS:2018:5.ADS.160.2017:38
sp. zn. 5 Ads 160/2017 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr.
Hynkem Gajou, advokátem, se sídlem Sevastopolská 4, Brno proti žalovanému: Ministerstvo
práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2017, č. j. 41 A 82/2016 -
28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Hynkovi Gajovi, advokátovi, se sídlem
Sevastopolská 4, Brno, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů v celkové výši 1573 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 5. 2017, č. j. 41 A 82/2016 - 28, odmítl žalobu,
kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2016, č. j. MPSV-
2016/203145-921, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce
České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 28. 6. 2016, č. j. 9876/2016/KUR, jímž
byl žalobci ode dne 1. 4. 2016 odejmut doplatek na bydlení. Krajský soud dále rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a přiznal ustanovenému zástupci
Mgr. Hynkovi Gajovi odměnu ve výši 2600 Kč.
[2] V odůvodnění usnesení krajský soud konstatoval, že podle §72 odst. 1, věty první,
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), lze žalobu podat do dvou měsíců
poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným
zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle §72 odst. 4 s. ř. s.
zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci
doručeno dne 6. 10. 2016. Posledním dnem lhůty pro podání žaloby tak bylo datum 6. 12. 2016,
žaloba však byla podána k poštovní přepravě až dne 14. 12. 2016, a krajský soud ji proto odmítl
pro opožděnost.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst 1 písm. e) s. ř. s., neboť krajský soud zcela jednoznačně
neprokázal, že žaloba byla podána opožděně. Dle mínění stěžovatele byla žaloba krajskému
soudu podána včas, neboť rozhodnutí žalovaného nebylo vypraveno poštovní zásilkou X, z jejíž
doručenky vycházel krajský soud, nýbrž poštovní zásilkou X. Z d oručené obálky a z detailní
informace doručovatele k zásilce X vyplývá, že tato zásilka obsahující žalobou napadené
rozhodnutí žalovaného byla připravena k vyzvednutí dne 31. 10. 2016 a lhůta k jejímu uložení
uplynula dne 10. 11. 2016. Lhůta k podání žaloby tak stěžovateli uplynula až dne 10. 1. 2017,
přičemž žaloba byla dána k poštovní přepravě již dne 14. 12. 2016 a krajskému soudu byla
doručena dne 16. 12. 2016. Krajský soud podle stěžovatele pochybil, když jednostranně vycházel
ze spisu žalovaného a nevyžádal si od žalobce originál poštovní obálky, ve které mu údajně mělo
být doručeno rozhodnutí žalovaného. Z originálu obálky je dle stěžovatele zcela zřejmé, že údaje
na doručence (obsah zásilky), byly žalovaným vyplňovány teprve až poté, co se mu doručenka
vrátila. Tato skutečnost je na první pohled zcela patrná ze samopropisovací plochy nacházející se
pod oddělenou doručenkou. Zatímco na levé straně jsou na první pohled patrné údaje vyplněné
poštovní doručovatelkou, na pravé straně chybí údaje o obsahu zásilky. Z toho lze dovodit,
že byly žalovaným vyplňovány až dodatečně po vrácení doručenky. Tento postup vedl nebo mohl
vést k vyplnění jiného obsahu zásilky na příslušnou doručenku, než jaká byla ve skutečnosti
doručována. Stěžovatel má za to, že žalovaný ve snaze mu nezákonným způsobem zkrátit
zákonnou lhůtu pro podání žaloby nevyplnil na doručence obálky správně údaje o jejím obsahu.
Stěžovatel v této souvislosti odkázal na vyrozumění policie ČR ze dne 14. 7. 2014, č. j. KRPB-
129982-9/ČJ-2014-060313-KOT, ze kterého podle něj vyplývá, že v minulosti docházelo
ze strany žalovaného k manipulaci se zásilkami adresovanými stěžovateli. Stěžovatel dodal,
že pokud v žalobě žádal o prominutí zmeškání lhůty ze zdravotních důvodů, činil tak pouze
z procesní opatrnosti.
[4] Stěžovatel dále namítl nesprávnou výši odměny ustanoveného zástupce. Krajský soud
správně zjistil, že ustanovený advokát je plátcem DPH, ve výsledné částce odměny ustanoveného
advokáta však tuto skutečnost nezohlednil. Krajský soud pochybil rovněž tím, že o odměně
ustanoveného zástupce rozhodl přímo v napadeném usnesení a znemožnil tak ustanovenému
zástupci doložit a prokázat všechny jím provedené úkony právní služby; ustanovenému zástupci
tak nebyla přiznána odměna za další poradu s klientem, náhrada za promeškaný čas a hotové
výdaje v souvislosti s cestou za klientem z Brna do Kuřimi a zpět.
[5] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil,
věc mu vrátil k dalšímu řízení a stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadené usnesení
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[8] Zdejší soud zdůrazňuje, že kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu, jímž byla
žaloba v předmětné věci odmítnuta pro opožděnost. Žaloba tedy nebyla krajským soudem
meritorně posuzována. V souladu se svou ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003 - 38, rozsudek ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, či rozsudek ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65) se tak soud mohl
v návaznosti na kasační argumentaci zabývat pouze tím, zda je rozhodnutí krajského soudu
o odmítnutí žaloby v souladu se zákonem [viz §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[9] Podle §71 odst. 1 písm. a) s. ř. s. musí žaloba obsahovat označení napadeného
rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení.
[10] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě
podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
[11] Ze soudního spisu zdejší soud zjistil, že žaloba byla podána k poštovní přepravě dne
14. 12. 2016, tuto skutečnost stěžovatel ani nerozporuje. Stěžovatel přitom v žalobě neuvedl den,
kdy mu bylo napadené rozhodnutí doručeno. Usnesením krajského soudu ze dne 23. 1. 2017,
č. j. 41 A 82/2016 – 5, byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven
zástupce, Mgr. Hynek Gaja, advokát. Současně byl stěžovatel tímto usnesením vyzván, aby
ve stanovené lhůtě odstranil vady žaloby, mj. aby označil den, kdy mu bylo doručeno žalobou
napadené rozhodnutí. Stěžovatel žalobu doplnil prostřednictvím ustanoveného zástupce dne
23. 2. 2017. Pokud jde o označení dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí žalovaného, uvedl,
že z důvodu neuspokojivého zdravotního stavu si ani není jist okamžikem, kdy si zásilku
s předmětným rozhodnutím převzal. A dále uvedl, že ze sledování zásilky X vyplývá, že při
pokusu o doručení této zásilky dne 26. 9. 2016 nebyl zastižen, zásilka byla uložena u
provozovatele poštovních služeb do dne 6. 10. 2016 a dne 7. 10. 2016 byla dle záznamu
provozovatele poštovních služeb dodána do poštovní schránky stěžovatele. K uvedenému
stěžovatel předložil výpis o sledování zásilky X.
[12] Krajský soud si vyžádal od žalovaného správní spis, z jehož obsahu zjistil, že podle
připojené doručenky bylo rozhodnutí žalovaného připraveno k vyzvednutí dne 26. 9. 2016 a lhůta
k jejímu uložení (10. den) uplynula 6. 10. 2016. Stěžovatel namítal, že krajský soud pochybil,
jestliže jednostranně vycházel ze správního spisu a nevyžádal si od něj originál poštovní obálky,
ve které mu údajně mělo být rozhodnutí žalovaného doručeno. Tato námitka není důvodná.
[13] Včasnost žaloby je jednou z nutných podmínek věcné projednatelnosti žaloby. Jak
vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 4. 2013, č. j. 6 As 55/2012 – 51, soud musí
skutečnosti rozhodné pro závěr o včasnosti nebo opožděnosti žaloby zkoumat vždy z úřední
povinnosti. V tomto rozsudku dále zdejší soud uvedl, že „žalobce ani žalovaný tedy nenesou přímo
důkazní břemeno ohledně prokázání včasnosti, respektive opožděnosti žaloby; tuto otázku musí primárně
posuzovat sám soud, a to i nad rámec tvrzení účastníků podle skutečného stavu“.
[14] Jak bylo shora uvedeno, stěžovatel v žalobě neuvedl s jistotou den, kdy mu bylo doručeno
žalobou napadené rozhodnutí, krajský soud si proto vyžádal správní spis, ze kterého zjistil
skutečnosti rozhodné pro posouzení včasnosti žaloby.
[15] Nejvyšší správní soud si správní spis rovněž vyžádal a ověřil z něj, že rozhodnutí
žalovaného č. j. MPSV-2016/203145-921, bylo vydáno dne 22. 9. 2016, vypraveno bylo dne
23. 9. 2016. K rozhodnutí žalovaného je připojen originál doručenky, která je řádně vyplněna
a osvědčuje skutečnost, že stěžovatel byl poučen a vyzván k vyzvednutí zásilky, přičemž zásilka
obsahující písemnost č. j. MPSV-2016/203145-921 byla připravena k vyzvednutí dne 26. 9. 2016,
fikce doručení tak nastala uplynutím 10 dnů, tedy 6. 10. 2016. Dne 7. 10. 2016 byla zásilka
vhozena do schránky stěžovatele, nutno ale podotknout, že vhození nemá žádný právní účinek.
Ode dne 6. 10. 2016 běžela zákonná dvouměsíční lhůta k podání žaloby, která marně uplynula
dne 6. 12. 2016. Stěžovatel podal žalobu k poštovní přepravě až dne 14. 12. 2016, a krajský soud
proto dospěl ke správnému závěru, že byla podána opožděně. Nejvyšší správní soud
poznamenává, že krajský soud neměl důvodu pochybovat o pravdivosti údajů na předmětné
doručence, neboť zjištěné skutečnosti nebyly v rozporu s tvrzením v žalobě. Nebylo proto nutné
vyžadovat od stěžovatele předložení originálu poštovní obálky, ve které mu mělo být rozhodnutí
žalovaného doručeno. K takovému postupu nebyl důvod a krajský soud nepochybil, jestliže
vycházel z obsahu správního spisu.
[16] Jak Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně vyložil, doručenka zakládá vyvratitelnou
domněnku správnosti údajů na ní uvedených. Ke zpochybnění údajů vyplývajících z doručenky
musí adresát rozhodnutí předestřít jinou, avšak srovnatelně pravděpodobnou verzi reality
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 65/2009 – 61).
To se v projednávané věci nestalo. Stěžovatel v kasační stížnosti oproti žalobě nově tvrdí,
že rozhodnutí žalovaného mu bylo doručeno nikoli poštovní zásilkou X, z jejíž doručenky
vycházel krajský soud, ale poštovní zásilkou X, která byla připravena k vyzvednutí dne
31. 10. 2016 a fikce doručení u ní nastala dne 10. 11. 2016, tedy žaloba byla podána včas. Nejvyšší
správní soud musí tato tvrzení odmítnout jako zcela nepodložená. Stěžovatel k uvedeným
tvrzením sice předložil kopii obálky poštovní zásilky X spolu s informací o sledování této zásilky
systémem Sledování zásilek, tyto listiny ale nevypovídají nic o tom, co bylo obsahem obálky
poštovní zásilky X, tedy jaká písemnost byla obálkou doručována. Předložené listiny tedy
neprokazují tvrzení stěžovatele o doručení rozhodnutí žalovaného zásilkou X a nemohou
zpochybnit závěry krajského soudu o doručení rozhodnutí fikcí dne 6. 10. 2016 a o opožděnosti
žaloby.
[17] Jako nepodloženou a spekulativní musí Nejvyšší správní soud odmítnout rovněž námitku
stěžovatele, že údaje o obsahu zásilky X byly žalovaným na doručence vyplňovány dodatečně
poté, co se mu doručenka vrátila zpět. Stěžovatel argumentuje tím, že údaje o obsahu zásilky
absentují na obálce, přestože doručenka je samopropisovací a údaje vyplněné na doručenku
poštovní doručovatelkou na obálce jsou.
[18] Jak bylo konstatováno výše, předmětná doručenka byla řádně vyplněna, obsahovala
nezbytné údaje o odesílateli, adresátovi a označení doručované písemnosti číslem jednacím;
uvedené údaje byly na doručenku evidentně vytištěny za použití tiskárny (zřejmě inkoustové,
resp. laserové), nikoli např. psacím strojem či rukou, proto nedošlo k jejich propsání na obálku
přes samopropisovací doručenku. Naopak ručně psaný text, při kterém dochází k potřebnému
tlaku na samopropisovací papír, se na obálku pod doručenkou propsal. Spekulace stěžovatele,
že údaje na doručence byly žalovaným dopsány dodatečně, jsou tedy zcela scestné a nepodložené.
Ze stěžovatelem předloženého vyrozumění oznamovatele Policií ČR ze dne 14. 7. 2014 vyplývá
pouze to, že na základě trestního oznámení stěžovatele bylo policejním orgánem zjištěno,
že pracovnice Úřadu práce, kontaktního pracoviště v Kuřimi v souladu s věstníkem České
pošty prověřily správnost obsahu zásilky adresované stěžovateli. Nelze proto na základě
tohoto vyrozumění přisvědčit stěžovateli, že žalovaný v minulosti manipuloval se zásilkami
adresovanými stěžovateli, a to dokonce tak, že by měnil obsah zásilky v průběhu úložní doby.
[19] Stěžovatel dále vznesl námitky proti výši odměny za zastupování a náhrady hotových
výdajů, jež byla přiznána ustanovenému zástupci v řízení o žalobě. Nejvyšší správní soud
se nejprve zabýval přípustností této stížní námitky. Podle §104 odst. 2 s. ř. s. je kasační
stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, nepřípustná. Předmětnou otázkou
se zabýval již rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 6. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2007 – 5, z něhož vyplývá, že zákon nepřipouští kasační stížnost, je-li jejím jediným
důvodem napadení výroku o nákladech řízení. V projednávané věci se stěžovatel nedomáhal
soudního přezkumu jen ve vztahu k výroku o nákladech řízení; jeho stížní námitka směřující proti
výroku o nákladech řízení je proto přípustná. Nejvyšší správní soud se zabýval důvodností této
námitky.
[20] Pokud jde o námitku nepřiznání částky odpovídající dani z přidané hodnoty, Nejvyšší
správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že krajský soud tuto věc již napravil, když opravným
usnesením č. j. 41 A 82/2016 – 34, ze dne 16. 6. 2017, navýšil odměnu určenou ustanovenému
zástupci o sazbu 21 % DPH, tj. o částku 546 Kč, celkem tedy byla ustanovenému zástupci
opravným usnesením přiznána odměna 3146 Kč. Podle připojené doručenky bylo opravné
usnesení doručeno ustanovenému zástupci dne 21. 6. 2017.
[21] Dále měl krajský soud pochybit tím, že odměně ustanoveného zástupce rozhodl přímo
v usnesení, kterým žalobu odmítl a ustanovenému zástupci tak znemožnil doložit a prokázat
provedené úkony a nepřiznal mu tak odměnu za provedený úkon právní služby a náhradu
za promeškaný čas a cestovné.
[22] Dle §61 odst. 1 s. ř. s. rozhodne soud o povinnosti nahradit náklady řízení zpravidla
v rozsudku nebo usnesení, jímž se řízení končí. K výrokům o nákladech řízení patří také výrok
o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce, neboť tyto náklady hradí stát.
Pokud krajský soud rozhodl o nákladech řízení včetně odměny ustanoveného zástupce
v usnesení, kterým žalobu odmítl pro opožděnost, nepochybil, neboť mu to umožňuje zákon.
Ze soudního spisu pak vyplývá, že ustanovený zástupce, ač mu v tom nic nebránilo, nepředložil
soudu vyúčtování učiněných úkonů ke dni rozhodnutí krajského soudu, kterým rozhodl jak
o odmítnutí žaloby, tak o nákladech řízení (soud je přitom oprávněn rozhodnout o nákladech
řízení i bez návrhu). Krajský soud proto správně rozhodl podle obsahu soudního spisu
a ustanovenému zástupci přiznal odměnu za dva úkony právní služby a režijní paušál s tím
spojený. Nejvyšší správní soud v postupu krajského soudu neshledal pochybení.
[23] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[24] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle
§60 odst. 1 a 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení; žalovanému náhrada nákladů nenáleží. Ustanovenému zástupci
Nejvyšší správní soud přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby,
a to podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za tento úkon
mu náleží odměna ve výši 1000 Kč (§7 bod 3 ve spojení s §9 odst. 2 advokátního tarifu)
a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem
1300 Kč. Ustanovený zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznaná
odměna mu proto byla navýšena o sazbu této daně ve výši 21 % na výslednou částku 1573 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu