ECLI:CZ:NSS:2018:5.AZS.321.2018:18
sp. zn. 5 Azs 321/2018 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: A. T., zastoupený Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Policie ČR,
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 13 A 80/2018 – 25, o
návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké
policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 28. 11. 2017, č. j. KRPA – 436894 –
17/ČJ-2017-000022-ZAM, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b)
bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž doba, po kterou mu nelze umožnit vstup
na území členských států EU, byla stanovena na 1 rok. Žalobce podal proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 7. 2018, č. j. CPR-1181-
7/ČJ-2018-930310-V240, zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 13 A 80/2018 – 25, zamítl.
[3] Žalobce (stěžovatel) poté podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
[4] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že podal, stejně jako
jeho manželka, žádost o zaměstnaneckou kartu a řízení o této žádosti v současné době probíhá.
Pokud by došlo k jeho vyhoštění, mělo by to s ohledem na řádně podanou žádost o pobytové
oprávnění fatální dopad do jeho života. Situace v domovském státě je „naprosto tragická“,
co se týče případného výdělku, proto stěžovatel vynaložil mnoho úsilí i finančních prostředků
na podání žádosti. Vyhoštění by znamenalo skončení pobytového řízení, a tudíž nepřiměřený
zásah do jeho soukromého a rodinného života dle §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců,
čímž by došlo k nepoměrně větší újmě na straně stěžovatele, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout třetím osobám. Stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního
soudu týkající se nuceného vycestování, jež by mohlo znamenat vynaložení nemalých finančních
nákladů, zásah do soukromého a rodinného života a dále dopad do práva stěžovatele
na spravedlivý proces, neboť pro jeho výkon může být nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat
na území ČR do skončení řízení, vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým
zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atp.
[5] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že s jeho přiznáním nesouhlasí. Stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění pro naplnění skutkové
podstaty §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců, a tato skutečnost byla řádně
prokázána. Stěžovatel sice podal žádost o povolení k pobytu za účelem zaměstnání, ale samotná
žádost ho neopravňovala k výkonu výdělečné činnosti na území České republiky. Stěžovatel si dle
žalovaného musel být vědom toho, že bez povolení k pobytu a povolení k zaměstnání zde nesmí
vykonávat žádnou výdělečnou činnost a přesto se dopustil jednání, které mělo za následek vydání
rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný v této souvislosti uvádí, že v průběhu vedeného
správního řízení nebyly prokázány takové skutečnosti, které by vedly k postupu dle §119a odst. 2
zákona o pobytu cizinců, navíc je stěžovatel právně zastoupen. Není tedy důvod, proč by nemohl
vycestovat z území České republiky.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[9] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatel
v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucen
opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti. Vzhledem
k tomu, že stěžovateli byl v rámci správního vyhoštění uložen zákaz pobytu na území členských
států Evropské unie na dobu 1 roku, nemohl by stěžovatel přinejmenším po tuto dobu využít,
ani za účelem návratu do ČR na krátkou dobu, režimu bezvízového styku mezi Ukrajinou
a členskými státy Evropské unie.
[10] Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem,
náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat
mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává možnou újmu především
na možnosti výkonu práva stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění
České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného
důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění, s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti
státu, odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (viz důvodová zpráva
k tomuto ustanovení), a není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat
na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení.
V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného
rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatele (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 – 36, ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92,
a ze dne 5. 11. 2013, č. j. 5 As 81/2013 – 14).
[11] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného
zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli,
riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Stěžovatel nebyl
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodu podle §119 odst. 1 písm. b)
bodu 3 zákona o pobytu cizinců.
[12] Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděl stěžovatel.
[13] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba
stěžovatele proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný
účinek, postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Městského
soudu v Praze, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ve věci správního vyhoštění stěžovatele.
[14] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. listopadu 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu