ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.124.2018:16
sp. zn. 6 As 124/2018 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v O s t r a v ě, se sídlem Havlíčkovo nábř. č. 34, 728 81 Ostrava 1, týkající se žaloby
proti usnesení žalovaného ze dne 3. 1. 2018, č. j. 22 A 220/2017 - 7, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2018, č. j. 25 A 20/2018 - 7,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou domáhal zrušení v návětí označeného usnesení Krajského soudu
v Ostravě, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti jinému soudnímu rozhodnutí vydanému
stejným soudem. Krajský soud v Ostravě nyní napadeným usnesením žalobu odmítl podle §46
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s“), neboť posuzovaná věc nespadá do pravomoci soudů rozhodujících ve správním
soudnictví, když nejde o žalobu proti aktivitám vykonávaným správními orgány. V daném
případě jde o rozhodnutí soudu při výkonu soudnictví, nikoliv při výkonu veřejné správy.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě kasační
stížností.
[3] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 - 11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a výsměšnou formou
a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu
(srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího
soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá
skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
užívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u krajského soudu
rozhodnutí krajského soudu, případně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které ani žalobou
napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své úkony dále řetězí – a kasační stížnost
proti odmítavému usnesení Krajského soudu v Brně je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch.
Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení
standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení
o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení
o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené
pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli
neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají
písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační
stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení
pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne
4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 – 43, či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla
stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech (srov. např. usnesení ze dne
30. 11. 2015, č. j. 6 As 262/2015 – 7) proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud a limine
odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem na odůvodnění,
jehož se stěžovateli bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaném usnesení
č. j. 6 As 262/2015 - 7.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu