ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.297.2017:30
sp. zn. 5 As 297/2017 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: M. Š., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2017, č. j. 51 A 13/2016 - 75,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 1. 2016, č. j. 931/2016-900000-304.7, sp. zn. 143663/2015-610000-12; tímto rozhodnutím
bylo pro opožděnost zamítnuto dle §92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Celního úřadu
pro Středočeský kraj, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle §42a
odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů
za porušení povinnosti dle §21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Jako řidič
vozidla Seat Altea RZ: X užil dne 16. 7. 2015 zpoplatněnou pozemní komunikaci R10 bez úhrady
časového poplatku, za což mu byla uložena pokuta ve výši 3000 Kč a povinnost nahradit náklady
řízení spojené s projednáváním přestupku ve výši 1000 Kč.
[2] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů
a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu (§75 s. ř. s.); nezjistil vady, ke kterým by musel přihlédnout i bez návrhu, a dospěl
k závěru, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2016 není důvodná.
[3] Krajský soud konstatoval, že odvolání s uznávaným elektronickým podpisem doručené
celnímu úřadu dne 28. 12. 2015 je nové samostatné podání, nikoli doplnění původně podaného
odvolání. Poukázal na to, že usnesením celního úřadu ze dne 7. 12. 2015 byl stěžovatel vyzván
k doplnění podpisu na odvolání ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení. Usnesení
bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 9. 12. 2015; lhůta pro doplnění podpisu běžela
do 14. 12. 2015. V uvedené lhůtě k doplnění podpisu nedošlo, proto bylo řízení o odvolání (byť
nepříslušným správním orgánem – celním úřadem) zastaveno. Podání učiněné v elektronické
podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem a doručené celnímu úřadu až dne
28. 12. 2015 je tak „novým“ odvoláním. S ohledem na marné uplynutí lhůty k podání odvolání,
resp. nedoplnění podpisu na „prvním“ odvolání ve stanovené lhůtě bylo odvolání doručené
celnímu úřadu dne 28. 12. 2015 zcela správně pro opožděnost žalovaným zamítnuto.
[4] V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že podal odvolání dne 16. 11. 2015 prostým
e-mailem. Tato skutečnost je nesporná; měl proto povinnost potvrdit odvolání (aby toto vyvolalo
zamýšlené právní účinky) v pětidenní lhůtě některým z kvalifikovaných způsobů podání. Pátý den
následující po odeslání e-mailu (21. 11. 2015) připadl na sobotu, a tedy v souladu s §40 odst. 1
písm. c) správního řádu postačilo odvolání potvrdit nejbližší následující pracovní den, kterým
bylo pondělí 23. 11. 2015. Toho dne tak stěžovatel učinil doporučeným dopisem, na důkaz svého
tvrzení navrhl provést důkaz čtením podacího lístku. Krajský soud však nesprávně tvrdí,
že stěžovatel tak učinil až dne 24. 11. 2015. Krajský soud tedy nesprávně posoudil právní otázku,
řízení též bylo zatíženo jinou vadou, spočívající v neoprávněném odmítnutí provedení důkazu.
Je pravdou, že krajský soud rozhodl na základě informace ze spisu, kdy též datum podání
potvrzení odvolání tvrdil žalovaný. Stěžovatel však svým tvrzením toto datum zpochybnil, označil
a předložil důkaz na podporu svého tvrzení. Tento důkaz disponoval potřebnou vypovídací
hodnotou (datum podání se prokazuje prakticky výhradně podacím lístkem), byl relevantní, nebyl
nadbytečný a byl způsobilý prokázat tvrzení stěžovatele. Krajský soud pochybil, pokud tento
důkaz neprovedl. Dále krajský soud konstatoval, že podání bylo navíc vadné. Vada podání
měla spočívat v absenci vlastnoručního podpisu pod jeho textem. Krajský soud ze spisu zjistil,
že žalovaný vyzval stěžovatele k doplnění vlastnoručního podpisu pod textem odvolání, a stanovil
mu k tomu lhůtu do 14. 12. 2015. Stěžovatel však vadu podání odstranil až dne 28. 12. 2015.
S ohledem na skutečnost, že celní úřad v mezidobí (mezi dnem 14. 12. 2015 a dnem 28. 12. 2015)
řízení o odvolání – právě pro nedoplnění podpisu – zastavil, bylo nutné pohlížet na podání
ze dne 28. 12. 2015 jako na nové, samostatné podání o odvolání. Stěžovatel má za to, že panuje
všeobecná shoda (a i se tak presumuje v napadeném rozsudku), že vada podání odvolání smí být
doplněna i po stanovené pořádkové lhůtě, avšak musí být odstraněna dříve, než je ve věci
konečně rozhodnuto, tj. před doručením rozhodnutí, jímž bylo řízení o odvolání zastaveno (více
rozsudek NSS č. j. 2 As 133/2016 – 33). Pro věc je tedy podstatné, zda byl podpis na odvolání
doplněn dříve, než bylo rozhodnutí o odvolání zastaveno, nebo později. Stěžovatel tvrdí,
že posouzení krajského soudu, dle kterého bylo doplnění podpisu na odvolání podáno teprve
po zastavení řízení o odvolání, je nesprávné. Nekoresponduje totiž se správním spisem, resp.
s jeho aktuální versí, ani s poznatky soudu z vlastní činnosti. Rozhodnutí o odvolání totiž nebylo
zastaveno dříve, než stěžovatel doplnil podpis na odvolání. Důvodem je, že rozhodnutí
o zastavení řízení o odvolání, o kterém krajský soud hovoří, bylo týmž krajským soudem zrušeno.
Stěžovatel nepovažoval za potřebné tento rozsudek označovat za důkaz v situaci, kdy jej vydal týž
krajský soud v témž řízení, a tedy byl již součástí soudního spisu. Pokud rozhodnutí o zastavení
řízení bylo soudem zrušeno jako nezákonné (s konstatováním, že jej vydal k tomu věcně
nepříslušný správní orgán, tedy se jedná spíše o nicotnost), nemohlo mít žádné právní účinky.
Proto je nutno na podání, kterým stěžovatel doplnil podpis na odvolání, hledět jako na odstranění
vady sice po určené lhůtě, ale před vydáním konečného rozhodnutí (tj. rozhodnutí o zastavení
řízení), a tedy podání ze dne 28. 12. 2015 pouze konvalidovalo vadu podání odvolání ze dne
16. 11. 2015. Odvolání ze dne 16. 11. 2015 bylo přitom včasné, a proto nemohlo být zamítnuto
pro opožděnost, jak učinil žalovaný a jak aproboval krajský soud. Nelze totiž na odvolání pohlížet
tak, že bylo učiněno dne 28. 12. 2015, když tímto podáním byla jen odstraněna vada podání
odvolání ze dne 16. 11. 2015; tato vada byla odstraněna před právní mocí rozhodnutí, kterým
se končí řízení, ale je nutné na odvolání pohlížet jako na řádně podané ke dni 16. 11. 2015, a tedy
jako na odvolání včasné. Stěžovatel tvrdí, že rozsudek krajského soudu je nezákonný, a proto
se domáhá jeho zrušení.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zrekapituloval průběh řízení. K námitce
stěžovatele, že doplnil odvolání dne 23. 11. 2015, nikoli až dne 24. 11. 2015, jak má tvrdit soud,
žalovaný odkazuje na obsah rozsudku krajského soudu ze dne 26. 6. 2017, č. j. 51 A 13/2016 –
43, kterým bylo mimo jiné zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2016 a usnesení celního
úřadu o zastavení řízení (neboť bylo nesprávně vydáno celním úřadem nikoli žalovaným, tedy
nepříslušným správním orgánem). V nyní napadeném rozsudku pak krajský soud s odkazem
na první rozsudek setrval na svém závěru o nadbytečnosti provedení důkazu čtením podacího
lístku. Takový odkaz v reakci na totožnou námitku stejného stěžovatele je podle žalovaného
zcela postačující (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2432/16).
Je tedy nepravdivé stěžovatelovo tvrzení o tom, že krajský soud akceptoval závěr žalovaného
o opožděném doplnění podání I. podáním II. až dne 24. 11. 2015. Jako legitimní důvod
odmítnutí důkazu pro nadbytečnost byla krajským soudem uvedena zcela jiná skutečnost.
[6] Žalovaný konstatuje, že stěžovatel poněkud nesrozumitelně namítá, že podpis na podání
doplnil včas, neboť tak učinil sice po určené lhůtě, ale dříve, než došlo k zastavení řízení
o odvolání. Konkrétně má za to, že „panuje všeobecná shoda (a i se tak presumuje v napadeném rozsudku),
že vada podání odvolání smí být doplněna i po stanovené pořádkové lhůtě, avšak musí být odstraněna dříve, než
je ve věci konečně rozhodnuto, tj. před doručením rozhodnutí., jimž bylo odvolání zastaveno.“ Stěžovatel
namítá, že krajský soud nesprávně konstatoval, že k doplnění podpisu na podání došlo
až po zastavení řízení o odvolání. Podle stěžovatele však tomu tak nebylo, neboť rozhodnutí
o zastavení řízení o odvolání bylo krajským soudem zrušeno jako nezákonné, stěžovatel tedy
doplnil podpis na odvolání před tímto úkonem. Stěžovatel v tomto případě v podstatě opakuje
část své žalobní argumentace. Krajský soud správně konstatoval, že podání doručené celnímu
úřadu dne 28. 11. 2015 bylo „novým“ odvoláním, neboť k jeho doručení celnímu úřadu došlo
po marném uplynutí lhůty dne 14. 12. 2015 určené řádným usnesením s výzvou k odstranění vady
podání záležející v absenci podpisu. Dále žalovaný konstatuje, že krajský soud se v prvním
rozsudku ani v napadeném rozsudku posouzením toho, zda k doplnění podpisu na podání došlo
před či po zastavení odvolacího řízení, nezabýval. Vedle konstatování irelevantnosti této otázky
toliko učinil závěr, že k odstranění vady podání nedošlo ve lhůtě určené usnesením, s navazujícím
závěrem o opožděnosti podání ze dne 28. 12. 2015. Žalovaný se s obsahem napadeného
rozsudku krajského soudu ztotožňuje a navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
[7] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti podané kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a z důvodů, které stěžovatel uplatnil, neshledal přitom vady, k nimž by byl povinen přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že stěžovatel v poněkud nepřehledné kasační
stížnosti směšuje několik právních otázek, přičemž některé z nich nebyly v napadeném rozsudku
vůbec řešeny, popř. jiné byly předmětem rozsudku krajského soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn.
51 A 13/2016, proti němuž byla kasační stížnost odmítnuta. Z tohoto pohledu je kasační
stížnost, která je principiálně mimořádným opravným prostředkem mířícím proti rozhodnutí
krajského soudu, nikoli rozhodnutí či postupu správního orgánu, čímž je také vymezen okruh
přípustných kasačních námitek, na samé hranici přípustnosti, neboť se z převážné části míjí
s rozhodovacími důvody a argumentací krajského soudu.
[9] Pokud stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně tvrdí, že stěžovatel podal odvolání
nikoli 23. 11. 2015, ale až dne 24. 11. 2015, tedy krajský soud nesprávně posoudil právní
otázku a řízení též bylo zatíženo jinou vadou, spočívající v neoprávněném odmítnutí provedení
důkazu – je nutno konstatovat, že tyto námitky jsou zcela irelevantní, neboť nic takového
v napadeném rozsudku není vysloveno. Nadto je třeba podotknout, že krajský soud v rozsudku
č. j. 51 A 13/2016 - 43, ze dne 26. 6. 2017, na který stěžovatel rovněž odkazuje, korigoval závěr
žalovaného o opožděnosti podaného odvolání a přisvědčil stěžovateli v tom, že odvolání bylo
skutečně podáno již dne 23. 11. 2015, což vyplývá z podacího lístku, tedy včas. Námitka
neprovedeného důkazu čtením podacího lístku je tedy zcela lichá. Nicméně krajský soud zde
současně konstatoval, že tato skutečnost nemá na následující postup správního orgánu vliv,
neboť stěžovatel odvolání (byť podané včas) nedoplnil o chybějící podpis ve stanovené lhůtě,
tato marně uplynula, byl zde proto legitimní důvod pro zastavení řízení, což bylo učiněno;
důvodem, pro který krajský soud rozhodnutí žalovaného ve věci zastavení řízení zrušil,
byla skutečnost, že řízení zastavil nikoli žalovaný, ale celní úřad [viz §88 odst. 2 ve spojení s §66
odst. 1 písm. c) správního řádu].
[10] Předmětem tohoto kasačního řízení je otázka, zda žalovaný správně posoudil a poté
zamítl pro opožděnost odvolání stěžovatele, které bylo podáno dne 28. 12. 2015, poté, kdy bylo
odvolací řízení rozhodnutím celního úřadu podle §66 odst. 1 písm. c) ve spojení s §93 odst. 1
správního řádu (byť nesprávně) zastaveno. V tomto směru je proto relevantní pouze kasační
námitka stěžovatele směřující k nesprávnému závěru o opožděnosti podaného odvolání.
Stěžovatel má za to, že odvolání podané dne 28. 12. 2015 nemohlo být posuzováno jako
opožděné za situace, kdy rozhodnutí o zastavení řízení bylo týmž krajským soudem výše
označeným rozsudkem zrušeno; tedy byl zde nastolen stav, že žádné zastavené řízení není; proto
podání ze dne 28. 12. 2015 bylo třeba brát jako doplnění včas podaného odvolání, neboť bylo
sice učiněno až po lhůtě, ale dříve, než bylo řízení o odvolání zastaveno (neboť vlastně zastaveno
nebylo). Těmto úvahám stěžovatele nelze přisvědčit.
[11] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 28. 12. 2015 bylo stěžovatelem
zasláno jako příloha e-mailové zprávy s předchozími obsahově totožné blanketní odvolání proti
napadenému rozhodnutí o přestupku podepsané zaručeným elektronickým podpisem; celní úřad
jej zaevidoval téhož dne pod č. j. 143663-15/2015-610000-12. Odvolání bylo (jeho zástupcem)
podáno v 15:46 hod, tedy po lhůtě stanovené výzvou (do 14. 12. 2015) a až po vydání usnesení
o zastavení řízení dne 28. 12. 2015 (až 1 hodinu a 45 minut po dodání napadeného usnesení
do datové schránky zástupce stěžovatele dne 28. 12. 2015 v 14:01 hod.). Podání bylo posouzeno
jakožto nové odvolání, které bylo zjevně opožděné.
[12] Nejvyšší správní soud k předchozímu postupu v řízení poznamenává, že dne 23. 11. 2015
bylo stěžovatelem prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (zásilka č. X) celnímu úřadu
zasláno obsahově totožné s prve učiněným podáním (odvoláním) podání – písemné blanketní a
nepodepsané odvolání proti napadenému rozhodnutí, které celní úřad zaevidoval dne
27. 11. 2015 pod č. j. 143663-12/2015-610000-12. Protože toto podání neobsahovalo náležitosti
požadované §82 odst. 2 ve spojení s §37 odst. 2 správního řádu (podpis osoby, která jej činí),
vyzval celní úřad dne 7. 12. 2015 stěžovatele k doplnění podání o tuto náležitost, a to ve lhůtě
pěti dnů od doručení výzvy. Současně mu sdělil, že nebude-li vada podání ve stanovené lhůtě
odstraněna, celní úřad dle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o odvolání zastaví. Výzva
byla doručena stěžovateli prostřednictvím datové schránky jeho zástupce dne 9. 12. 2015; na
obsah výzvy nereagoval a podání o požadovanou náležitost nedoplnil ve lhůtě stanovené do
14. 12. 2015; celní úřad proto dne 28. 12. 2015 vydal usnesení, kterým řízení o odvolání zastavil
podle §66 odst. 1 písm. c) ve spojení s §93 odst. 1 správního řádu. Usnesení bylo dodáno do
datové schránky zástupce stěžovatele dne 28. 12. 2015 v 14:01 hod. a doručeno pak bylo dne 30.
12. 2015.
[13] Pro posouzení projednávané věci je rozhodné, že napadené rozhodnutí o přestupku bylo
stěžovateli oznámeno doručením prostřednictvím datové schránky dne 30. 10. 2015. Posledním
dnem odvolací lhůty byl den 16. 11. 2015 [konec zákonné 15 denní lhůty připadl na sobotu
14. 11. 2015 a podle §40 odst. 1 písm. c) správního řádu se tak stalo posledním dnem lhůty
pondělí 16. 11. 2015], kdy nejpozději mohl odvolání podat ještě včas (osobně nebo k poštovní
přepravě). Stěžovatel však odvolání podal dne 28. 12. 2015, jak je patrno z originálu e-mailové
zprávy obsažené ve správním spise, tedy zcela zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty
k podání odvolání.
[14] Opožděné odvolání odvolací orgán v souladu s §92 odst. 1 správního řádu zamítne,
nezabývá se jeho obsahem, ale pouze skutečnostmi, které prokazují opožděnost odvolání;
současně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném
řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Z rozhodnutí žalovaného
je zřejmé, že se těmito skutečnostmi zabýval, přitom po přezkoumání spisového materiálu dospěl
k závěru, že zde nejsou pochybnosti o tom, že stěžovatel povinnost uloženou v §21e odst. 1
písm. a) zákona o pozemních komunikacích nesplnil (tj. nesplnil povinnost uhradit časový
poplatek) a tím naplnil příslušnou skutkovou podstatu přestupku; neshledal ani žádnou jinou
nezákonnost napadeného rozhodnutí ani předcházejícího řízení; pokutu ve výši 3000 Kč shledal
zcela přiměřenou okolnostem posuzovaného případu (jde o samu spodní hranici zákonného
rozpětí do výše 100 000 Kč podle §42a odst. 7 písm. d) zákona o pozemních komunikacích).
[15] Podle §75 odst. 1 s. ř. s. p ři přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
[16] Podle §71 odst. 2 správního řádu vydáním rozhodnutí se rozumí:
a) předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle §19, popřípadě
jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce
se tato skutečnost vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“,
b) ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§72 odst. 1),
c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle §25,
d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu, nebo
e) odeslání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do datové schránky kontaktního místa
veřejné správy k postupu podle §19 odst. 3; na písemnosti se tato skutečnost vyznačí slovy:
„Vypraveno dne“.
[17] Ze správního spisu není pochyb o tom, že v době vydání nyní napadeného rozhodnutí
žalovaného bylo dle §16 odst. 2 písm. a) správního řádu vydáno rozhodnutí o zastavení řízení,
které bylo způsobilé vyvolat účinky, z nichž žalovaný vycházel. Z tohoto skutkového stavu poté
byl povinen vycházet i krajský soud. Stěžovatel nedoplnil ve stanovené lhůtě podání tak, aby bylo
možno o něm rozhodovat, proto bylo po právu řízení zastaveno. Podal-li proto stěžovatel další
podání – odvolání proti správnímu rozhodnutí o přestupku až poté, kdy bylo již ve věci
učiněného podání (byť včas podaném, ale nedoplněném odvolání) vydáno rozhodnutí, tedy bylo
rozhodnuto, postupoval žalovaný zcela správně, pokud jej posoudil jakožto nové podání a pro
opožděnost je zamítl.
[18] Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek v souladu se zákonem, proto kasační
stížnost jako nedůvodnou dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[19] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.;
stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady přesahující jeho běžnou správní činnost nevznikly,
proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu