ECLI:CZ:NSS:2018:5.AFS.353.2018:23
sp. zn. 5 Afs 353/2018 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: J. S., zast.
Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2, proti
žalovanému: Finanční arbitr, se sídlem Legerova 1581/69, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 11 A 136/2018 –
40, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 20. 11. 2018 se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení
shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým městský soud rozhodl v řízení
o žalobě na ochranu proti nečinnosti stěžovatele tak, že stěžovateli uložil, aby vydal nález ve věci
vedené stěžovatelem pod sp. zn. FA/ZP/620/2017 o návrhu žalobce ze dne 6. 6. 2017 na vydání
bezdůvodného obohacení z pojistné smlouvy č. 5737037210 uzavřené mezi žalobcem a Českou
pojišťovnou, a. s., a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku; dále uložil stěžovateli uhradit
náklady soudního řízení.
[2] Současně s kasační stížností požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Uvádí, že s ohledem na datum stanovené v napadeném rozsudku není v jeho silách
ke dni uplynutí pariční lhůty vyloučit, že vydání nálezu podle rozsudku nebude představovat
jednání ultra vires, které je v demokratickém státě zapovězeno. Dle stěžovatele není ve veřejném
zájmu, aby byl správní orgán nucen, byť rozhodnutím soudu, vydat nicotné rozhodnutí.
Taková situace dle stěžovatele nastane, pakliže Nejvyšší správní soud, stejně jako městský soud,
nepřihlédne ke skutkovému stavu (vážné pochybnosti o příslušnosti stěžovatele vést dané řízení
a vydat rozhodnutí ve věci), k obstrukčnímu jednání právního zástupce žalobce a k datu nařízení
ústního jednání (nařízeného v souladu s §12 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním
arbitrovi, ve spojení s §49 správního řádu) jako úkonu, který by měl odstranit nebo potvrdit
pochybnosti ohledně příslušnosti stěžovatele věc rozhodnout. Teprve po konání ústního jednání
může stěžovatel s jistotou říci, zda je oprávněn v řízení pokračovat a vydat ve věci bezodkladně
rozhodnutí (nález), anebo zda bude muset řízení zastavit, resp. ukončit jej jiným rozhodnutím
než nálezem. Dříve mohl příslušnost stěžovatele postavit najisto již městský soud, ten tak však
přes námitky stěžovatele neučinil.
[3] K návrhu stěžovatele podal dne 4. 12. 2018 vyjádření žalobce. Návrh považuje
za nedůvodný, a to především s ohledem na skutečnost, že řízení před stěžovatelem bylo
zahájeno před více než rokem, tudíž stěžovatel měl dostatek času posoudit podmínky řízení
v dané věci a ze svých zjištění vyvodit patřičné závěry. Žalobce se proto domnívá, že stěžovatel
svou nečinnost v tomto řízení, jakož i v dalších řízeních, která vede, ex post omlouvá
zkoumáním své případné nepříslušnosti, ačkoli do dnešního dne nerozhodl ani v jednom případě
o své nepříslušnosti z důvodů jím uvedených nyní v kasační stížnosti. Žalobce poukazuje na to,
že stěžovatel své pochybnosti o případné nepříslušnosti staví toliko na paušálních domněnkách,
nikoli na konkrétních skutečnostech vztahujících se k projednávané věci. Žalobce proto navrhuje
odkladný účinek předmětné kasační stížnosti nepřiznat.
[4] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle §73 odst. 2 s. ř. s., který se přiměřeně užije
i v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud usnesením přizná kasační stížnosti odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud
po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru, že v tomto případě nejsou
tyto podmínky naplněny.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které
by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Nejvyšší správní
soud předně upozorňuje, že povinnost žalovaného správního orgánu rozhodnout v souladu
s právním názorem krajského (městského) soudu vysloveným v rušícím rozsudku (vydaném
v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) nemůže být sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publ. pod
č. 1255/2007 Sb. NSS a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb.
NSS). Obdobné konstatování platí i pro případ, kdy soud žalovanému správnímu orgánu
na základě důvodné žaloby na ochranu proti jeho nečinnosti uloží vydat rozhodnutí ve věci
samé. Jak již bylo uvedeno v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2018,
č. j. 5 As 352/2018 – 23, o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku ve skutkově
i právně obdobné věci, „[t]vrzení stěžovatele o neschopnosti dostát podmínkám v rozsudku městského soudu
jsou obecná a nevypovídají nic o tom, v čem konkrétně má jeho újma spočívat. Nejvyšší správní soud
již mnohokrát uvedl, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. Vylíčení podstatných skutečností
o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným
rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem (viz např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 10 Ads 313/2016 - 27, bod 6).“
[6] Nejvyšší správní soud tedy přizná odkladný účinek kasační stížnosti žalovaného pouze
v ojedinělých případech, ve kterých by okamžitý výkon soudního rozhodnutí mohl mít závažné
důsledky. O takovou mimořádnou situaci se v nyní posuzované věci nejedná, resp. stěžovatel
nic takového ani netvrdil. Samotné tvrzení, že by stěžovatel případně mohl vydat rozhodnutí
nicotné, nemůže jakožto důvod pro přiznání odkladného účinku z titulu jakékoli újmy stěžovatele
obstát. Navíc je pravdou, že stěžovatel dosud svou nepříslušnost v předmětné věci nezjistil
ani neprokázal, ačkoliv řízení v této věci vede již od 8. 6. 2017.
[7] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neprokázal existenci nepoměrně větší újmy,
Nejvyšší správní soud se již nezabýval splněním dalších zákonných podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle
§107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl. Tím však nijak nepředjímá své budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu