ECLI:CZ:NSS:2018:6.AFS.47.2018:35
sp. zn. 6 Afs 47/2018 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: L. P., zastoupeného
JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2016, č. j. 48039/16/5300-22441-701848, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2017, č. j. 31
Af 1/2017 - 99, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2017, č. j. 31 Af 1/2017 - 99, se zamí t á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 11. 2016, č. j. 48039/16/5300-22441-701848, zamítl žalovaný
odvolání žalobce a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Královéhradecký
kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 2. 2015, č. j. 282889/15/2701-50523-602196,
č. j. 283004/15/2701-50523-602196, č. j. 283061/15/2701-50523-602196, č. j. 283279/15/2701-
50523-602196, č. j. 283398/15/2701-50523-602196 a č. j. 283451/15/2701-50523-602196,
jímž správce daně doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2011
a srpen až prosinec 2011 v celkové výši 577.600 Kč a předepsal penále v celkové výši 115.520 Kč.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové rozsudkem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 31 Af 1/2017 - 99, zamítl.
[3] Proti v záhlaví specifikovanému zamítavému rozsudku brojí žalobce (dále
jen „stěžovatel“) kasační stížností, kterou spojil s žádostí o přiznání odkladného účinku ve smyslu
§107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
II. Obsah návrhu na přiznání odkladného účinku
[4] Svoji žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že řadou rozhodnutí
správce daně mu byla doměřena daň z přidané hodnoty a daň z příjmů, a to v celkové výši
1 179 660 Kč; tato částka bude dále navýšena rovněž o úrok z prodlení.
[5] Stěžovatel nedisponuje na úhradu doměřené daně dostatečnými finančními prostředky
a povinnost uhradit stanovenou částku by pro něj měla likvidační důsledky. Naproti tomu stát,
který je příjemcem daně, v důsledku prozatímního neuhrazení daně žádnou zásadní újmu
nepocítí. Veškeré disponibilní zdroje stěžovatel potřebuje na financování svého podnikání, platby
obchodním partnerům, splátky úvěrů, zabezpečení průběžných daňových povinností a další
nezbytné platby.
[6] S ohledem na podmínky úvěrové smlouvy s GE Money Bank hrozí stěžovateli v případě
exekuce přikázáním pohledávky z účtu vedeného u této banky zesplatnění celého úvěru, který je
zajištěn zástavními právy k nemovitostem, v nichž má stěžovatel a jeho rodina obydlí. V důsledku
nepřiznání odkladného účinku tedy stěžovateli i jeho rodině hrozí ztráta obydlí. Totéž riziko
hrozí v případě exekuce vedené správcem daně na majetek stěžovatele.
[7] Stěžovatel dále uvádí, že k úhradě doměřené daně nemůže použít finanční prostředky
určené na úhradu jiných závazků v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. V takovém případě
hrozí, že by se dostal do platební neschopnosti a musel by podat insolvenční návrh. Ze stejných
důvodů nemůže za účelem získání finančních prostředků na úhradu daně přikročit k prodeji
svého majetku, který potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti.
[8] Přiznání odkladného účinku není ani v rozporu s žádným důležitým veřejným
zájmem, neboť by došlo pouze k odložení vykonatelnosti rozhodnutí správce daně,
nikoliv ke znemožnění pozdějšího výběru daně. V této souvislosti stěžovatel poukázal
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 9 Afs 67/2012 – 64 ze dne
26. 8. 2015, č. j. 2 Afs 193/2015 - 62. Stěžovatel rovněž uvedl, že jelikož odkladný účinek
jeho žalobě přiznal již krajský soud, postačí, pokud Nejvyšší správní soud přizná odkladný účinek
toliko ve vztahu k napadenému rozsudku.
[9] Stěžovatel dále doplňuje, že má vyživovací povinnost vůči svým dvěma nezaopatřeným
synům M. P. (nar. X) a J. P. (nar. X), kteří v současné době studují na vysoké škole, a své
manželce R. S vysokoškolským studiem synů jsou spojeny zvýšené náklady v souvislosti s
ubytováním a pobytem v místě studia. Finanční situace rodiny stěžovatele je značně tíživá, proto
by pro ni měla okamžitá úhrada doměřené daně závažné následky.
[10] Stěžovatel je přesvědčen, že přiznáním odkladného účinku nemůže třetím osobám
vzniknout vážnější újma, než hrozí v případě jeho nepřiznání stěžovateli a jeho rodině.
Jediný další subjekt, jehož se může přiznání odkladného účinku dotknout, je stát, pro něhož
však doměřená daň spolu s penále nepředstavuje natolik zásadní částku, aby jej mohla
jakkoliv ohrozit na jeho fungování.
III. Vyjádření žalovaného k návrhu stěžovatele
[11] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku poukázal na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 1 Afs 382/2017 - 38, jímž Nejvyšší správní
soud nepřiznal odkladný účinek kasační stížnosti stěžovatele ve věci daně z příjmů fyzických
osob. Dodal, že stěžovatel v nyní podané kasační stížnosti uvedl totožné důvody pro přiznání
odkladného účinku jako v kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 1 Afs 382/2017, proto žalovaný
odkázal na výše uvedené usnesení, se kterým se ztotožnil. Nadto dodal, že vyživovací povinnost
stěžovatele k synu J. P. již s ohledem na jeho věk zanikla. Vyživovací povinnost vůči manželce
pak stěžovatel nijak nedoložil.
[15] Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že je v důsledku doměřené daně ohrožena bytová potřeba
stěžovatele. K nemovitosti, kterou stěžovatel se svou rodinou obývá, je primárně zřízeno zástavní
právo ve prospěch banky. V případě jejího prodeje by proto byla banka uspokojena přednostně
a daňová povinnost by pravděpodobně uhrazena nebyla. Správce daně zřídil zástavní právo
i k dalším nemovitostem stěžovatele, jednu z nich označil samotný stěžovatel v žádosti
o posečkání za neprodejnou. V minulosti stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného účinku
uvedl výši úvěru 3,8 mil. Kč. Nyní uvádí toliko 1,9 mil. Kč a je tedy zjevné, že úvěr postupně
splácí. To se nedá říci o doměřené dani a stěžovatel ostatně ani postupné splácení daňové
povinnosti netvrdí.
[12] Přiznání odkladného účinku je mimořádným prostředkem, jímž se až do skončení
soudního řízení pozastavují účinky pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí,
na které je však třeba hledět jako na zákonné a věcně správné. Přiznání odkladného účinku je
tedy určeno pouze pro ojedinělé případy, přičemž žalovaný se nedomnívá, že by v případě
stěžovatele byly podmínky pro vyhovění jeho návrhu splněny.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna
kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[14] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje
a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním
rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[15] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že výkon
napadeného rozhodnutí by pro něj a jeho rodinu mohl znamenat ztrátu obživy a obydlí. Uváděné
důvody však zůstávají toliko v rovině tvrzení, neboť stěžovatel jejich pravdivost žádným
způsobem Nejvyššímu správnímu soudu neprokázal. Navzdory své povinnosti důvody
pro přiznání odkladného účinku nejen tvrdit, ale též prokázat, stěžovatel nepřiložil k návrhu
na podporu své argumentace žádné podklady (vyjma potvrzení o studiu svých synů). Nejvyšší
správní soud sice nepřehlédl, že stěžovatel již své majetkové poměry dokládal v průběhu řízení
před krajským soudem; tyto podklady založené ve spise krajského soudu jsou však pro účely
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zcela nedostačující, a to již z důvodu
jejich neaktuálnosti. Krom toho, že tedy Nejvyšší správní soud nedisponuje informacemi
o aktuální finanční situaci stěžovatele, postrádá i jakékoliv podklady, z nichž by vyplývalo,
nakolik a zda vůbec jsou stěžovatelovi rodinní příslušníci (zletilí synové a manželka) závislí
na jeho výživě.
[16] Nadto je třeba vyzdvihnout, že přiznání odkladného účinku je toliko mimořádným
prostředkem, jímž dochází k prolomení účinků pravomocného a vykonatelného rozhodnutí
správního orgánu. To platí již v řízení o žalobě a ještě výrazněji pak v řízení před Nejvyšším
správním soudem, který by měl k užívání tohoto instrumentu přistupovat velmi zdrženlivě.
Negativní následky výkonu napadeného správního rozhodnutí tvrzené stěžovatelem, nepovažuje
zdejší soud ve většině za nikterak výjimečné, neboť obdobné dopady na podnikatelskou činnost
pociťuje v důsledku doměření daně množství daňových subjektů. Nutno zdůraznit,
že rozhodnutí správce daně a napadené rozhodnutí již bylo podrobeno soudnímu přezkumu,
a to aniž by krajský soud na straně daňových orgánů shledal jakékoliv pochybení. Jakkoliv tedy
Nejvyšší správní soud nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti, je třeba mít na zřeteli,
že kasační stížnost je toliko mimořádným opravným prostředkem a na napadené rozhodnutí
žalovaného, jakož i jemu předcházející rozhodnutí správce daně je třeba za daných okolností
pohlížet jako na věcně správné a zákonné. Obtíže stěžovatele s plněním pravomocně uložené
daňové povinnosti tak nemohou být samy o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, a nemohou nahrazovat instrumenty, které ke zmírnění negativních dopadů
daňové povinnosti zakotvují daňové předpisy (posečkání s úhradou daně, rozložení daně
do splátek apod.).
[17] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. splněny a kasační stížnosti proto odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu