ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.9.2018:24
sp. zn. 5 As 9/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobců: a) P. B., a b) M. B.,
oba zastoupeni JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem Milady Horákové 533/28,
Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2017,
č. j. 11 A 111/2015 - 47, o návrhu žalobců na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jejich
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2015, č. j. MK 19567/2015 OPP, jímž bylo
zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče,
ze dne 29. 9. 2014, č. j. S-MHMP 1516926/2013, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Posledně
uvedeným správním rozhodnutím bylo podle §9 odst. 1 a §10 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb.,
o státní památkové péči, v relevantním znění, vydáno opatření, kterým byla stěžovatelům jako
vlastníkům kulturní památky uložena povinnost odstranit zakrytí pochozích teras s restauračním
provozem hotelu X skleněnou sedlovou střechou s masivní ocelovou konstrukcí a novodobými
zastiňovacími roletami a po jejich odstranění opravit části, které byly realizací porušeny.
[2] Stěžovatelé napadli rozhodnutí žalovaného žalobou, které městský soud usnesením
ze dne 21. 8. 2015, č. j. 11 A 111/2015 - 22, přiznal odkladný účinek, a následně ji rozsudkem
ze dne 28. 11. 2017, č. j. 11 A 111/2015 - 47, zamítl.
[3] Rozsudek městského soudu stěžovatelé napadli kasační stížností. Současně požádali,
aby byl jejich kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Stěžovatelé uvedli, že nepřiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti by bylo významně zasaženo do jejich majetkové sféry,
neboť v opačném případě by museli provést úpravy objektu v jejich vlastnictví, který je ke svému
účelu užíván již po dobu 17 let bez jakýchkoliv negativních dopadů. Objekt, jenž má být
předmětem úpravy, je základem restauračního zařízení na pochozí terase, bez které by tato
restaurační terasa byla jen komplikovaně uživatelná, snížil by se komfort hostinských služeb
pro zákazníky a restaurační zařízení by nebylo možné provozovat v době nepříznivých
povětrnostních vlivů a klimatických podmínek. Přiznání odkladného účinku kasační stížností
dle stěžovatelů nemůže nepřiměřeným způsobem zasáhnout do práv žalovaného ani třetích osob
a nemůže být ani v rozporu s veřejným zájmem.
[4] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelů nesouhlasil.
Dle jeho názoru újma hrozící stěžovatelům není nepoměrně větší než újma, která přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti může vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je podle žalovaného v rozporu s veřejným zájmem, neboť narušuje
vzhled střešní „krajiny“ památkové rezervace. Stavební úpravy spočívající v zastřešení
západní části terasy restauračního zařízení, tedy objektu ve vlastnictví stěžovatelů, také byly
zakázány rozhodnutím Úřadu městské části Praha 1, odbor výstavby, ze dne 11. 4. 2013,
č. j. S UMCP1/064472/2012/VZS-Kn-1/460. Případné přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti by se dle názoru žalovaného také dotklo práv provozovatelů okolních restaurací,
neboť ti provozují pohostinství s výrazně nižším komfortem pro své zákazníky, avšak
zachovávají ráz památkové rezervace.
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského, resp. městského soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání
odkladného účinku žalobě či kasační stížnosti paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud
by dopady rozhodnutí správního orgánu (soudu) byly negativní (záporné), pak by tím popřel
smysl přiznání odkladného účinku podle §73 s. ř. s. Základním smyslem odkladného účinku není
obecně aplikovatelné oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu, ale jde
o mimořádný nástroj zabránění stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného
rozhodnutí správního orgánu bylo konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně
zasaženo do práv stěžovatele. Nepoměrně větší újma stěžovatele, než jaká by přiznáním
odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám (§73 odst. 2 s. ř. s.) při výkonu nebo jiných
právních následcích rozhodnutí, tedy musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze
v dalším běhu času nijak odčinit. To znamená, že i v případě, kdy přiznáním odkladného účinku
nemůže vzniknout újma jiným osobám, musí být újma, jež vznikne navrhovateli výkonem
nebo jinými právními následky rozhodnutí, takové intenzity, aby převážila nad veřejným zájmem
na výkonu či jiných právních následcích pravomocného rozhodnutí správního orgánu
či krajského, resp. městského soudu.
[7] Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovateli a skutečností vyplývajících ze soudního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
[8] Nejprve je vhodné uvést, že pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými
opravnými prostředky, např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají
až v okamžiku rozhodnutí o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků
mimořádných, mezi něž spadá i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem
úvahy rozhodujícího orgánu (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06
ze dne 13. listopadu 2006, http://nalus.usoud.cz: „Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí –
pozn. NSS] je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu
nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně
zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní“).
[9] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
rovněž z hlediska zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru,
že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže jiným osobám vzniknout újma
či že by jím byl ohrožen důležitý veřejný zájem. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, v němž dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
[10] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že byť z hlediska památkové péče je nepochybně
dán veřejný zájem na požadavek na zachování odpovídajícího vzhledu nemovitostí nacházejících
se na území památkové rezervace, je rovněž nutné tento veřejný zájem vážit oproti ústavnímu
právu stěžovatelů na soudní ochranu. V této souvislosti je totiž nezbytné zohlednit také
skutečnost, že výkonem napadeného rozhodnutí, kterým byla stěžovatelům uložena povinnost
odstranit předmětné zakrytí pochozích teras jejich nemovitosti, by ani v případě důvodnosti
kasační stížnosti následné meritorní rozhodnutí krajského soudu o podané žalobě již efektivní
soudní ochranu stěžovatelům přinést nemohlo, a tudíž nelze zcela vyloučit, že by v konečném
důsledku mohlo být dotčeno jejich právo chráněné čl. 11 Listiny základních práv a svobod
(právo na ochranu majetku) a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních
svobod (právo na pokojné užívání majetku). Z uvedených hledisek je také důvodná argumentace
stěžovatelů, že by na splnění povinnosti uložené žalovaným museli vynaložit nemalé náklady
a prováděné změny by negativně ovlivnily provoz jimi provozovaného restauračního zařízení,
a to za situace, v níž zatím není jisté, zda rozhodnutí žalovaného v konečném důsledku obstojí
či nikoli. V této souvislosti nelze ani přehlédnout, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno
až po cca 14 letech užívání dotčeného zakrytí pochozích teras stěžovateli. Z této situace lze
jen obtížně dovodit, že by přiznání odkladného účinku pouze na omezenou dobu do vydání
rozhodnutí o kasační stížnosti mohlo narušit veřejný zájem ve vyšší intenzitě, než tomu bylo
v letech před vydáním rozhodnutí žalovaného a působit právně relevantní újmu také jiným
osobám. Nejvyšší správní soud ovšem v této souvislosti zdůrazňuje, že nijak nezpochybňuje
veřejný zájem na památkové ochraně a její význam, avšak při rozhodování o odkladném účinku
musí brát v úvahu všechny pro věc podstatné okolnosti. Nejvyššímu správnímu soudu tak
na základě výše uvedeného nezbývá než také konstatovat, že v důsledku výkonu rozhodnutí
žalovaného by stěžovatelům potenciálně mohla vzniknout nepoměrně větší újma, než jaká může
vzniknout jiným osobám; v případě důvodnosti kasační stížnosti by jim ani následné rozhodnutí
krajského soudu o žalobě nemohlo přinést efektivní ochranu – předmětné zakrytí pochozích
teras by již bylo odstraněno.
[11] Nejvyšší správní soud tedy přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, neboť s ohledem
na výše uvedené dospěl k závěru, že v daném případě jsou podmínky §73 odst. 2 s. ř. s.
naplněny. Vzhledem k tomu, že žalobě stěžovatelů proti pravomocnému rozhodnutí
žalovaného již byl odkladný účinek přiznán usnesením městského soudu ze dne 21. 8. 2015,
č. j. 11 A 111/2015 - 22, postačí v tomto případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného
rozsudku městského soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje také odkladný účinek žaloby
proti rozhodnutí žalovaného.
[12] Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu zrušit, ukáže-li
se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody
v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud opětovně zdůrazňuje, že přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti, které má z povahy věci pouze prozatímní povahu, nijak nepředjímá
své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu