ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.378.2018:7
sp. zn. 5 As 378/2018 - 7
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2018, č. j. 22
A 77/2018 – 6,
takto:
I. Návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal ke Krajskému soudu v Ostravě (dále „krajský soud“)
žalobu, kterou se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost vydat rozhodnutí ve věci
poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že dle §7 odst. 2 s. ř. s. není ve věci místně příslušný,
neboť žalovaná má sídlo v působnosti Městského soudu v Praze, proto shora označeným
usnesením postoupil věc k rozhodnutí Městskému sodu v Praze. Toto usnesení napadá nyní
stěžovatel kasační stížností; v ní obecně nesouhlasí s postupem krajského soudu a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud usnesení o postoupení věci zrušil; současně požaduje, aby mu bylo
přiznáno osvobození od soudního poplatku a byl mu ustanoven advokát pro řízení kasační
stížnosti.
[3] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná.
[4] Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, ve kterém dospěl k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit
poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu
o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností
[§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích.“
Tak tomu v dané věci není, neboť napadeným usnesením nebylo rozhodováno o návrhu ve věci
samé. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený
senát i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení
krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu
usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno
v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Nejvyšší správní soud
proto splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení nevyžadoval; nadto stěžovatel má
sám vysokoškolské právnické vzdělání, které požaduje §105 odst. 2 s. ř. s.
[5] Nejvyšší správní soud nicméně posoudil k žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti, zda je tomu třeba k ochraně jeho práv, a s ohledem na předmět věci
a podanou kasační stížnost dospěl k závěru, že nikoli; projednávaná věc týkající se místní
příslušnosti krajského soudu je jednoduché povahy, přitom již bylo v obdobně věci zdejším
soudem opakovaně rozhodováno; kasační stížnost je sice stručná, ale projednatelná a Nejvyšší
správní soud o ní může bez dalšího, na základě podkladů obsažených ve spise, rozhodnout.
[6] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou místní příslušnosti v případě poskytování
informací dle zákona č. 106/1999 Sb. ve vztahu k Vězeňské službě ČR se opakovaně zabýval
např. ve věci sp. zn. 4 As 269/2018 či sp. zn. 5 As 284/2018. Z uvedené judikatury přitom
vyplývá, že podle §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
jsou povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace
vztahující se k jejich působnosti, státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány
a veřejné instituce. Podle §1 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České
republiky, je Vězeňská služba správním úřadem a účetní jednotkou (odst. 3). Organizačními
jednotkami Vězeňské služby jsou generální ředitelství, vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon
zabezpečovací detence, Střední odborné učiliště a Akademie Vězeňské služby. Generální
ředitelství zabezpečuje plnění společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které
metodicky řídí a kontroluje. V čele vazebních věznic, věznic, ústavů pro výkon zabezpečovací
detence, Středního odborného učiliště a Akademie Vězeňské služby jsou ředitelé, které jmenuje
a odvolává generální ředitel (odst. 4). Podle §4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě
a justiční stráži České republiky, právní úkony jménem státu činí za Vězeňskou službu generální
ředitel. Ředitelé vazebních věznic, věznic a dalších organizačních jednotek Vězeňské služby jsou
oprávněni jednat a činit právní úkony za Vězeňskou službu ve všech věcech, kromě těch,
které podle tohoto zákona nebo rozhodnutí ministra nebo generálního ředitele patří do jejich
pravomoci. Stěžovatel se domáhá vydání rozhodnutí, k němuž je v prvním stupni ve smyslu výše
uvedeného příslušná Vězeňská služba České republiky, která je správním orgánem (úřadem)
a povinným subjektem ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Vězeňská služba České
republiky sídlí v Praze. Místně příslušným krajským soudem k projednání žaloby je tedy
Městský soud v Praze.
[9] Usnesení krajského soudu bylo vydáno v souladu se zákonem, Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady
nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu