ECLI:CZ:NSS:2018:6.ADS.49.2018:30
sp. zn. 6 Ads 49/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: JUDr. V. P., proti
žalovanému: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, se sídlem Slezská 100/7,
Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí výběrové komise ze dne 14. 10. 2016, č. j. SVS/2016/124409-
G, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018,
č. j. 45 A 58/2017 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 31. 1. 2018, č. j. 45 A 58/2017 - 12 (dále „napadené usnesení“), jímž krajský soud
odmítl žalobu proti rozhodnutí výběrové komise ze dne 14. 10. 2016, č. j. SVS/2016/124409-G
(dále jen „napadené rozhodnutí“).
[2] Napadeným rozhodnutím výběrová komise ve výběrovém řízení na služební místo
vedoucího oddělení kontroly odboru interního auditu a kontroly Ústřední veterinární správy
Státní veterinární správy zamítla námitky žalobce proti průběhu výběrového řízení
a proti věcnému posouzení návrhu na přerušení řízení. Výběrová komise popsala, že bylo
vyhlášeno předmětné výběrové řízení na výše uvedené služební místo, do něhož podal žalobce
žádost o jmenování. Vzhledem k tomu, že žalobce splnil předpoklady a požadavky stanovené
zákonem č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní
službě“), byl pozván k pohovoru konanému dne 20. 9. 2016. Po zahájení pohovoru však žalobce
sdělil, že podal ve věci na Ministerstvo zemědělství stížnost a z toho důvodu považuje výběrové
řízení za přerušené do doby, než bude o jeho stížnosti rozhodnuto a nebude tak na případné
otázky odpovídat. Obsah stížnosti však zůstal výběrové komisi neznámý. Protože žalobce odmítl
odpovídat na otázky, rozhodla výběrové komise o tom, že žalobce o jmenování na služební místo
v předmětném výběrovém řízení neuspěl. O této skutečnosti byl vyhotoven protokol o průběhu
a výsledku výběrového řízení. Proti průběhu výběrového řízení a proti věcnému posouzení
návrhu na přerušení řízení podal žalobce v zákonné lhůtě písemnou námitku. Výběrová komise
k námitkám žalobce uvedla, že na vlastní jednání výběrové komise při samotném výběrovém
řízení se správní řád nevztahuje. Zákon o státní službě tak umožňuje podat pouze námitky
proti protokolu, nikoliv proti věcnému posouzení návrhu na přerušení řízení. Samotné podání
stížnosti podle ustanovení §157 zákona o státní službě přitom nezakládá důvod pro přerušení
výběrového řízení, podání stížnosti nemá odkladný účinek. Jednání výběrové komise proto bylo
posouzeno jako zákonné.
[3] V žalobě ze dne 28. 4. 2017 žalobce uvedl, že důvodem podání žaloby je obrana
před šikanou představených. Poukazoval na to, že je trestán a že mu nejsou přiznávány odměny,
a to z toho důvodu, že byl podán podnět kvůli podezření na korupční jednání. Popsal, že dne
20. 6. 2016 bylo vyhlášeno výběrové řízení na služební místo vedoucího oddělení kontroly
odboru interního auditu a kontroly ÚVS SVS s předpokládaným dnem nástupu do služby
1. 9. 2016. Žalobce byl jediným uchazečem. Termín výběrového řízení byl stanoven
na 20. 9. 2016, avšak již dne 19. 9. 2016 podal stížnost na ústředního ředitele SVS adresovanou
Ministerstvu zemědělství, ve které bylo uvedeno, že požadoval, aby v rámci tohoto výběrového
řízení bylo přesunuto datum předpokládaného nástupu do služby na den 1. 4. 2017. Žalobce byl
rozhodnut k tomuto datu požádat o ukončení služebního poměru z důvodu odchodu
do starobního důchodu, proto považoval za zbytečné konat další výběrové řízení. Žalobce
se dne 20. 9. 2016 dostavil před výběrovou komisi, kde vysvětlil, že podal stížnost a že požaduje
přerušení výběrového řízení. Na to mu bylo sděleno, že zákon o státní službě nezná přerušení
výběrového řízení. Dále poukázal na nestandardnost výběrového řízení, protože v žádném
jiném výběrovém řízení nebyl přizván jiný pracovník mimo soustavu orgánů veterinární autority –
v projednávané věci byl ustanoven do funkce předsedy výběrové komise ředitel odboru interního
auditu a supervize Ministerstva zemědělství. Tuto osobu žalobce označil za neodbornou.
Napadené rozhodnutí je nezákonné rovněž z důvodu nesprávného poučení o nemožnosti podání
řádného opravného prostředku. Nesouhlasil dále s tím, že v mezidobí bylo vypsáno nové
výběrové řízení, v němž byl vybrán jeden z uchazečů.
[4] V napadeném usnesení ze dne 31. 1. 2018, č. j. 45 A 58/2017 - 12, krajský soud popsal
právní úpravu regulující výběrové řízení. Dospěl k závěru, že samotné výběrové řízení není
řízením podle správního řádu, ale je zvláštním postupem podle zákona o státní službě s tím,
že na tento postup se pouze v omezeném rozsahu použila úprava řízení o výběru žádosti
podle §146 správního řádu, přičemž po novele provedené zákonem č. 144/2017 Sb.
se na výběrové řízení úprava řízení o výběru žádosti již nepoužije vůbec. Rozhodováním o přijetí
do služebního poměru je totiž až samotné vydání rozhodnutí o přijetí do služebního poměru,
nikoli výběrové řízení. Žalobce napadl rozhodnutí výběrové komise o námitkách neúspěšného
uchazeče, které bylo vydáno na základě ustanovení §164 odst. 5 zákona o státní službě,
podle něhož vyřídí výběrová komise podané námitky ve lhůtě 15 dnů ode dne jejich doručení tak,
že jim vyhoví nebo je zamítne. Námitky proti protokolu o průběhu a výsledku výběrového řízení
svou povahou nejsou standardním opravným prostředkem, spíše podle soudu mají blízko
k institutu podání námitek proti protokolu podle ustanovení §18 odst. 3 správního řádu.
Podobně ve vztahu k námitkám proti protokolu v případě kontroly judikatura dovodila,
že se nejedná o rozhodnutí ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Pro posouzení projednávané věci
je irelevantní, že napadené rozhodnutí je označeno jako rozhodnutí, neboť stěžejní
je podle soudu materiální stránka, při jejímž zvážení vyplývá, že napadené rozhodnutí
se žalobce nedotýká. Krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 10 Ads 316/2016, který dovodil, že výběrové řízení se skládá ze dvou částí, přičemž
proti výsledku druhé části není možné brojit žalobou ve správním soudnictví; v takovém případě
by připuštění soudního přezkumu první části bylo s těmito závěry v rozporu a komplikovalo
by to samotné výběrové řízení.
II. Kasační stížnost a vyjádření
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému usnesení kasační stížnost,
v níž uvedl, že se dovolává kasačních důvodů dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Soud podle stěžovatele nesprávně vyhodnotil skutkovou podstatu sporu a řešil jiný případ,
neboť soud se zabýval výběrovým řízením na obsazení volného služebního místa
podle ustanovení §24 až 29 a podle §164 zákona o státní službě, kdežto předmětem sporu
je výběrové řízení vedené podle ustanovení §188 zákona o státní službě. Stěžovatel je
přesvědčen, že podle ustanovení §159 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě jmenování
na služební místo představeného je řízení ve věcech služby a tudíž se má postupovat
podle správního řádu. V průběhu celého výběrového řízení v podstatě nebylo vydáno žádné
rozhodnutí ve smyslu správního řádu, přestože jde o správní řízení. Dovolával se dále správního
řádu, z něhož dovozoval, že pokud účastník řízení požádá a není-li to v rozporu s veřejným
zájmem, může správní orgán přerušit řízení. Nevůle správní orgánu takto postupovat představuje
porušení zásady dobré správy. Pokud soud dospěl k závěru, že výběrová komise není správní
orgán, měla být jeho žádost o přerušení výběrového řízení postoupena příslušnému správnímu
orgánu. To, že odmítnutí přerušit výběrové řízení vyslovila právě výběrová komise, způsobuje
nicotnost rozhodnutí o námitkách, neboť k tomu neměla pravomoc. Stěžovatel zdůrazňoval,
že důvodem pro podání žaloby byla obrana před lobbingem, resp. bossingem. Nechápal,
proč se výběrové řízení vypisovalo, když zákon o státní službě umožnil na uvedenou funkci
vypsat výběrové řízení až do konce června 2017. Měl proto za to, že se jednalo o skrytou pomstu,
že oznámil orgánům činných v trestním řízení korupci. Rovněž sdělil, že svůj služební poměr
ukončí k datu 31. 3. 2017. Protože jedinou možností bylo urychleně a razantně ze strany vedení
zasáhnout, jevilo se výběrové řízení jako vhodný prostředek uskutečnění záměru, i proto byl
jako předseda komise pro zdání objektivity ustanoven ředitel odboru kontroly a supervize
Ministerstva zemědělství. Dále poukazoval na to, že byl šikanován i tím, že po dobu trvání
služebního poměru nedostal žádné odměny a že mu bylo sníženo jeho osobní ohodnocení.
Stěžovatel měl tudíž za to, že byly připravovány podmínky k tomu, aby „byl odejit“.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil v přípisu ze dne 26. 3. 2018, v němž popsal
průběh výběrového řízení. Zpochybnil tvrzení stěžovatele, že by požádal o přerušení řízení – dne
19. 9. 2016 byla na Ministerstvo zemědělství doručena pouze stížnost na ústředního ředitele
Státní veterinární správy, z níž ministerstvo nedovodilo žádost o přerušení výběrového řízení,
a se kterou se vypořádalo prostřednictvím vyjádření ze dne 21. 10. 2016. Trval
však na stanovisku, že podání stížnosti nadřízenému orgánu nezakládá důvod pro přerušení
výběrového řízení a že její podání nemá odkladný účinek. I kdyby byla podána žádost o přerušení
řízení, bylo na správním orgánu, zda řízení skutečně přeruší. Za dané situace proto nezbylo nic
jiného, než výběrové řízení nakonec zrušit a vyhlásit nové výběrové řízení, do kterého se mohl
stěžovatel přihlásit. Nejvhodnější žadatel byl následně jmenován na služební místo vedoucího
oddělení kontroly a k témuž dni byl dosavadní vedoucí oddělení (stěžovatel) převeden
na jiné služební místo. Žalovanému nebylo zřejmé, co stěžovatel sleduje odkazem na ustanovení
§188 zákona o státní službě. Jmenování ředitele odboru kontroly a supervize Ministerstva
zemědělství jako předsedy komise považoval žalovaný za standardní a transparentní, ostatně
stejně je postupováno i v dalších výběrových řízení.
III.Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky ustanovení §105 odst. 2
s. ř. s., a je proti napadenému usnesení přípustná za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[9] Stěžovatel ve své kasační stížnosti nesprávně podřadil důvod podání kasační stížnosti
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Pokud totiž stěžovatel kasační stížností napadá
rozhodnutí o odmítnutí žaloby, z povahy věci pro něj přichází v úvahu kasační důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí žaloby (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 7/2004 - 47 ze dne
18. 3. 2004). Naplnění tohoto důvodu přitom může založit i to, že rozhodnutí krajského soudu
je nepřezkoumatelné ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. – srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015 - 128 nebo rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98.
[10] Nejvyšší správní soud ale je v takovém případě v řízení o kasační stížnosti oprávněn
zkoumat pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá,
jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele
důvodná a zda je jím napadené rozhodnutí žalovaného nezákonné, jak obsáhle dovozuje
i v kasační stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud tedy zaměřil svou pozornost pouze na to, zda napadené rozhodnutí
je možné podrobit soudnímu přezkumu v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí
podle ustanovení §65 a násl. s. ř. s.; posouzení zákonnosti a věcné správnosti postupu veřejné
správy je na místě teprve poté, co byly splněny podmínky soudní řízení, mezi které patří i to,
že je žalobou napaden individuální správní akt mající znaky rozhodnutí dle ustanovení §65
odst. 1 s. ř. s.
[12] Charakterem výběrového řízení a soudní přezkoumatelností „výstupů“ výběrového řízení
se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 9. 11. 2017, č. j. 10 Ads 316/2016 – 50,
v němž dospěl k právnímu závěru, že „sdělení služebního orgánu o tom, že uchazeč nebyl vybrán
na služební místo (§28 odst. 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě), není rozhodnutím podle §65 odst. 1
s. ř. s. a nepodléhá soudnímu přezkumu.“ Nejvyšší správní soud přitom v citovaném rozsudku rozlišil
dvě fáze výběrového řízení – v první fázi rozhoduje výběrová komise (ta vybere z žadatelů,
kteří ve výběrovém řízení uspěli, tři nejvhodnější žadatele a sestaví pořadí dalších žadatelů,
kteří ve výběrovém řízení uspěli, a seznam žadatelů, kteří ve výběrovém řízení neuspěli), ve druhé
fázi následně služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným
jednoho žadatele z tří nejvhodnějších žadatelů. Pokud Nejvyšší správní soud v předchozím
rozsudku dospěl k závěru, že „konečné rozhodnutí“ týkající se výběrového řízení není soudně
přezkoumatelné v řízení podle ustanovení §65 a násl. s. ř. s., tím spíše za pomocí argumentu
a fortiori (konkrétně a maiori ad minus – od většího k menšímu) je nutné trvat na tom,
že ani předchozí úkony učiněné v průběhu výběrového řízení zásadně nejsou soudně
přezkoumatelné, neboť v opačném případě by došlo k popření výše uvedených závěrů o soudní
nepřezkoumatelnosti výsledného sdělení služebního orgánu o tom, že uchazeč nebyl vybrán.
Uchazečům nesvědčí veřejné subjektivní právo být vybrán.
[13] K výše uvedeným závěrům je nadto nutné poukázat na to, co bylo předmětem soudního
řízení, tj. co stěžovatel učinil na základě petitu žaloby ve znění jeho opravy ze dne 1. 8. 2017
předmětem soudního řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009,
č. j. 7 Aps 2/2009 - 197). Předmětem soudního řízení stěžovatel učinil rozhodnutí o námitce
podle ustanovení §164 odst. 5 zákona o státní službě. Tyto námitky se přitom mají dle textu
zákona o státní službě týkat protokolu o průběhu a výsledku výběrového řízení, přičemž musí
obsahovat odůvodnění nesouhlasu s výsledkem výběrového řízení. Z obsahu ustanovení §164
zákona o státní službě tedy vyplývá, že rozhodování směřuje proti postupu výběrové komise
ve výběrovém řízení. Avšak ani na základě této skutečnosti a toho, že postup výběrové komise
je formálně upraven zákonem o státní službě, nelze dovodit, že je příslušné rozhodnutí soudně
přezkoumatelné, a to právě s ohledem na to, že na přijetí do služebního poměru, zařazení
na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není nárok – srov. ustanovení
§23 odst. 2 zákona o státní službě. Za situace, kdy výsledkem řízení vedeného služebními orgány
je akt týkající přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo nebo jmenování
na služební místo představeného, na jehož výsledek není právní nárok, není na místě dovodit
soudní přezkoumatelnost dílčího aktu vydaného v takovém výběrovém řízení.
[14] Nad rámec výše uvedeného je nutno uvést, že i kdyby Nejvyšší správní soud dovodil,
že napadené rozhodnutí představuje soudně přezkoumatelné rozhodnutí, bylo by na místě
předmětnou žalobou pravděpodobně rovněž odmítnout, a to pro opožděnost,
neboť pravděpodobně byla podána po uplynutí lhůty 2 měsíců od oznámení napadeného
rozhodnutí podle ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s., jelikož napadené rozhodnutí bylo stěžovateli
oznamováno v říjnu 2016, kdežto předmětnou žalobu stěžovatel podal až v dubnu 2017.
Jednoznačný závěr o opožděnosti žaloby by bylo možné zjistit z doručenky napadeného
rozhodnutí, kterou však žalovaný nepřiložil do správního spisu; jelikož pro posouzení důvodnosti
kasační stížnosti a včasnosti žaloby nebyla tato otázka za dané procesní situace důležitá, Nejvyšší
správní soud nevyžadoval zaslání tohoto dokladu.
[15] Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
je nedůvodná, a v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji zamítl.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 a 7 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovaný,
který měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti nevynaložil,
proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu