ECLI:CZ:NSS:2018:5.AZS.52.2018:21
sp. zn. 5 Azs 52/2018 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. A., zast.
Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
24. 1. 2018, č. j. 15 A 110/2015 – 38, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 7. 8. 2015,
č. j. MV - 97029-9/SO - 2014, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 6. 2014, č. j. OAM - 13114 -
10/TP - 2013, kterým bylo dle §66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o žádosti žalobce ve věci
vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky pro neodstranění podstatných vad
jím podané žádosti.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem,
který ji napadeným rozsudkem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 15 A 110/2015 – 38, zamítl.
[3] Žalobce (stěžovatel) poté podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že má na území ČR
vytvořeno zázemí, žije zde 17 let společně s matkou, otcem a sestrou. Po celou dobu pobytu
nebyl on ani nikdo z rodinných příslušníků v Arménii. Dále uvedl, že přicestoval jako nezletilý
zapsaný v cestovním dokladu matky, ve 12 letech žádal arménskou ambasádu neúspěšně o vydání
pasu, byl odmítnut s tím, že si musí odsloužit vojenskou službu. Dle stěžovatele je prokázáno,
že v arménské armádě dochází k šikaně, a s ohledem na skutečnost, že neovládá arménský
jazyk a nezná místní reálie, má obavy, že by byl terčem této šikany. Stěžovatel z důvodů
nezávislých na jeho vůli nemohl správním orgánům předložit cestovní doklad, neboť se stal obětí
zkorumpovaného systému v jeho domovském státu, ač sám splňuje podmínky pro udělení
českého státního občanství. Podle stěžovatele není ve veřejném zájmu ČR poslat jej do země,
kde mu hrozí porušování základních lidských práv. Nucený návrat by byl pro stěžovatele
nenahraditelnou újmou a nepřiznání odkladného účinku by bylo zjevně nepřiměřené důvodům
vydání napadeného rozhodnutí. Přiznáním odkladného účinku pak dle názoru stěžovatele
nemůže jiným osobám vzniknout jakákoliv újma, naopak pro stěžovatele by odloučení od rodiny
a přátel znamenalo značnou újmu. V případě, že kasační stížnosti nebude přiznán odkladný
účinek, dostane se stěžovatel do situace, že bud muset opustit ČR a vrátit se do Arménie,
kde nikoho nemá a nezná jazyk. K uvedené argumentaci stěžovatel odkázal na judikaturu zdejšího
soudu a navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek a nebylo porušeno jeho právo
na spravedlivý proces a legitimní očekávání.
[5] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nejsou v daném případě splněny.
[9] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční
zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu,
aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74).
[10] Stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku s ohledem na ochranu svého práva
na respektování soukromého a rodinného života a dále na ochranu svých procesních práv,
do nichž by mělo být zasaženo v případě, že by byl nucen před rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu o věci samé opustit Českou republiku. Předmětem řízení v nyní projednávané
věci je přezkum rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně,
kterým se zastavuje řízení ve věci žádosti stěžovatele o povolení k trvalému pobytu na území
České republiky. Důsledkem rozhodnutí žalované tedy bylo, že stěžovateli nebyla udělena určitá
konkrétní (vyšší) forma pobytového statusu (právního titulu pobytu na území České
republiky). Nabytí právní moci tohoto rozhodnutí však nemá bezprostřední následek spočívající
v tom, že by stěžovatel byl státní mocí donucen území České republiky opustit. V daném
případě totiž nejenže stěžovateli nebylo uloženo správní vyhoštění s vymezením doby, po kterou
by mu nebylo umožněno vstoupit na území členských států Evropské unie, ale žalobou
napadeným rozhodnutím mu ani nebylo odňato dosavadní pobytové oprávnění. K uvedenému
zdejší soud poznamenává, že je mu z úřední činnosti známo, že pod sp. zn. 4 Azs 43/2018
je u zdejšího soudu vedeno řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 15 A 109/2015 - 44, kterým byla zamítnuta žaloba
podaná proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV-99478/5/SO-2015, jímž bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra České republiky, odboru
azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne
18. 3. 2015, č. j. OAM-275603-8/MC-2013, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce
o prodloužení doby platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie
pro neodstranění podstatných vad v jím podané žádosti; v uvedené věci byl přitom kasační
stížnosti stěžovatele přiznán odkladný účinek. Rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o povolení
k trvalému pobytu se tedy nijak nedotýká stávajícího pobytového statusu stěžovatele. Tím se nyní
posuzovaná věc liší od případů, kdy rozhodnutí o správním vyhoštění, nebo neprodloužení,
případně odnětí stávajícího pobytového oprávnění z důvodů, u nichž je patrné, že daný cizinec
má malou šanci získat jiný typ pobytového statusu na území ČR, mají bezprostřední následek
v podobě povinnosti cizince území ČR opustit (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25,
resp. ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012 - 37, jichž se stěžovatel dovolával, která se však týkají
skutkově odlišných věcí).
[11] Jak ostatně konstatoval ve svém rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě
již krajský soud, zastavením řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu nebylo jakkoliv
rozhodnuto o zrušení stěžovatelova dosavadního oprávnění k pobytu na území ČR nebo
dokonce o jeho povinnosti vycestovat, a je vyloučeno, aby tímto rozhodnutím mohla být
stěžovateli způsobena újma, když výkon nebo jiné negativní následky tohoto rozhodnutí
nepřichází v úvahu.
[12] Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí
a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dospěl
shodně s krajským soudem k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky rozsudku krajského
soudu pro stěžovatele samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na jeho procesních
právech ani na jeho právu na respektování soukromého a rodinného života. Není proto splněna
hned první podmínka pro přiznání odkladného účinku.
[13] Nejvyšší správní soud proto podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.
návrh stěžovatel na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[14] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, právní věta
publikována pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 23. března 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu