ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.229.2018:9
sp. zn. 5 As 229/2018 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: B. V., proti
žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2018, č. j. 55 A
56/2018 - 11,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) ve lhůtě napadá kasační stížností výše uvedené usnesení
Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), jímž byla v řízení o žalobě proti rozhodnutí
o neposkytnutí informace zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.
[2] Z podané kasační stížnosti nebylo zřejmé, z jakého důvodu stěžovatel rozhodnutí
krajského soudu napadá, ani čeho se domáhá; tvrzení stěžovatele postrádají návaznost
i srozumitelnost a nijak věcně nesouvisí s předmětem napadeného rozhodnutí.
[3] Nejvyšší správní soud dne 12. července 2018 usnesením č. j. 5 As 229/2018 - 4, vyzval
stěžovatele k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení, a to zejména
o formulaci konkrétních důvodů kasační stížnosti a navrhovaného petitu.
[4] Stěžovatel ve lhůtě zaslal Nejvyššímu správnímu soudu doplnění svého podání; současně
požádal o přiznání bezplatné právní pomoci, což blíže neodůvodnil. Nejvyšší správní soud
v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, dospěl k závěru:
„Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost
směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání
je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona
č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.“ Tak tomu v dané věci není, neboť napadeným usnesením
nebylo rozhodováno ve věci samé. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu
poplatku dále promítl rozšířený senát i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „Je-li podána
kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce
či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“
Nejvyšší správní soud proto splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení nevyžadoval;
stěžovatelem vyplněné údaje o majetkových poměrech proto nehodnotil.
[5] Nejvyšší správní soud i přes uvedené posoudil žádost stěžovatele o ustanovení zástupce
z řad advokátů z hlediska toho, zda je takový postup nutný k ochraně práv stěžovatele. Dospěl
k závěru, že ustanovení zástupce stěžovateli není třeba, neboť se jedná o věc jednoduchou
a stěžovatel, brojí-li proti usnesení ve věci neosvobození od soudního poplatku, je nepochybně
schopen relevantní důvody, pro které má za to, že mu mělo být osvobození přiznáno, byť zcela
jednoduše a srozumitelně, uvést.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu dle §109 odst. 3
a 4 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Stěžovatel ani v podaném doplnění kasační stížnost nenamítá žádná konkrétní pochybení
krajského soudu a netvrdí nic, co by nasvědčovalo nezákonnosti napadeného usnesení, namítá
fakticky pouze místní nepříslušnost krajského soudu.
[8] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že krajský soud srozumitelným způsobem
vyzval stěžovatele ke splnění poplatkové povinnosti a poté i k prokázání majetkových poměrů.
Stěžovatel však k prokázání majetkových poměrů nic nepředložil; neumožnil tak soudu posoudit
věcně splnění podmínek dle §36 odst. 3 s. ř. s. Za této situace krajský soud nemohl, než žádost
stěžovatele zamítnut.
[9] Namítá - li stěžovatel, že krajský soud byl povinen postoupit žalobu Městskému soudu
v Praze, neboť není místně příslušný, nelze mu přisvědčit. Nejvyšší správní soud odkazuje na §7
odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak,
je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal
rozhodnutí v prvním stupni; v daném případě bylo rozhodnutí vydáno Krajským ředitelstvím
policie Středočeského kraje (obvodní oddělení Čáslav), sídlo tohoto správního orgánu se nachází
v obvodu Krajského soudu v Praze. Názor stěžovatele ohledně místní nepříslušnosti krajského
soudu je proto mylný.
[10] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů mu nenáleží;
žalovanému žádné náklady v řízení před kasačním soudem nevznikly, proto mu soud náhradu
nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu