ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.85.2018:85
sp. zn. 5 As 85/2018 - 85
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Mikroregion Litavka,
dobrovolný svazek obcí Zdice a Chodouň, se sídlem Husova 2, Zdice, zastoupený
Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti žalovanému:
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2018,
č. j. 29 Af 118/2015 - 493, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 12. 2014, č. j. ÚOHS-S880/2014/VZ-
26403/2014/533/LMa, byl žalobce (dále jen „stěžovatel“) uznán vinným ze spáchání správního
deliktu dle §120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v relevantním
znění (dále jen „ZVZ“), při zadávání veřejné zakázky „Kanalizace v aglomeraci Zdice – Chodouň“.
Správního deliktu se měl stěžovatel dopustit porušením zásady transparentnosti ve smyslu §6
a §61 odst. 4 ZVZ, neboť dne 21. 6. 2011 před zahájením losování, kterým bylo provedeno
omezení počtu zájemců pro účast v užším řízení prostřednictvím elektronického zařízení,
neumožnil na žádost zástupce uchazeče P. B. - APB Plzeň přidělení nových pořadových čísel
zájemcům o účast v užším řízení, přičemž způsob omezení počtu uchazečů za použití
elektronického losovacího zařízení neumožňoval z povahy věci účinnou kontrolu samotného
procesu losování na místě samém, což zapříčinilo pochybnosti o řádném průběhu losování,
včetně pochybností o zachování zásady transparentnosti losování, přičemž tento postup mohl
podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným
uchazečem. Za toto jednání byla stěžovateli udělena pokuta ve výši 200 000 Kč. Proti uvedenému
rozhodnutí podal stěžovatel rozklad, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 7. 10. 2015,
č. j. ÚOHS-R451/2014/VZ-32116/2015/322/LKo, zamítl a potvrdil tak prvostupňové
rozhodnutí.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Brně
(dále jen „krajský soud“) shora označeným rozsudkem zamítl.
[3] Stěžovatel v řízení o žalobě požádal, aby krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek.
Uvedenému návrhu krajský soud vyhověl usnesením ze dne 4. 2. 2016, č. j. 29 Af 118/2015 - 316,
v němž uvedl, že okamžité zaplacení uložené pokuty by pro stěžovatele znamenalo významný
zásah do jeho „cash flow“, a tedy hmatatelnou újmu; oproti tomu zaplacení částky 200 000 Kč
do státního rozpočtu nikoliv neprodleně je újmou takřka zanedbatelnou. Přiznání odkladného
účinku v daném případě neshledal krajský soud v rozporu s veřejným zájmem.
[4] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností. Současně s podáním
kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
[5] V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že jako dobrovolný svazek
obcí byl založen především za účelem rozvoje území, konkrétně za účelem vybudování
a provozování kanalizace a další vodohospodářské infrastruktury. Na realizaci uvedeného
záměru obdržel (a použil) stěžovatel dotaci z Operačního programu životní prostředí ve výši
111 351 655 Kč, přičemž tyto prostředky (a nenárokové příspěvky města Zdice, obce Chodouň
a občanů) tvořily převážnou část příjmové stránky rozpočtu stěžovatele. V důsledku (blíže
nespecifikovaných) platebních výměrů a napadeného rozhodnutí je stěžovatel povinen zaplatit
doplatek odvodu celkem ve výši 12 648 847 Kč. Uhrazení uvedené částky by pro stěžovatele
mohlo být likvidační. Hospodaření stěžovatele v letech 2013 a 2014 bylo ztrátové, v roce 2015
a 2016 pak neskončilo ve ztrátě jen díky příspěvkům města Zdice, obce Chodouň a dotaci
Středočeského kraje. V roce 2017 stěžovatel hospodařil se ztrátou 831 000 Kč. Příjem stěžovatele
z pronájmu vodohospodářské infrastruktury nepokrývá ani fixní výdaje, další prostředky, s nimiž
stěžovatel hospodaří (ze smluv o úvěru a poskytnutých dotací), jsou účelově vázány. Majetkem
stěžovatele je zejména vodohospodářská infrastruktura, která však dle podmínek podpory, jež
byla stěžovateli v souvislosti s tímto majetkem poskytnuta, nesmí být zcizena ani právně zatížena
nejméně po dobu 10 let od ukončení realizace akce. Dále stěžovatel vlastní majetek, který
je nutný pro provoz vodohospodářské infrastruktury. Výkonem napadeného rozhodnutí
a platebních výměrů by stěžovatel a obyvatelé obcí utrpěli nepoměrně vyšší újmu, než jaká hrozí
žalovanému v případě odkladu termínu splatnosti pokuty. Částka 200 000 Kč je pro státní
rozpočet zanedbatelná. Uhrazení pokuty žalovanému by mělo ohrožující charakter a nelze
vyloučit ani ohrožení majetku stěžovatele. Není zřejmé, kdo a za jakých podmínek
by vodohospodářskou infrastrukturu provozoval a jak by byl realizován přívod pitné vody
a odvod a čištění odpadních vod. Podle názoru stěžovatele je současně dán veřejný zájem
na zajištění provozu vodohospodářské infrastruktury, uspokojování základních potřeb široké
veřejnosti a zlepšení životního prostředí. V přípise ze dne 26. 3. 2018 stěžovatel aktualizoval
informace o svých majetkových poměrech ke dni 28. 2. 2018.
[6] Spolu s kasační stížností a návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
předložil stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu článek z internetu ze dne 5. 6. 2006 nazvaný
„Změna postupu Ministerstva financí při povolování loterií a jiných podobných her“, smlouvu o vytvoření
dobrovolného svazku obcí (zakladatelskou smlouvu) a stanovy Mikroregionu Litavka, návrhy
rozpočtu a závěrečné účty hospodaření za roky 2013 až 2016, návrh rozpočtu na rok 2017,
rozpočtové opatření č. 3/14 k 31. 12. 2014, smlouvu o dílo ze dne 15. 9. 2016 na dílo „Mikroregion
Litavka - kanalizace v lokalitě Zdice - Chodouň“, dohodu vlastníků provozně souvisejících kanalizací
ze dne 29. 4. 2014, výpisy schválených usnesení zastupitelstva města/obce, smlouvu o úvěru
ze dne 18. 7. 2011 - účel „financování projektu kanalizace v aglomeraci Zdice - Chodouň“, dokument
„DSO Mikroregion Litavka - přehled čerpání půjček a úvěrů k 31. 10. 2017“, zástavní smlouvy ze dne
25. 10. 2012, smlouvu o úvěru ze dne 20. 6. 2014 - účel „zajištění financování výstavby splaškové
kanalizace Mikroregionu Litavka“, smlouvu o úvěru ze dne 8. 1. 2016 - účel „financování projektu
kanalizace v aglomeraci Zdice - Chodouň“, smlouvu o zastavení pohledávek ze dne 8. 1. 2016, smlouvy
o úpravě vzájemných vztahů mezi ručitelem a bankou ze dne 21. 1. 2016, soupis majetku
stěžovatele, soupisy závazků ke dni 31. 10. 2017 a 28. 2. 2018, výpisy z účtu a historii transakcí
stěžovatele a dokument „Seznam uzavřených písemných smluv s odběrateli k 10. 11. 2017“.
[7] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že důvody uváděné
stěžovatelem nejsou pro přiznání odkladného účinku relevantní, neboť újma hrozící stěžovateli
je pouze „standardním“ sankčním majetkovým postihem bez dalších právních či jiných důsledků.
Stěžovatel by musel specifikovat újmu, která mu zaplacením pokuty vznikne. Nelze hovořit
o likvidačních důsledcích pro stěžovatele, který se ostatně svým návrhem domáhá toliko odložení
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný odkázal na usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 26. 9. 2012, č. j. 31 Af 131/2012 - 161, a ze dne 28. 11. 2013, č. j. 62 Af 95/2013 - 38.
Pokuta byla uložena při spodní hranici zákonné sazby, tedy ji nelze považovat za likvidační.
Povinnost zaplatit odvod ve výši 12 648 847 Kč nemůže být zohledněna. Žalovaný odkázal na
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. 1 Afs 23/2012 - 102 (rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle něhož žádost o zohlednění
okolnosti, že v případě uložení pokuty bude krácena dotace za porušení rozpočtových pravidel,
je nepřijatelná a pro rozhodování nepodstatná, neboť nelze po soudu a správních orgánech
požadovat, aby „přehlédly“ porušení zákona z důvodu, že subjekt ponese důsledky svého
protiprávního jednání. V daném případě se nejedná o nepoměrně větší újmu, než jaká může
vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem vyjádřeným zásadou presumpce správnosti správních aktů, která přispívá k právní jistotě
a důvěře v právní stát.
[8] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[9] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační
stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat;
přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde
stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §73 odst. 2 s. ř. s. jsou naplněny.
[11] Z předložených listin vyplývá, že stěžovatel vykázal v letech 2013 a 2014 ztrátové
hospodaření. V roce 2015 a 2016 stěžovatel hospodařil nikoliv se ztrátou, z doložených listin
však plyne, že jeho příjmy byly spojeny s realizací projektu kanalizace v obcích Zdice a Chodouň
a lze konstatovat, že byly účelově vázány. Z návrhu rozpočtu na rok 2017 plyne, že stěžovatel
předpokládal hospodaření se ztrátou ve výši 831 000 Kč. Z doložených dokumentů dále
vyplynulo, že stěžovatel má několik splatných i nesplatných závazků, které vyplývají zejména
ze smluv o úvěrech a smlouvy o půjčce poskytnuté Státním fondem životního prostředí.
Ze soupisu majetku stěžovatele zdejší soud zjistil, že stěžovatel vlastní pouze drobný dlouhodobý
hmotný majetek, dvě čerpadla, mulčovač a software na účetnictví a správu majetku. Z výpisů
z účtů stěžovatele bylo ověřeno, že stěžovatel nemá větší disponibilní prostředky, které by nebyly
účelově vázány, resp. je stěžovatel nepotřeboval k zajišťování provozu vodohospodářské
infrastruktury, a tedy by je bylo možné použít na úhradu napadeným rozhodnutím uložené
pokuty.
[12] Po zhodnocení relevantních údajů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že vymáhání
pokuty ve výši 200 000 Kč by skutečně mohlo vést k takové finanční zátěži stěžovatele,
jež by pro něj mohla znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám. Možné ohrožení majetku a činnosti stěžovatele by mohlo vyvolat
relevantní újmu nejen u stěžovatele, ale v konečném důsledku způsobit újmu také obyvatelům
města Zdice a obce Chodouň, pro které stěžovatel zajišťuje provoz vodohospodářské
infrastruktury.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku rovněž z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě jakkoli negativně dotklo práv jiných osob, ani že by takové
rozhodnutí bylo v rozporu s veřejným zájmem. Nepochybně zde existuje zájem na řádném
splnění povinnosti - uhrazení pokuty stanovené pravomocným rozhodnutím žalovaného.
Zároveň je však třeba přihlédnout ke skutečnosti, že výkonem napadeného rozhodnutí by mohla
být ohrožena činnost stěžovatele prováděná ve veřejném zájmu, a sice provoz vodohospodářské
infrastruktury pro obyvatele města Zdice a obce Chodouň. Veřejný zájem na zajištění základních
potřeb domácností prostřednictvím činnosti stěžovatele tedy v tomto případě převažuje nad
zájmem na okamžité úhradě uložené pokuty, popř. nad striktním dodržením zásady presumpce
správních aktů.
[14] Pokud bude kasační stížnost zamítnuta, stěžovatel bude povinen pokutu uhradit.
Důsledkem přiznání odkladného účinku je tedy toliko případné posunutí výkonu napadeného
rozhodnutí a splatnosti pokuty, což zjevně není újmou, jež by převážila nad tou, která hrozí
stěžovateli a obyvatelům předmětné lokality, pokud by stěžovatel nebyl s to nadále provozovat
vodohospodářskou infrastrukturu.
[15] Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že odkaz žalovaného na rozsudek zdejšího
soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. 1 Afs 23/2012 - 102, není v tomto případě přiléhavý. V citovaném
rozsudku se totiž soud vyslovil nikoliv k podmínkám pro přiznání odkladného účinku a hrozící
majetkové (a další) újmě, ale v rámci meritorního posouzení věci vyslovil názor, že případné
krácení dotace za porušení rozpočtových pravidel nemůže být důvodem pro „přehlédnutí“
protiprávního jednání a neudělení pokuty.
[16] Vzhledem k tomu, že krajský soud usnesením ze dne 4. 2. 2016 přiznal žalobě odkladný
účinek, postačí, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím
se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného.
[17] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu