ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.105.2018:17
sp. zn. 6 As 105/2018 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce:
r. pplk. PhDr. M. G., zastoupen JUDr. Jaroslavem Tesákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se
sídlem Jaselská 23, Brno, proti žalovanému: náměstek policejního prezidenta pro službu
kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium Policie ČR, se sídlem Strojnická 27,
Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, č. j. PPR-10580-8/ČJ-2012-
990131, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
14. 3. 2018, č. j. 10 Ad 18/2012 – 110, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 10 Ad 18/2012 - 110, se zamí t á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 10. 8. 2012, č. j. PPR-10580-8/ČJ-2012-990131, zamítl žalovaný
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality
ve věcech služebního poměru č. X ze dne 30. 3. 2014, kterým byl žalobce dnem 1. 4. 2012 podle
ustanovení §20 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
ustanoven na služební místo rada odboru mezinárodní spolupráce a metodiky Útvaru odhalování
korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování s místem služebního
působiště P., přičemž bylo rovněž rozhodnuto o výši platu žalobce.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu, které Městský soud v Praze
vyhověl a rozsudkem ze dne 14. 3. 2018, č. j. 10 Ad 18/2012 - 110, napadené rozhodnutí
a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil.
[3] Proti v záhlaví specifikovanému rozsudku brojí žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností, kterou spojil s žádostí o přiznání odkladného účinku ve smyslu §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
II. Obsah návrhu na přiznání odkladného účinku
[4] Svoji žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že pokud by měl
respektovat napadený rozsudek, bude muset vydat nové rozhodnutí o ustanovení žalobce
na služební místo, přičemž takové rozhodnutí bude mít retroaktivní účinky, nadto bude
nerealizovatelné a zcela nesmyslné. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže
podle stěžovatele vzniknout žalobci žádná újma, neboť ten je v současné době ustanoven
na řádném služebním místě. Stěžovatel se rovněž obával toho, že zde budou v mezidobí existovat
dvě odlišná rozhodnutí o ustanovení, pokud Nejvyšší správní soud následně kasační stížnosti
vyhoví a rozsudek Městského soudu v Praze zruší.
III. Vyjádření žalovaného k návrhu stěžovatele
[5] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Podle ustanovení §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
se užije přiměřeně. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73
odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit v souladu s usnesením
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49
(veškerá zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz):
„S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné
újmě.“ Nyní ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. sice obsahuje namísto pojmu „nenahraditelná újma“
pojem „nepoměrně větší újma“, to však nic nemění na aplikovatelnosti názoru vysloveného
rozšířeným senátem. Rozšířený senát v citovaném usnesení dále uvádí jako relevantní situaci
pro udělení odkladného účinku případ vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě,
vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu
s vojenským materiálem zločinnému podniku apod.
[8] Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku
vůči pravomocnému rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného
účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno;
tímto zákonným postupem ovšem není přiznání odkladného účinku, ale až případný meritorní
výrok o kasační stížnosti. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, musel by zákonodárce
zcela změnit koncepci správního soudnictví. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce popsal slovy o „nepoměrně větší újmě“.
[9] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58,
splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo,
že kasační stížnost nemá odkladný účinek, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma
spíše tehdy, nebude-li možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté
shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené
následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí
o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže
či významné poruchy v jeho fungování, činnosti apod. (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 - 56).
[11] Vznik takto chápané újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním
následkem plynoucím z rozhodnutí krajského soudu. Zatímco žalobce bude zpravidla spojovat
újmu se svými subjektivními právy, která může okamžitý výkon rozhodnutí krajského soudu
skutečně závažně ohrozit, žalovaný správní orgán žádná subjektivní práva nemá. Tím spíše
nemůže mít práva, jež by mohla být výkonem napadeného rozsudku či jeho jinými následky
ohrožena. Jeho úkolem je v soudním řízení hájit zákonnost jím vydaného rozhodnutí. Otázka
zákonnosti rozhodnutí však není kritériem pro přiznání odkladného účinku. Při rozhodování
o návrhu na přiznání odkladného účinku soud nijak nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí
ve věci samé.
[12] Shora uvedené neznamená, že odkladný účinek kasační stížnosti nemůže být žalovanému
správnímu orgánu přiznán za žádných okolností. Půjde však o případy výjimečné, kdy odložení
účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu,
jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu,
než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu
s jiným veřejným zájmem. Žalovaný správní orgán musí stejně jako žalobce újmu (resp. ohrožení
důležitého veřejného zájmu) tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem újma a její intenzita spočívá.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu žalovaný obává,
by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně ohrožen.
[13] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že výkon
napadeného rozhodnutí by pro něj znamenalo obtíže v podobě vydání rozhodnutí
s retroaktivními účinky o ustanovení žalobce na služební místo, rovněž se obával toho, že mohou
existovat dvě protichůdná rozhodnutí, pokud Nejvyšší správní soud kasační stížností vyhoví.
[14] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelem uváděné argumenty neodůvodňují závěr
o přiznání odkladného účinku. Stěžovatel totiž fakticky poukazuje na to, že bude muset znovu
vydat rozhodnutí, které bude mít podle jeho názoru retroaktivní účinky. Tímto však popisuje
pouze běžný důsledek postupu, kdy správní soud zruší přezkoumávané rozhodnutí správního
orgánu – v takovém případě je totiž z povahy věci nutné, aby správní orgány rozhodnutí znovu
vydaly. Skutečnost, že správní orgán bude muset v dalším řízení zohlednit v mezidobí nastalou
situaci (včetně závazného právního názoru správního soudu v souladu s ustanovením §78 odst. 5
s. ř. s.), a případně zvážit důsledky svého předchozího rozhodnutí, jsou průvodním projevem
koncepce správního soudnictví, kdy soudní řízení nepředstavuje „pokračování“ správního řízení
a kdy správní soudy zásadně nemohou svým rozhodnutím nahradit rozhodnutí správního orgánu,
ale mohou je rušit. Rovněž fakt, že v projednávané věci možná bude muset správní orgán doplatit
žalobci za splnění příslušných podmínek ušlý plat, neodůvodňuje přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti – srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006,
č. j. 6 Ads 99/2006 – 33, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 1 Afs 106/2004 – 49.
[15] Poukazuje-li stěžovatel na hrozbu vzniku dvou správních rozhodnutí, pokud Nejvyšší
správní soud vlastní kasační stížnosti vyhoví, musí Nejvyšší správní soud trvat
na závěrech usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015,
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, k němuž je publikována právní věta „Hrozba existence dvou odlišných
správních rozhodnutí v téže věci není sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
(§73 a §107 s. ř. s.).“
[16] Nejvyšší správní soud má proto za to, že stěžovateli se nepodařilo osvědčit, že negativní
následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem obává, by pro něj byl zásadním zásahem,
kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně ohrožen, tudíž se Nejvyšší správní soud nezabýval
dalšími podmínkami pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[17] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou podmínky obsažené v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. splněny.
[18] Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu