ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.86.2018:32
sp. zn. 5 As 86/2018 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: I. M., zast.
Mgr. Petrem Kazderou, advokátem, se sídlem Jiráskovo náměstí 159/10, Ostrava, proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Heřmanice, se sídlem Orlovská
670/35, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 8. 2. 2018, č. j. 22 A 138/2016 - 63, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím speciálního pedagoga žalované ze dne 2. 9. 2016, č. j. VS-14705-168/ČJ-
2016-803532, byl žalobci uložen kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení
na 3 dny nepodmíněně za spáchání kázeňského přestupku požitím návykové látky a porušením
stanoveného pořádku a kázně. Proti rozhodnutí podal žalobce stížnost, kterou žalovaná zamítla
rozhodnutím ze dne 8. 9. 2016, č. j. VS-14705-168/ČJ-2016-803532. Proti rozhodnutí o stížnosti
brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Krajský soud
rozsudkem ze dne 8. 2. 2018, č. j. 22 A 138/2016 - 63, žalobě vyhověl, zrušil rozhodnutí žalované
i prvostupňové rozhodnutí speciálního pedagoga a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
[2] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost, současně požádala, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Na výzvu zdejšího
soudu stěžovatelka podáním ze dne 5. 4. 2018 návrh doplnila o důvody pro přiznání odkladného
účinku; uvedla, že přiznání odkladného účinku požaduje proto, aby do doby, než Nejvyšší správní
soud rozhodne o kasační stížnosti, v souladu se zásadami činnosti správních orgánů a v souladu
s efektivitou řízení nemusela vést kázeňské řízení, jak jí to ukládá rozsudek krajského soudu.
Stěžovatelka dále uvedla, že podání kasační stížnosti svědčí o její domněnce, že „napadený rozsudek
trpí vadou řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech“.
[3] Další důvod pro přiznání odkladného účinku spatřuje stěžovatelka v nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem. Stěžovatelka s napadeným
rozsudkem nesouhlasí, proto podala kasační stížnost. Tohoto mimořádného prostředku použila
i z hlediska celospolečenské újmy, kterou pociťuje v prostředí samotného výkonu trestu odnětí
svobody a domnívá se, že tato újma je většího charakteru než újma žalobce, jenž uložený
kázeňský trest již vykonal. Dále poukázala na to, že žalobce ve správním řízení měnil účelově
své výpovědi s cílem vyhnout se kázeňskému řízení a uložení trestu, neboť si je vědom, že kromě
samotného kázeňského trestu, který již vykonal, je chování odsouzených hodnoceno při podání
návrhu na „podmínečné propouštění“ z výkonu trestu a každý kázeňský trest je přitěžující okolností.
Stěžovatelka dále namítla, že je dle napadeného rozsudku povinna uhradit státu soudní poplatky,
ačkoli podle §11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. je osvobozena od poplatkové
povinnosti, navíc poplatek za odkladný účinek žaloby jí byl uložen k úhradě přesto, že krajskému
soudu sdělila, že žalobce kázeňský trest ve dnech 10. 10. 2016 až 13. 10. 2016 vykonal.
[4] K návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřil žalobce. S návrhem zásadně
nesouhlasí, je přesvědčen, že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Ve svém vyjádření namítl, že důvody uváděné stěžovatelkou jsou pouze obecné
formulace, stěžovatelka je blíže nezdůvodnila a nekonkretizovala, nevymezila ani konkrétní
veřejný zájem, který by zdůvodňoval přiznání odkladného účinku. Požadavek přiznání
odkladného účinku z důvodu, aby nemuselo být vedeno kázeňské řízení, je podle žalobce
v rozporu se zásadou rychlosti řízení a právem na spravedlivý proces. Pouze nepřímo žalobce
dovozuje, že stěžovatelka navrhuje přiznání odkladného účinku z důvodu případné existence
dvou odlišných kázeňských rozhodnutí, v této souvislosti odkázal žalobce na usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58,
podle něhož hrozba dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci není sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá
kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. NSS po zhodnocení
důvodů uváděných stěžovatelkou dospěl k závěru, že v jejím případě nejsou tyto podmínky
naplněny.
[6] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba
posoudit v souladu s názorem vyjádřeným v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS,
v němž se mimo jiné uvádí: „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které
zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát příkladmo uvedl
jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění
duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku. Tento názor rozšířený senát zopakoval
v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58.
[7] Nejvyšší správní soud podotýká, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela
změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
opsal slovy o nepoměrně větší újmě. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje,
má povinnost tvrzení a povinnost důkazní, a je na něm, aby konkretizoval a doložil
(prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická či bagatelní.
[8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatelka újmu, která
by jí měla vzniknout, nijak nekonkretizovala. Argumentace stěžovatelky směřuje pouze
k důvodnosti samotné kasační stížnosti, kterou stěžovatelka spatřuje v nesprávném posouzení
právní otázky krajským soudem, nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku spočívající
v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů, resp. v nesprávném rozhodnutí o nákladech řízení
(soudním poplatku); těmito tvrzenými vadami se cítí dotčena. Skutečnost, že má stěžovatelka
pokračovat v řízení a postupovat v souladu s právním názorem soudu vysloveným ve zrušujícím
rozsudku, však nemůže znamenat nepoměrně větší újmu, která by odůvodňovala přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelky a nemůže být sama o sobě důvodem
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS).
[9] Stěžovatelka sice poukázala na celospolečenskou újmu, kterou v souvislosti s rozsudkem
krajského soudu pociťuje v prostředí výkonu trestu odnětí svobody, toto tvrzení ale blíže
neupřesnila a zdejšímu soudu není zřejmé, v čem má tvrzená újma spočívat. Stěžovatelka v tomto
směru argumentovala pouze obecně bez jakékoliv konkretizace tvrzené újmy. U návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se však očekává dostatečně konkretizované
tvrzení, v čem taková újma spočívá, uvedení jejího rozsahu, včetně možné intenzity.
Z takto vylíčených skutečností musí vyplývat, že negativní následek, jehož se stěžovatelka
ve vazbě na napadený rozsudek krajského soudu obává, by pro ni byl zásadním zásahem.
Stěžovatelka musí tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale rovněž řádně doložit. To se v daném případě
nestalo a zdejší soud musí přisvědčit závěru žalobce, že stěžovatelka svá tvrzení o hrozící újmě
dostatečně nespecifikovala a nelze proto posoudit, zda by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí krajského soudu znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
[10] Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zamítl. Usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu