ECLI:CZ:NSS:2018:5.AZS.336.2018:24
sp. zn. 5 Azs 336/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: F. M., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci ze dne 10. 10. 2018, č. j. 59 A 116/2017 – 34, o návrhu žalobce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 25. 10. 2017, č. j. MV-80191-4/SO-2015.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 25. 2. 2015,
č. j. OAM-28749-19/DP-2014 (dále jen „správní orgán prvního stupně“), byla žalobci zamítnuta
žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání
podle §44a odst. 3 v návaznosti na §35 odst. 3 a §37 odst. 2 písm. b) ve spojení s §56 odst. 1
písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, v tehdejším znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce podal proti tomuto
rozhodnutí odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 10. 2017, č. j. MV-80191-4/SO-
2015, zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalované u Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočky v Liberci, který ji rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 59 A 116/2017 – 34,
zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) poté podal proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že by mu bylo
nepřiznáním odkladného účinku potenciálně znemožněno přicestovat do České republiky
a osobně se účastnit řízení či se osobně radit se svým právním zástupcem a dávat mu závazné
pokyny pro další postup. Případným výkonem napadeného rozhodnutí by byla vážně narušena
procesní práva stěžovatele. Odkladný účinek může být v tomto případě výlučným prostředkem,
jak lze dosáhnout toho, aby konečný úspěch kasační stížnosti nebyl jen formální, ale faktický.
Stěžovatel se v České republice věnuje podnikatelským aktivitám, tato podnikatelská činnost byla
přetržena vždy pouze krátkodobě, kdy musel stěžovatel nečekaně z České republiky odjet,
a to z důvodu péče o nemocné členy rodiny v Kosovu. Stěžovatel také uvedl, že své povinnosti
spojené s podnikáním i pobytem na území České republiky vždy řádně plnil. V České republice
si postupně vybudoval silné zázemí, plánoval sem přesídlit i svou rodinu (manželka, děti i jeho
rodiče ho do České republiky jezdili navštěvovat). Spolu se svou manželkou si v České republice
založil i obchodní společnost, která podniká v oblasti gastronomie. Vzhledem k neprodloužení
povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání byl nucen odcestovat do země původu
a svou prosperující společnost nyní řídí na dálku, což je značně komplikované a vznikají mu
při tom nemalé náklady. Tato společnost provozuje restauraci a má začít provozovat další.
Stěžovatel uvádí, že si v České republice vybudoval silné ekonomické i citové vazby
(v České republice mají dle tvrzení stěžovatele povolení k trvalému pobytu dva jeho bratři).
[5] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s jeho
přiznáním nesouhlasila, neboť pro to dle jejího názoru nejsou splněny podmínky. Má za to,
že nepoměrně větší újma by stěžovateli mohla vzniknout až na základě správního vyhoštění
z území České republiky, což sice může být důsledkem zamítnutí žádosti o prodloužení
pobytového oprávnění, avšak o správním vyhoštění se vždy rozhoduje v samostatném správním
řízení, kdy se zkoumá rovněž přiměřenost tohoto zásahu do soukromého či rodinného života
cizince. Následně lze proti rozhodnutí o správním vyhoštění podat žalobu, která má ze zákona
odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle žalované tedy existují
právní instituty, jimiž se stěžovatel může domáhat posouzení své situace a odkladného účinku
v jiném následném řízení, proto nelze dovozovat, že mu v důsledku žalobou napadeného
rozhodnutí žalované ve věci neprodloužení dlouhodobého pobytového oprávnění hrozí jakákoli
újma. Žalovaná také uvedla, že si není vědoma žádných rodinných vazeb stěžovatele,
které by mohly mít vliv na jeho setrvání na území České republiky, jelikož z lustrace provedené
žalovanou vyplývá, že na území České republiky nepobývá žádný stěžovatelův rodinný příslušník;
tvrzená nepoměrně větší újma tak není nijak blíže konkretizována ani opřena o důkazy.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek žalobě, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[9] Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem,
náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu
potřebnou součinnost atd. Pokud by byl tedy stěžovatel nucen setrvat mimo území České
republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o jeho kasační stížnosti, spatřuje zdejší
soud nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, zejména v možném omezení stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
[10] Je sice pravdou, že k setrvání mimo území České republiky by mohl být stěžovatel
bezprostředně donucen až v souvislosti s rozhodnutím o jeho správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze totiž předpokládat, že stěžovatel má předejít
případné zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území
České republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc
vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie na určitou dobu. V daném případě lze tedy
nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným
vznikem újmy na straně stěžovatele.
[11] Při zajištění práva stěžovatele na spravedlivý proces nelze spoléhat ani na možnost vydání
krátkodobého víza stěžovateli např. za účelem setkání s jeho právním zástupcem, jak uvádí
žalovaná, neboť se nelze spolehnout na to, že by stěžovateli bylo takové vízum, na nějž není
právní nárok, vydáno.
[12] Nejvyšší správní soud tedy vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků pravomocného rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o prodloužení povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu o kasační stížnosti, stěžovatel bude nucen po celou tuto dobu setrvat mimo území České
republiky.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného
zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli,
riziko narušení veřejného zájmu pouze nízké intenzity. V případě stěžovatele nedošlo
ani ke správnímu vyhoštění, ale pouze k neprodloužení platnosti pobytového oprávnění
z důvodů, které dle správních orgánů spočívaly v neobnovení platnosti živnostenského oprávnění
a neplnění povinností s tím souvisejících.
[14] Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděl stěžovatel.
[15] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Je však třeba uvést, že přiznání
odkladného účinku pouze vůči rozhodnutí krajského soudu za situace, kdy byla žaloba zamítnuta,
a odkladný účinek žalobě dle vyjádření stěžovatele nebyl přiznán, by nemohlo vést k odložení
účinků rozhodnutí žalované po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní
soud vymezil rozsah odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti přímo účinky rozhodnutí žalované. V takovém případě se do doby
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti dočasně obnoví fikce platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu dle §47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců: „Pokud doba platnosti
víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o vydání
povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti, ačkoliv žádost byla podána v souladu
s podmínkami uvedenými v odstavcích 1 až 3, považuje se vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu za platné
do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.“
[16] V této souvislosti ovšem Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné zdůraznit,
že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pouze dočasné povahy a nijak
nepředjímá rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 19. prosince 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu