ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.214.2018:29
sp. zn. 5 As 214/2018 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky
Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce:
REALMEDIA s.r.o., se sídlem Bellova 504/1, Brno, zast. Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou,
se sídlem Lipová 727/5a, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor
dopravy, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 17. 5. 2018, č. j. 30 A 169/2017 – 90, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“)domáhal ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v zakrytí 7 kusů reklamních zařízení
ve vlastnictví žalobce, umístěných na pozemcích parc. č. 562/1, 559 a 558/3 v kat. území
Komárov.
[2] Krajský soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2018, č. j. 30 A 169/2017 – 90, žalobu v části,
v níž se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, k němuž došlo dne
29. 11. 2016, odmítl (výrok I. rozsudku), a v části, v níž se žalobce domáhal ochrany před
nezákonným zásahem žalovaného, k němuž došlo ve dnech 3. a 4. 8. 2017, žalobu zamítl (výrok
II. rozsudku). Výrokem III. rozsudku rozhodl krajský soud o nákladech řízení.
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž současně
navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Stěžovatel předeslal,
že na základě jeho návrhu na nařízení předběžného opatření bylo krajským soudem vydáno
usnesení ze dne 23. 8. 2017, č. j. 30 A 169/2017 – 34, kterým bylo žalovanému přikázáno,
aby odstranil zakrytí 25 reklamních ploch stěžovatele nacházejících se na sedmi víceplošných
reklamních zařízeních umístěných při ul. Hněvkovského v Brně na pozemích parc. č. 562/1, parc.
č. 559 a parc. č. 558/3 v k. ú. Komárov, a to ve lhůtě do 4 dnů od právní moci usnesení, zároveň
bylo žalovanému přikázáno zdržet se zásahu do těchto reklamních ploch stěžovatele, zejména
jejich zakrývání, odstraňování či likvidace.
[4] Návrh na odkladný účinek kasační stížnosti odůvodnil stěžovatel tím, že dle jeho názoru
by předmětná zařízení neměla být opět zakryta, a to až do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho
kasační stížnosti. Je přesvědčen, že neprodleným výkonem rozsudku krajského soudu mu hrozí
nenahraditelná újma a možnost nápravy bude minimální. Stěžovatel tím má na mysli zejména
ztrátu důvěryhodnosti v obchodních vztazích a ztrátu klientely, která s větším časovým odstupem
od nezákonného zásahu bude trvalá. Pro stěžovatele měl nezákonný zásah žalovaného devastující
charakter, neboť narušil důvěryhodnost a dobré jméno v obchodních vztazích. Neprodleným
výkonem rozsudku hrozí podle stěžovatele „nepřiměřený zásah do práv nabytých v dobré víře“.
Stěžovatel je přesvědčen, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření s přiznáním odkladného účinku nesouhlasil a navrhl, aby
Nejvyšší správní soud „nezakázal žalovanému zdržet se zásahu do reklamních zařízení stěžovatele zejména
ve formě zakrytí“ (zjevně však argumentuje proti přiznání odkladného účinku kasační stížnosti –
pozn. soudu). Žalovaný uvedl, že tvrzení o vzniku nenahraditelné újmy ztrátou důvěryhodnosti
a ztrátou klientely stěžovatel nijak nedoložil, lze tedy jen spekulovat, jaká případná škoda a v jaké
výši by stěžovateli vznikla. Tvrzení o minimální možnosti nápravy v případě zakrytí reklamních
zařízení pokládá žalovaný za neopodstatněné, neboť zakrytí je možné odstranit. K uvedenému
žalovaný odkázal na usnesení zdejšího soudu č. j. 3 As 252/2017 – 35, ze dne 11. 10. 2017,
kde soud v obdobné věci předběžným opatřením zavázal žalovaného zdržet se odstraňování
či likvidace reklamních zařízení, nikoli i jejich zakrytí, jak žalobce v dané věci požadoval.
Obdobně žalovaný odkázal na případy vedené zdejším soudem pod sp. zn. 3 As 252/2017
a sp. zn. 4 As 28/2018.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Při rozhodování o návrhu
na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí ve věci
samé.
[7] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že kasační stížnost zásadně odkladný účinek nemá.
Aby jí mohl takový účinek přiznat, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě
tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (srov. např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
[8] Z návrhu stěžovatele vyplývá, že v souvislosti s výkonem rozsudku krajského se obává
opětovného zakrytí reklamních zařízení. Hrozící „nenahraditelnou“ újmu spatřuje ve ztrátě
důvěryhodnosti v obchodních vztazích a ztrátě klientely, přičemž možnost nápravy tohoto stavu
je dle stěžovatele minimální. K uvedeným tvrzením stěžovatel neuvedl žádné dostatečně
konkrétní a individualizované skutečnosti svědčící o tom, že mu právě v důsledku zakrytí
reklamních zařízení vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám. Stěžovatel nijak nedoložil
svá tvrzení o ztrátě klientely, resp. důvěryhodnosti v obchodních vztazích a z jeho návrhu není
zřejmé ani to, z čeho dovozuje, že tvrzené ztráty budou trvalé, resp. že možnost nápravy stavu
je minimální.
[9] Přitom stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, že nezákonný zásah,
tj. předchozí zakrytí reklamních zařízení, měl pro něj „devastující charakter, neboť narušil jeho
důvěryhodnost a dobré jméno v obchodních vztazích“. Pokud by se tedy zakrytí reklamních zařízení mělo
v obchodní činnosti stěžovatele v minulosti projevit tak zásadním způsobem, pak je to právě on,
kdo má k dispozici konkrétní poznatky o tom, jaký dopad měl nezákonný zásah na jeho činnost
a měl by být schopen jej konkretizovat a doložit. Nejvyššímu správnímu soudu však žádné
dostatečně konkrétní a individualizovaná tvrzení a důkazy čerpající z této zkušenosti stěžovatele
předloženy nebyly.
[10] Nejvyšší správní soud není v otázce prokazování újmy na straně stěžovatele v důsledku
nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti povinen ani oprávněn samostatně dohledávat
skutečnosti, které tvrzení stěžovatele v návrhu prokazují. Na základě návrhu stěžovatele přitom
Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti dokládající jeho tvrzení, že pro něj zakrytí reklamních
zařízení může mít devastující účinky, neshledal. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna vstupní
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud nezkoumal
další z nich a stěžovatelův návrh zamítl. Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání
či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj
předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. července 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu