ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.384.2018:5
sp. zn. 5 As 384/2018 - 5
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2018, č. j. 30 A
272/2018 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel) domáhá zrušení shora označeného
usnesení krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření
ve věci žaloby ze dne 24. 10. 2018 na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci
poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
poskytnutí informací v oblasti ubytování).
[2] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 28. 1. 2004, 1 Ans 2/2003-35, publ. pod
č. 762/2006 Sb. NSS konstatoval, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření
je rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Kasační stížnost směřující
proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, je proto podle §104
odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná; ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud
i v usnesení ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Ads 5/2006 - 53. Obdobně v usnesení ze dne 28. 12. 2004,
č. j. 5 As 52/2004 - 172, publ. pod č. 507/2005 Sb. NSS, zdejší soud konstatoval, že rozhodnutí
o odkladném účinku žaloby je rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné [§104 odst. 3
písm. c) s. ř. s. ]. Tyto závěry zdejšího soudu byly potvrzeny poté i Ústavním soudem v usnesení
ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05, publ. pod č. 13/2005 Sb. n. u. ÚS.
[3] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí, kterým
soud rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu na to,
zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli. To platí i v případech, kdy výkonem rozhodnutí
správního orgánu, napadeného žalobou, je nastolena nevratná situace a veškerá pozdější opatření
k nápravě již nejsou schopná původní stav obnovit. Rozhodnutí krajského soudu, kterým
byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, nijak neovlivňuje průběh samotného
řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
[4] Stěžovatel, byť byl krajským soudem správně poučen o nepřípustnosti kasační stížnosti,
tuto podal. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než ji dle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) per §120 s. ř. s. odmítnout.
[5] Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud pouze podotýká, že v případě postupu
dle zákona č. 106/1999 Sb., je žalovaným správním orgánem jakož i povinným subjektem nikoli
jednotlivá věznice, ale Vězeňská služba ČR, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4; otázkou místní
příslušnosti v případě poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb. ve vztahu k Vězeňské
službě ČR se zdejší soud zabýval např. ve věci sp. zn. 4 As 269/2018, sp. zn. 5 As 284/2018
či sp. zn. 5 As 358/2018, etc.; k otázce zkoumání místní příslušnosti krajského soudu
viz též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 11. 2018, č. j. Nad 99/2018 -75.
[6] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.;
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla - li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu