ECLI:CZ:NSS:2018:5.ADS.63.2018:34
sp. zn. 5 Ads 63/2018 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: S. K., zastoupena
JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem Boženy Němcové 70, Kadaň, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
29. 12. 2017, č. j. 78 Ad 28/2017 - 29, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2017, č. j. MPSV-2017/154225-916, žalovaný (dále jen
„stěžovatel“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky -
krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Most, ze dne 29. 6. 2017,
č. j. 119978/2017/MOS, jímž byl žalobkyni přiznán doplatek na bydlení ve výši 1411 Kč měsíčně
od května 2017 podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v relevantním znění
(dále jen „zákon o hmotné nouzi“).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 29. 12. 2017,
č. j. 78 Ad 28/2017 - 29, zrušil obě výše uvedená rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku
konstatoval, že správní orgány v rozhodnutích nesprávně a nedostatečně zdůvodnily výši dávky
doplatku na bydlení, neboť uvedly toliko výši přiznané částky, aniž by současně vyplývalo, jakou
metodikou k částce dospěly a z jakých vstupních dat vycházely. V daném případě nebylo zřejmé,
jak byla stanovena nezbytná spotřeba elektrické energie a plynu pro účely výpočtu dávky.
Používání aplikačního programu OK Nouze k výpočtům úhrady prokazatelně nezbytné spotřeby
energie nezbavuje správní orgány povinnosti vyhodnocovat každou žádost o dávku doplatku
na bydlení individuálně. Krajský soud správní orgány zavázal, aby v dalším řízení řádně
odůvodnily, na základě jakých vstupních údajů a jakým mechanismem stanovily výši prokazatelně
nezbytné spotřeby elektřiny a plynu žalobkyně ve vztahu k soudem poukazovaným nedostatkům.
[3] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, v níž zároveň požádal
Nejvyšší správní soud, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel zdůvodnil tím,
že v současné době není schopen dostát podmínkám uvedeným krajským soudem v napadeném
rozsudku tak, aby pro řízení před uvedeným soudem obstálo odůvodnění rozhodnutí ve věci
dávky doplatku na bydlení. Stěžovatel má v podstatě doplnit odůvodnění rozhodnutí a podklady
do správního spisu. Přitom však bude i nadále respektovat výši záloh na energii tak, jak
je vyhodnocena aplikačním programem automatizovaného zpracování údajů potřebného
pro rozhodování o dávkách, jejich výplatu a kontrolu. V aplikačním programu je použit složitý
algoritmus za účelem co nejpřesnějšího stanovení výše záloh na spotřebu energií v místě obvyklé.
Přiznáním odkladného účinku by žalobkyni nevznikla žádná finanční újma.
[5] Žalobkyně navrhla zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Uvedla, že pro jeho
přiznání nejsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Po zrušení napadených rozhodnutí je na stěžovateli, aby provedl nový výpočet
odůvodněných nákladů na dodávku elektřiny, plynu a vody. Platby související s užíváním
nájemního bytu se pohybují ve stokorunách až tisícikorunách, proto je vyloučeno, aby došlo
k závažné újmě na rozpočtu stěžovatele. Naopak v rozpočtu osob v hmotné nouzi se jedná
o významnou částku. V procesní situaci, v níž podala žalobkyně žalobu, aby se domohla vyššího
výpočtu odůvodněných nákladů na bydlení, není jasné, co by mělo být předmětem návrhu
stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud věc posoudil následujícím způsobem.
[7] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Kasační stížnost je přitom mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. K přiznání odkladného účinku, tím spíše,
je-li navrhován správním orgánem, by proto mělo docházet pouze ve zcela ojedinělých
případech. Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz), jakkoli se týká ještě předcházející právní úpravy odkladného
účinku: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy
o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi,
udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
[9] Institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany
veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný
žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými
negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního orgánu, jemuž
soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci výkonné,
spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu
se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti rozhodování
krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat i na otázku
odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, nebo ze dne 30. 6. 2015, č. j. 5 Ads 118/2015 - 18).
[10] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že v jeho případě nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti naplněny.
[11] Nejvyšší správní soud především posuzoval, zda stěžovatel dostatečně tvrdil a prokázal,
že by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku krajského soudu pro něj znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
[12] Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že „v současné době není
schopen dostát podmínkám uvedeným krajským soudem tak, aby pro řízení před tímto soudem obstálo odůvodnění
rozhodnutí ve věci dávky doplatek na bydlení“. Toto tvrzení stěžovatel blíže nespecifikoval. Nejvyšší
správní soud k uvedenému konstatuje, že institut odkladného účinku kasační stížnosti nemohou
správní orgány využívat jako způsob, jak získat prostor pro splnění podmínek vyslovených
v závazném právním názoru zrušujícího rozsudku krajského soudu. Smyslem přiznání
odkladného účinku je zabránit hrozící vážné újmě, které by mohl výkon rozhodnutí krajského
soudu vyvolat, nikoliv poskytnout správním orgánům prostor pro splnění podmínek krajského
soudu při novém projednání věci.
[13] Nejvyšší správní soud poměřoval újmu, která hrozí stěžovateli s újmou, která by vznikla
přiznáním odkladného účinku ostatním osobám. Tvrzená neschopnost stěžovatele dostát
podmínkám stanoveným krajským soudem tak, aby odůvodnění nového rozhodnutí stěžovatele
obstálo v řízení před soudem, zcela jistě nepředstavuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Stěžovatel tvrzení o hrozící nepoměrně větší
újmě ani řádným způsobem neprokázal, neboť v jedné větě pouze poukazuje na možný následek,
který ale blíže nijak nespecifikoval a nevysvětlil. Nejvyšší správní soud proto konstatuje,
že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní důvody, proč by výkon nebo jiné právní následky
napadeného rozsudku krajského soudu pro něho znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká
může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.
[14] V projednávané věci stěžovatel tedy neprokázal naplnění první z podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, tj. jemu hrozící újmy. Za této situace již není třeba
zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku
dle §73 odst. 2 s. ř. s., tedy disproporcionalitu případné újmy a absenci rozporu přiznání
odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem. Z tohoto důvodu je nadbytečné zabývat
se naplněním dvou zbývajících podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[15] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele odkladný
účinek nepřiznal. Závěrem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že tímto rozhodnutím nijak
nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu